Ve čtvrtek 7. dubna se v chrámu Sv. Bartoloměje na plzeňském náměstí Republiky konalo poslední rozloučení s hrdinou 2. a 3. odboje brigádním generálem Antonínem Husníkem. Obřad vedl plzeňský biskup František Radkovský a proběhl náležitě i se všemi vojenskými poctami. Neinformovanou veřejnost nejvíce zaujala zejména čestná salva, která na plzeňském hlavním náměstí třikrát zaburácela.

V jeho osobě odešel člověk, který se nikdy neohnul před totalitou, ať už nacistickou nebo komunistickou. Bohužel jsem se ze zaměstnání nedostal včas, abych vzdal čest panu generálovi přímo v kostele. Před chrámem jsem alespoň pohovořil s přáteli z řad bezpečnostních složek a vlastenců, kteří se tak jako já alespoň na chvilku zastavili, aby vzdali na poslední cestě hold zásadovému člověku, vlastenci a hrdinovi… Čest jeho památce!

PS: V pondělí 11.4. ve 21.00 na ČT2 odvysílá Česká televize v premiéře v cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy jeho filmový portrét.

Ing. Jan Šneberk

Krátky rozhovor s panem generálem z roku 2009 ze setkání bývalých vězňů jáchymovského lágru. Přestože to byl pán v letech, velmi dobře chápal aktuální nebezpečí neonacismu. Stejně tak si uvědomoval i neduhy dnešní mládeže, která ve velké většině už vůbec nečte kvalitní literaturu a prolistuje maximálně Facebook.

Curriculum vitae Antonína Husníka

Narodil se v Plzni 17. listopadu 1921. Narodil se vlastenecky orientované rodiny a od malička byl veden k úctě k rodné zemi. Studoval plzeňskou strojní průmyslovou školu a již jako mladý se stal členem Sokola, v budoucnu se chtěl stát příslušníkem armády. Po okupace chtěl spolu s kamarádem utéct přes Jugoslávii do Francie, kde se organizovala československá zahraniční jednotka. Po překročení hranice byl v roce v lednu 1941 v Maďarsku chyceni a deportováni zpět na slovenské hranice, kde je Slováci zatkli a po měsíčním věznění vydali v Hodoníně Němcům. Za velezradu pak byl v Norimberku odsouzen na 3,5 roku těžkého žaláře, které strávil ve vězení v saském Waldheimu.Po propuštění z vězení ho gestapo opět zatklo a na Pankráci se ho čtyři měsíce neúspěšně snažili získat pro spolupráci.

Po válce si chtěl splnit svůj sen a podal si přihlášku na vojenskou akademii v Hranicích, při založení paradesantního praporu si zažádal o přeřazení k této elitní jednotce, byl mezi 17 vybranými mezi tisícem žadatelů. Po únoru 1948 byl pro své protikomunistické smýšlení přeřazen na posádku do Čáslavi, kam směřovali všichni kádrově nespolehliví vojáci a důstojníci. Těsně před procesem s Miladou Horákovou byl Antonín Husník zatčen a 3 měsíce vyslýchán v proslulém „Domečku“. Nakonec byl odsouzen na 13 let za velezradu.

Prošel všemi výslechy v nechvalně známém „Domečku“. Osm let pak strávil v jáchymovských lágrech, např. známé věži smrti zvané „L-ko“ a věznicích v Leopoldově a Valdicích. Podmínečně propuštěn byl v roce 1958, kdy také poprvé uviděl svoji osmiletou dceru. Až do důchodu se živil jako dělník v plzeňské Škodovce. Rehabilitace se dočkal v roce 1990, odkdy trvale besedoval ve školách i na vzpomínkových akcích po celé zemi. Za účast ve dvou odbojích byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti brigádního generála a později vyznamenán státním vyznamenáním. Brigádní generál Antonín Husník, hrdina 2. i 3. odboje, zemřel 29. března 2011.

Připravil: Marek Štěpán, zdroj: www.politictivezni.cz, http://kpv-cr.nomi.cz/, www.plzen.eu, www.pametnaroda.cz

V úterý 16. listopadu 2010 uspořádala Katedra právních dějin Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni při příležitosti výročí 17. listopadu přednášku na téma „Politické procesy padesátých let (Milada Horáková, Heliodor Píka, Babice) a jejich následné vyšetřování Úřadem pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu“, kterou přednesli mluvčí ÚDV Jan Srb a ředitel ÚDV plukovník JUDr. Pavel Bret. Tato přednáška byla určena jak posluchačům univerzity tak i široké veřejnosti.

Prvním přednášejícím byl mluvčí ÚDV Jan Srb, který přednesl prezentaci na téma vznik a vývoj ÚDV od jeho vzniku v roce 1995, kdy vznikl sloučením Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB  a Střediska dokumentace protiprávnosti komunistického režimu. Dále posluchače informoval o  hlavních kauzách a jejich medializaci od vzniku úřadu do dnešních dnů. Kromě vlastního vyšetřování a spolupráce se státními zastupitelstvy je důležitá i činnost dokumentační a publikační. ÚDV vydalo sborníky Securitas Imperii, monotematické Sešity a ediční řadu Svědectví, které jsou k dispozici i v elektronické podobě na webu úřadu viz www.mvcr.cz/udv.

Druhou přednášku vedl ředitel ÚDV JUDr. Pavel Bret na téma hlavních politických procesů a spíše než podrobnostem případů se věnoval úskalími při vyšetřování. Na vyšetřovatele jsou kladeny velké nároky na odbornou kvalifikaci, je nutná právní znalost několika odlišných systému a koncepcí. Trestný čin se vždy posuzuje podle legislativy platné v době jeho spáchání, a ta může být zásadně odlišná od aktuálního stavu. Rovněž zmínil spolupráci se zahraničím při vyšetřování zločinů, které se udály v zahraničí, např. teroristické akty řízené československou Státní bezpečností na území cizích států, především západní Evropy. Výměna informací není ani dnes samozřejmostí, protože například Ruská federace dosud drtivou většinu svých archivů neodtajnila. V této souvislosti prezentoval plk. Pavel Bret i zajímavosti ohledně zavraždění československého ministra zahraničí Jana Masaryka, později komunistickým režimem vydávaného za sebevraždu. Podle známých indicií o vraždě sovětská rozvědka věděla a zřejmě byli i její agenti při činu přítomni.

Přednášky byli zajímavé, bohužel místy příliš orientované na studenty právnické fakulty. Podle tématu přednášky bych spíše očekával nějaké zajímavé souvislosti či méně známá fakta týkající se největších politických procesů v 50. letech, tomu se ovšem přednášející věnovali jen okrajově. Přesto je třeba říci, že takovéto akce mají velký význam, protože s odstupem lidé zapomínají na útlak, šikanu, mučení odpůrců režimu a pamatují si pouze levné pivo a chleba.

Ing. Jan Šneberk