V pondělí 13. února zveřejnilo Ministerstvo zemědělství ČR výsledky exkluzivního výzkumu „Bezpečnost potravin ve vnímání obyvatel České republiky“, který zpracoval Ústav pro výzkum veřejného mínění (CVVM) a jejímž úkolem bylo zjistit jak je pro nás spotřebitele důležitá kvalita a bezpečnost potravin, jak tyto informace získáváme a jak se stavíme k našim domácím výrobkům.

Občané pozitivně hodnotí hygienické podmínky prodeje a dostatečnosti zdravotní nezávadnosti potravin, přesto od roku 2005 došlo ke zvýšení negativních hodnocení v obou oblastech.

Vstupu do Evropské unie se podle většiny obyvatel do kvality potravin nepromítl vůbec (42 %), nebo negativně (35 %). Jen zlomek dotazovaných si myslí, že se kvalita po vstupu zvýšila (13 %).

Je patrný nárůst zájmu o zemi původu prodávaných potravin. Pokud jde o vztah mezi intenzitou sledování původu potravin a tím, zda většina nakupovaných potravin je z tuzemska či zahraničí, je zřejmé, že lidé zajímající se o původ potravin mnohem častěji uvádějí, že většina jimi nakupovaných potravin pochází z České republiky. Lidé zajímající se o původ potravin tedy preferují tuzemské výrobky.

Výzkum prokázal, že Češi věří českým potravinám více než zahraničním. Téměř tři čtvrtiny obyvatel (73 %) považují zdravotní nezávadnost českých potravin za dobrou. Stejný názor na dovozové potraviny měly pouze dvě pětiny dotázaných (43 %). Zhruba 71 % obyvatel je přesvědčeno, že české potraviny jsou kvalitní, zatímco u zahraničních potravin převládá negativní hodnocení (53 %). V porovnání s obdobným průzkumem z roku 2005 tak zejména zahraniční potraviny ztratily na důvěryhodnosti o celých 27 %.

Rovněž si občané více uvědomují rozdíly v kvalitě potravin, zde je markantní nárůst z 37% v roce 2005 na 56% v roce 2011. Velmi významná je taky skutečnost, že lidé při zhoršení své ekonomické situace půjdou spíše cestou zmenšení objemu nákupů (38%) než snížením jejich kvality (23%), to je významný signál, který dokládá, že se posouvají preference občanů.

Třeba se časem z popelnice Evropy dostaneme zpět ke svému poměrně vysokému standardu v minulosti. Spíše to bude ovšem díky nám zákazníkům, než státnímu tlaku na výrobce. Možná je to i lepší cesta.

Celý výzkum je k nahlédnutí ZDE

(cw)

Předpokládám, že většina občanů naší vlasti zaznamenala kauzu kolem švýcarského vyšetřování privatizace Mostecké uhelné společnosti a následné výzvy Švýcarů, aby se příslušné české orgány přihlásily k 12 miliardám, které jsou v současné době zadržené na švýcarských účtech.
30. října 2011 v pořadu Otázky Václava Moravce vystupoval mimo jiné Miroslav Kalousek (ministr financí za TOP09), který se vyjádřil v tom smyslu, že ministerstvu financí ČR výše zmíněných 12 miliard korun nechybí, tudíž se o ně nebude hlásit s odvoláním na jakési "správné" právní úkony. Přiznám se, že toto vystoupení mě velice nepříjemně šokovalo - pan Kalousek se vždy prohlašoval za "dobrého hospodáře", který musí dělat nepopulární reformy, abychom neskončili jako Řekové. Zvyšování daní, snižování výdajů v sociální oblasti obhajuje jako nutné a systémové kroky. Proto nechápu, proč a z jakých důvodů byl tak laxní v případě možnosti získat 12 miliard korun! Takhle si skutečně dobrý hospodář nepočíná...
Nicméně o pár týdnů později se ministerstvo financí pod tlakem médií a veřejnosti "rozhoupalo" a požádalo Švýcary o možnost připojit k trestnímu řízení - bohužel už příliš pozdě. Takže nyní je více než jisté, že 12 miliard naše země zpět nedostane - hovoří se nyní o maximálně 5 miliardách a to jen v případě, pokud uspějeme s civilní žalobou.
Na základě těchto skutečnosti jsem se rozhodl podat trestní oznámení na Miroslava Kalouska z důvodu podezření ze spáchání trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Trestní oznámení jsem podal písemně na konci listopadu roku 2011 u Krajského státního zastupitelství v Ostravě, které jej následně předalo Městskému státnímu zastupitelství v Praze a to nakonec Vrchnímu státní zastupitelství v Praze. Příjemným překvapením pak byla zpráva z Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, které na základě tohoto trestního oznámení zahájilo prověřování.
Věřím, že mi vyšetřování dá za pravdu a dojde k obvinění pana Kalouska, který na jedné straně bezostyšně tahá peníze z kapes daňových poplatníků a na druhé straně, z nepochopitelných důvodů, ignoruje nezanedbatelnou částku. Jistě nejsem jediný, kdo zaznamenal ve společnosti varovné signály o napjatých sociálních a společenských vztazích, které vycházejí i z velice nedobrých politických poměrů a proto svou aktivitu považuji za jistý druh prevence a byl bych rád, kdybych byl inspirací pro další spravedlivě rozlobené občany