Klub vojenské historie 19. prapor Stráže obrany státu Hodonín je standardním občanským sdružením. Zabývá se vojenskou historií z let 1914-1945 a převážně se věnuje ozbrojeným složkám z období první Československé republiky a československým legiím v Rusku, okrajově se klub zabývá i jednotkami ostatních států. Další náplní klubu je mj. restaurování dobové techniky, klub má k dispozici dva zrenovované motocykly ČZ 175 Standard z roku 1938, a sběratelství veškerých historických předmětů a dokumentů s vojenskou tématikou z let 1914-1945. Velký důraz je kladen na neustálé zdokonalování historických jednotek klubu pro účely bojových a jiných ukázek či stafáží, členové klubu vlastní kompletní výstroj včetně plně funkčních automatických zbraní, samozřejmě na udělenou výjimku od Policie ČR.

Náš klub vznikl v první polovině roku 2009 odštěpením od břeclavského klubu vojenské historie, který se trvale stará o objekty lehkého opevnění na Pohansku u Břeclavi. Už před vznikem sdružení jsme se věnovali 10. pěšímu pluku, 2. praporu Břeclav Československé armády z první republiky, po odštěpení jsme se začínali naplno věnovat také 19. praporu Stráže obrany státu Hodonín, který se skládal z příslušníků finanční stráže, četnictva, příslušníků uniformované stráže bezpečnosti (policie) a vojenských posil. V polovině roku 2011 jsme se rozhodli rozšířit naše historické jednotky i o čs. legie, konkrétně o družstvo 6. Střeleckého pluku čs. legií v Rusku.

Od založení našeho sdružení jsme se účastnili a spolupořádali jsme mnoho vzpomínkových akcí, výstav a prezentací pro veřejnost, ze kterých stojí za zmínku například slavnostní odhalení sochy Dr. Edvarda Beneše před právnickou fakultou Masarykovu univerzity v Brně, oslavy 100. výročí narození Antonína Bartoše, rodáka z Lanžhota a významného odbojáře během 2. světové války v městě Lanžhot, slavnostní odhalení busty T. G. Masaryka v prostorách hodonínské nemocnice T. G. Masaryka, oslavy 92. výročí založení Československa v Hodoníně, oslavy 161. výročí narození T. G. Masaryka ve městě Hodonín, oslavy 66. výročí osvobození města Hodonín, Jarní Šlapka – Velké Pavlovice, Dětský den Šakvice, Národní soutěž modelářů v Hodoníně, oslavy dvacetiletého výročí založení Policie České republiky v Hodoníně, 69. připomínka popravy důstojníků Československé armády z Obrany národa v Kounicových kolejích v Brně.

Členové našeho klubu se také podíleli na natáčení filmů, seriálů a historických dokumentů jako jsou například Četnické humoresky, Hitler: Vzestup zla, Příběhy železné opony, Černí baroni, dokument o finanční stráži pro Český rozhlas. V roce 2010 se našemu klubu zadařilo i po folklorní stránce, dva z našich členů, kteří chodí v kroji, byli prvními Stárky, Jindra Jeřábek v Lanžhotě a Martin Žižlavský ve Staré Břeclavi.

V současné době spolupracujeme s mnoha právními subjekty a organizacemi jako jsou Československá obec legionářská, město Hodonín, obec Týnec, Policie ČR – oddělení Hodonín, Nemocnice T. G. Masaryka v Hodoníně, KVH 43. pěší pluk Brno pod vedením Ladislava Šuláka, rodáka z Lanžhota. Také se staráme o pana Josefa Červenku, staletého pamětníka. Spoustu dalších informací a zajímavostí se dozvíte i na stránkách našeho klubu www.sos19hodonin.websnadno.cz.

Na závěr jsme položili několik otázek předsedovi klubu Bc. Martinu Žižlavskému:

Kolik členů v současné době máte a jak se chcete do budoucna rozvíjet?

Naše sdružení má v současné době deset členů, z toho osm řádných a dva čestné, do budoucna plánujeme mírné rozšíření členské základny, protože jsme plně vytíženi akcemi, jejichž počet se rok od roku zvyšuje, a ne vždy se nám povede na akci domluvit ideální počet lidí. Rádi mezi sebe přijmeme další mladé lidi, kteří jsou ochotní obětovat něco peněz na pořízení vybavení a pak také něco ze svého času pro dobrou věc.

Co bylo příčinou geneze od čs. armády a legií až k jednotkám Stráže obrany státu?

Je to prosté, všechno to spolu tak nějak souvisí, nebýt legií není státu ani armády… Stráž obrany státu, která se skládala z finanční stráže, policie, četnictva a vojenských posil, byla v krizové době zřízena na ochranu hranic našeho těžce vydobytého státu, ne vždy to měli její příslušníci lehké, mnoho jich bylo zraněno či jich mnoho zahynulo při výkonu náročné služby v pohraničí, které bylo značně protičeskoslovensky naladěno. Myslíme si, že tato část našich dějin a její hrdinové jsou opomíjeni, tak nám přišlo správné, znovu ji lidem připomenout a prezentovat na nejrůznějších akcích, ať už bojových ukázkách či na dětských dnech, pietních a vzpomínkových akcích.

Když se podívám, že se kromě vojenské historie Vaši členové věnují i folkloru, je v tom cítit vztah k rodné zemi, považujete se za vlastence?

Ano, všichni se určitě považujeme za vlastence, naše zem je přeci plná krás a má velmi zajímavou a dynamickou historii. Všude dobře, ale doma nejlíp.

Zaujalo mě, že se staráte i o pana Josefa Červenku, řekněte mi o tom více?

Pan Červenka, břeclavský rodák a významná břeclavská osobnost, je snad poslední žijící veterán Stráže obrany státu na jihu Moravy, čas od času jej navštívíme a vedeme s ním debaty o jeho vojenské službě u 10 pěšího pluku v břeclavských kasárnách T. G. Masaryka a později o službě u hodonínského praporu Stráže obrany státu na hranici u mezi Valticemi a Katzelsdorfem… Pomáhá nám s utvářením obrazu o tehdejší době z vojenského i civilního hlediska. Velmi si jeho osoby vážíme, v letošním roce oslavil své sté narozeniny, k této příležitosti jsme ho jmenovali naším čestným členem a věnovali jsme mu dekret čestného člena a pamětní plaketu odznaku Stráže obrany státu.

Veřejnost Vás mohla nedávno vidět na akci Opevněná hranice 2011 u bunkru MO-S Jaroš u Darkoviček, jak se díváte na podobnou formu propagace?

Tato forma propagace není rozhodně na škodu, ba naopak, v dnešní době je dost těžké lidi zaujmout nebo jakkoliv oslovit a připomenout jim naše dějiny, zvláště tuto pohnutou část dějin, která byla v minulosti částečně tabuizována. Na akce tohoto rázu přijde vždy dostatek lidí, ať už nadšenců či jen občasných návštěvníků, hlavně také spousta mladých lidí, které  je třeba oslovit především. Kdo není do problematiky zasvěcený, tak například po zhlédnutí takovéto ukázky začne ze zvědavosti sám bádat, co to vůbec bylo ta Stráž obrany státu, nebo jaké že jsme to vlastně stavěli opevnění a proti komu.

Pro případné zájemce uvádíme kontakt na klub: KVH 19. prapor Stráže obrany státu Hodonín o.s., email: sos19hodonin@seznam.cz, popř. předseda Bc. Martin Žižlavský, tel. 776 169 993

Na závěr Vám jménem Svornosti přeji hodně úspěchů do budoucna ….

připravil: Ing. Jan Šneberk

Jsme dobrovolným sdružením nadšenců, kteří se zabývají studiem historie v období osvobozování republiky v roce 1945 americkou armádou - především se zaměřením na jižní Čechy a zejména město Písek a jeho okolí.

Po roce 1989 jsme iniciovali  postavení památníku americké 4. obrněné divizi – osvoboditelce města, pamětní desku na Zátavském mostě jako připomínku demarkační linie a společně s MCC Plzeň na západní straně Podolského mostu upomínku – nejvýchodnější out-post amerických jednotek, kam dojely americké Shermany, aby uzavřely průnik prchajícím německým jednotkám i civilistům od východu a vyčkávaly příjezdu a setkání s jednotkami Rudé armády

Zájemcům o podrobnější informace a seznámení s naší činností doporučujeme nahlédnout na naše webové stránky - www.buddies-pisek.wbs.cz, kde se můžete seznámit s mnoha zajímavými informacemi, dobovými dokumenty a bohatou fotogalerií.

Domníváme se, že nebudete litovat a budeme rádi, když nám ve vzkazech necháte nějaký váš názor, nápad či doporučení.

O rozhovor jsme požádali jak bývalého předsedu klubu Richarda Prause, tak i Romana Drašnara, předsedu současného:

Kde byl původ vašeho osobitého zájmu ?

(R. Praus) Tak tomu bude letos již přes třicet let. Začínal jsem ještě za totality a své úsilí jsem mohl plně rozvinout teprve po roce 1989. Otevřela se mi cesta do vojenských archivů v USA a navázal jsem i řadu osobních kontaktů s bývalými veterány, kteří mi byli při mém studiu velmi cennými pomocníky. Někteří s námi  spolupracovali krátkodobě, jiní delší čas a některé vztahy rozkvetly do skutečného přátelství, které trvá dodnes. Takovým je například můj vztah s panem Larry Sitney z Nového Mexika (veteránem 94. pěší divize), se kterým dodnes vedu živou korespondenci.

Co bylo podnětem pro vaší laickou badatelskou činnost ?

(R. Praus) Správně jste se dotázal již v předchozí otázce. Nejprve to byl můj osobní zájem dozvědět se toho co nejvíce o osvobozování jihozápadních Čech americkou armádou, tyto informace byly za totality velmi omezeny či byly úmyslně nepravdivé. Jako očitý účastník květnového osvobození města (bylo mně tehdy 13 let) jsem měl oči dokonale otevřené a rozumu již tolik, abych mohl později porovnat skutečné květnové dění od vymyšlených „žvástů“ stranických ideologů a k totalitě servilních „pisálků“. Čemu však nebylo v té době možno zabránit, bylo „prznění“ vědomí tehdejší mladé generace na školách. Tento důsledek se názorně projevil, když jsem musel po roce 1989 skutečně „bojovat“ za naplnění mých záměrů s tehdejšími státními úředníky (tehdy ve věku 25 – 45 let) na různých institucích. Čeho jsem však tehdy nejvíce litoval bylo především to, že změna režimu se neuskutečnila již v roce 1968. Jednak by byl dřívější přístup k zahraničním historickým dokumentům v amerických archivech, ale především by bylo dost žijících válečných veteránů ve věku kolem padesáti let, od kterých bych mohl získat mnoho osobních informací. Ale sem bohužel patří to kouzelné slůvko : kdyby … !

Nemýlím-li se, vy jste byl pane Prausi zakladatelem BUDDIES v Písku ?

(R. Praus) Ano – to je pravda. Jsem písecký rodák a musím se přiznat i velký místní patriot. Bohužel jsem Písek již opustil v době mého studia na gymnáziu, kdy můj otec odešel budovat školství do Ústí nad Labem. Nyní žiji od roku 1964 v Praze. Odtud velice často zajíždím do Písku a bylo tomu tak i v době, kdy jsem začínal iniciovat postavení památníku americké armádě Na Štychu. Bylo to pro mne – bydlícího v Praze - trochu složité, protože jsem neustále pendloval mezi těmito dvěma městy. Plánů na další činnost v Písku bylo v mé hlavě dost a tak jsem přivítal zájem Romana Drašnara s jeho otcem a dalších nadšenců a založil jsem BUDDIES. Funkci předsedy jsem kvůli přibývajícím letům v minulém roce předal mladšímu, ale BUDDIES úspěšně pokračují dál i pod novým vedením.

Jaké je podle vás mezi občany a především mládeží povědomí o historických událostech v květnu v roce 1945?

(R. Praus) Abych pravdu řekl, nejsem tím nikterak nadšen ani potěšen. Respektuji, že od doby mých studijních let uplynulo přes půlstoletí, a že vše nemůže být tak, jako tomu bylo tenkrát. Je to příliš dlouhá doba a je zcela zákonitým jevem, že muselo dojít k mnoha změnám, k pokroku a k lepším podmínkám v životě lidí. Prožil jsem dětství, na kterém se podepsalo okupační období během druhé světové války a po něm následovalo jen kratičké údobí rozvoje k lepšímu životu než přišel rok 1948. Další čtyřicetileté údobí totalitního komunistického režimu přineslo v podstatě nedozírné škody, a to jak pro ekonomiku státu, tak především v myslích mnoha občanů.. Nejsem optimista ani pesimista, a proto nepředpokládám,že by v brzké době došlo k nějakému podstatnému zlepšení. Pro případnou změnu k lepšímu je potřeba delší dobu, než pouhých dvacet let. Nezbytné je především zlepšení výuky na školách a větší zájem rodičů o výchovu svých dětí. To se mně jeví jako jistý předpoklad k tomu, že by se opět mohla navrátit láska a vřelý vztah občanů k naší vlasti, zlepšení mezilidských vztahů, víra ve spravedlnost a úcta k dějinám našeho národa.

Můžete se zmínit o některých  Vašich aktivitách, které s klubem podnikáte?

(R. Praus) I když nepodceňuji význam publicity, na druhou stranu nejsem velkým zastáncem popularizace za každou cenu. Na začátku mé činnosti spočíval můj původní záměr v tom, že jsem chtěl občany mého rodného města upozornit, že po dlouhých čtyřicet let byli stávajícím režimem dezinformováni o květnovém osvobození města. Myšlenka sbírat, zpracovávat a poskytnout tato svědectví veřejnosti byla toho pochopitelně součástí. Prvopočátek spočíval v iniciativě postavení památníku Na Štychu. Zároveň jsem před jeho odhalením publikoval ve dvaceti třech pokračování v tehdejších Listech Písecka (od 6.4. do 9.5.2000) informace, proč byl Písek 6.5.1945 osvobozen americkou armádou. Mým úsilím bylo, aby samo město (MÚ) uctívalo tento památný den a  připomnělo si ho alespoň  položením květin. Snad nejvýznamněji se bohatou účastí veteránské techniky z mnoha dalších klubů zapsal až rok 2007, kdy se celá třída Národní Svobody od křižovatky Na Štychu až po Kamenný most zaplnila. Občané si tak mohli „omakat“ vozidla vlastní rukou. Po vzniku „BUDDIES“ jsme v tomto hlavním záměru dále pokračovali. Z naší iniciativy vznikla pamětní deska na Zátavském mostě a došlo ke „zvelebení“ připomínky na Podolském mostě. Díky dobré spolupráci s Military Car Clubem Plzeň, a zejména velice vstřícnému pochopení starostů obcí Bělá nad Radbuzou a Hostouň, jsme se společně podíleli na odhalení památníku ve stylu tumby a pamětních desek padlých vojáků. Ještě před vznikem našeho klubu jsme společně s bývalým předsedou MCC Plzeň Milanem Dlouhým a mým kolegou Radimem Košíčkem z Vlachova Březí jsme byli iniciátory postavení památníku padlému americkému vojákovi Charlesu Havlatovi. Každoročně se účastníme plzeňských oslav osvobození, dále akcí v Bělé a Hostouni a u sochy gen. Pattona v Dýšině, ale samozřejmě i na mnoha dalších místech. Jsem zastáncem názoru, že každý památník či pamětní místo, by mělo být doplněno informační tabulí, která by seznámila návštěvníky alespoň s částečným popisem historických faktů, které byly podnětem pro jejich vybudování. Spolupracujeme s veteránskými kluby, se Sdružením pro dobré soužití, Českým svazem bojovníků za svobodu, KVH Příbram, a také samozřejmě s jihočeskou regionální organizací občanského sdružením Svornost a řadou dalších. Perličkou je i účast na akcích „Dne otevřených dveří“ v Prácheňském muzeu, kde naši zástupci informují účastníky a zodpovídají dotazy v sekci o osvobození města v roce 1945. Výčet našich aktivit by samozřejmě mohl pokračovat, více se dozvíte na našem webu.

A jaká byla geneze současného předsedy Romana Drašnara ?

(R. Drašnar) Můj zájem v raném mládí o auta byl jako u každého normálního kluka. Díky mému otci jsme byl brzy přesměrován k zájmu o historická vozidla. Asi v roce 1980 pořádal písecký Veterán car club sraz veteránských vozidel, na kterém jsem uviděl jeepy pánů Resla a Karáska. Ti mně nabídli svezení a bylo rozhodnuto. Moje prvotní touha být vlastníkem motocyklu Norton vzala okamžitě za své. Zamiloval jsem se do tohoto amerického vozidla, a protože i můj otec si vozidlo též oblíbil, nebylo o mém dalším osudu pochyb. Otec ho zakoupil na inzerát ve zcela dezolátním stavu, a protože jeho oprava a rekonstrukce vyžadovala mnoho hodin práce, čekal na opravu dlouhých dvacet let. Během této doby přibyla do našeho „autoparku“ ještě další vojenská veteránská lahůdka – Dodge WC 51. A to byl již jen krůček k zájmu o americkou armádu, historii a vše, co s těmito vozidly šlo ruku v ruce. Seznámil jsem se s panem Prausem – jiskra mezi námi přeskočila - a tak jsem se stal jeho „žákem“. Od něho jsem načerpal a stále ještě čerpám všechny vědomosti. Naše přátelství kulminovalo dále a on je dnes pro mě kamarádem a skutečným „starším bratrem“. Jemu vděčím za vše, co jsem se naučil o historii o americké armádě a osvobození města.

Dá se tedy říci, že vaše kroky vedly od běžného „klukovského“ zájmu o vozidla k zájmu o historii?

(R. Drašnar) Ano je tomu zcela tak. Můj zájem bylo nutno vzájemně propojit se studiem historie. Protože jsem neprožil útrapy válečných let a osvobození přešlo kolem mne jako děcka v kočárku, bylo pro mne nutno nejprve ve své mysli vymýtit všechny dezinformace, které jsem načerpal studiem na škole. A tím jsem zároveň poznal, že bez studia historie a získání potřebných informací bych byl za volantem jeepu jen figurkou, která jím jen otáčí. A to by si ten jeep opravdu nezasloužil. On je pro mne nositelem všech válečných útrap, které musel prožít na své vlastní „kůži“. Je dnes pro mne součástí mé bytosti.

A jak se cítíte ve svém novém postavení v BUDDIES ?

(R. Drašnar) Nikdy bych dříve nevěřil, co vše tato funkce obnáší. Jaké je nutno vyvinout maximální úsilí a obětovat spoustu volného času k tomu, aby naplánované akce klaply do puntíku. Ale i přesto to dělám rád a nelituji všeho, co je nutno obětovat. Pochopitelně bychom přivítali větší spoluúčast státních institucí a zejména v našem městě, spoluúčast místních podnikatelů, kulturních zařízení a mládežnických organizací. Stále máme dojem, že tyto akce jsou chápány jako „soukromá záležitost“ pro naše potěšení. Je to zcela mylný a zkreslený názor, protože se snažíme především o to, aby mezi občany nebyla historie zapomenuta a především, aby budoucí generace se z dosažených cílů poučila, vštípila si je do své paměti a přenášela je zase dál. Jedině tak je nadějná cesta k tomu, že se dosavadní pasivní přístup občanů – ať již generace střední či mladší - změní a lidé  budou opět hrdí na to, že jsou aktivní součástí svého města či obce.

Děkuji za čas, který jste pánové věnovali našemu rozhovoru, přeji jak vám osobně, tak i všem  BUDDIES mnoho dalších úspěchů ve Vašem dalším počínání.

Klub přátel pplk. Karla Vašátky – 2. roty, 1. Česko - Slovenského střeleckého pluku je občanské sdružení, které si předsevzalo udržovat a šířit vzpomínky na československé legie z doby první světové války. A to především publikační činností, ať již na vlastních internetových stránkách nebo v tištěné podobě, sběratelskou činností dobových předmětů po československých legionářích a dobové literatury, přednáškovou činností a v neposlední řadě pořádáním pietních aktů, výstav a účastí na vojensko - historických rekonstrukcích.

Sdružení bylo založeno v roce 2009, jehož členskou základnou se stala podstatná část dlouholetých členů KHV Čs. úderníci, kteří se pod Klubem přátel pplk. Karla Vašátky chtěli zaměřit pouze na historii československých legií. Do dnešní doby se Klub pplk. Karla Vašátky spolupodílel na řadě výstav, např. v Hradci Králové či v Trutnově. Každoročně pořádá pietní akt k výročí narození pplk. Karla Vašátky v obci Litohrady a řadu dalších pietních aktů při různých příležitostech spolupořádá či se jich aktivně účastní. Členové sdružení se v dobových uniformách opakovaně zúčastnili odhalování pomníků čs. legionářům v Rusku a vystupovali na mezinárodní vědecké konferenci na Slovensku. Dále naše sdružení uspořádalo přednášky pro základní školy a každoročně dojíždí na dětské tábory, kde dětem nejen přednáší, ale i vytváří program, při němž se snaží mladé generaci přiblížit skutečný život čs. legionářů. V neposlední řadě se sdružení každoročně účastní několika vojensko – historických rekonstrukcí bitev.

Na podzim roku 2009 byl spuštěn internetový portál s diskuzním fórem, na kterém se snažíme přiblížit široké veřejnosti problematiku československých legií. Podstatnou činností klubu je tedy činnost publikační zpřístupňovaná především na internetových stránkách www.karelvasatko.cz. Na stránkách najdete například odborné články o čs. legiích, popis výstroje a výzbroje s příslušnou fotodokumentací, popis legionářských jednotek či dobové fotografie. Dále zde naleznete seznam legionářské literatury či životopisy některých legionářů a řadu dalších informací.

Ve sbírkách našich členů je k dispozici velice obsáhlá legionářská knihovna, která vedle knih obsahuje i časopisy, dobové tiskoviny a mapy. Dále máme pro studijní a výstavní účely k dispozici i velmi obsáhlý fotografický fond zachycující ruské, francouzské, italské, srbské le­gie a fotografie z bojů na Slovensku v letech 1918 – 1919. Pro výstavní účely máme k dispozici řadu originálních uniforem, dobovou výzbroj a výstroj, legionářské medaile a řády atd.

Členové našeho klubu se prezentují na veřejnosti v uniformách tří legií. Nejpočetnější skupinu tvoří Československé legie na Rusi, které náš klub představuje v uniformách 2. roty České družiny, později 1. československého střeleckého pluku a v uniformách Úderného praporu (2. čs. střelecké divize). Dále disponujeme kopiemi uniforem 21. Čs. střeleckého pluku francouzských legií a originálními uniformami italských legionářů. V dobových unifor­mách se účastníme různých pietních aktů a bojo­vých rekonstrukcí, při kterých je vzpomínáno na čs. legionáře a padlé za první světové války.

Proč si právě v názvu klubu připomínáme Karla Vašátka? Pplk. Karel Vašátko byl jedním z mnoha čs. legionářů, avšak byl to právě on, kdo svými činy prokázal všechny rysy čestného člověka, dobrého Čecha a obětavého bojovníka za československou samo­statnost. Karel Vašátko se však do své svobodné vlasti nikdy nevrátil, neboť zemřel na následky těžkých zranění z bitvy u Zborova. Takových jako byl Karel Vašátko však bylo více a naše sdružení se pod jménem jednoho velikána naší historie bude pokoušet připomenout odkaz i těch ostatních, na které se v dnešní době bohužel zapomíná a jejich odkaz budoucím generacím tak upadá. Nejeden legionář totiž právě pro budoucí generace zaplatil daň nejvyšší.

... na závěr ještě pár otázek na předsedu Klubu přátel pplk. Karla Vašátka Jiřího Charfreitaga

Jak dlouho se této činnosti věnuješ?

O československé legie jsem se začal zajímat před 10 lety a od té doby se snažím sbírat vše, co má souvislost s čs. legiemi, od knih, přes  fotografie až po dobové uniformy atd.

Jaký byl impulz, že ses o čs. legie začal zajímat?

Od malička jsem slýchal, že můj pradědeček bojoval za První světové války s bolševiky v Rusku a domů se vracel z této války kolem celého světa. V patnácti letech jsem potkal skupinu lidí, kteří se o historii čs. legií zajímali, a tak jsem se s nimi začal scházet a zjišťovat, co to vlastně legie byly.

Co pro tebe osobně znamenají čs. legie?

Je to pro mě především symbol odhodlání, odvahy a vlastenectví. V době kdy se zdálo nemyslitelné odtrhnout se od Rakousko–uherské říše, v době, kdy přeběhnutí na stranu Spojenců se trestalo smrtí, odvážní čeští mužové vstupovali po stovkách do vznikající dobrovolnické armády. Následně několik let bojovali na straně Spojenců. Mnozí se dočkali vysněného cíle, a to návratu do  samostatného Československa, jiní za něj položili život.

Jaké je podle tebe v České republice povědomí o čs. legiích?

V současné době je v České republice povědomí o čs. legiích velice nízké. Je to důsledek nacistické okupace a pozdějšího komunistického režimu, který tvrdě potlačoval povědomí o prvním odboji a často i perzekuoval jeho účastníky. V nemalé míře za tento stav může i české školství, kdy výuka dějepisu na školách je značně nedostatečná, resp. prostor daný posledním 100 letům naší historie je minimální.

.. a jak tedy ono povědomí o čs. legiích zvýšit?

Především mladá generace by měla mít možnost se dozvědět, jak vznikl stát, ve kterém dnes žijí. Za jaké ideály bojovali jejich předci.  Jako vhodnou cestu vidím to, aby se v rámci školních osnov zvětšil prostor pro naše novodobé dějiny, aby se lidé poučili ze své historie. Tím by se snad do společnosti mohla navrátit láska ke své vlasti, čestnost, odvaha a víra ve spravedlnost.

Jaké jsou vize Vašeho klubu do budoucna?

Určitě budeme pokračovat s pořádáním přednášek pro širokou veřejnost, pořádáním tematických výstav a rozšiřováním našich internetových stránek. Na příští rok plánujeme ve spolupráci s dalšími spolky rekonstrukci bitvy u Zborova u příležitosti 95. výročí této slavné bitvy. Dále se snažíme o vybudování co nejvěrnějšího dobového tábora, který budeme představovat veřejnosti na různých akcích. Budeme také pořádat další vědomostní soutěže o hodnotné věcné ceny, čím se snažíme, aby lidé aktivně vyhledávali informace o čs. legiích, neboť to je také cesta, která má na lidi větší dopad než pouhé pasivní přijímání informací.

Díky za rozhovor a přejeme hodně úspěchů do budoucna a pro případné zájemce také kontakt: karelvasatko@gmail.com , tel: 724 667 979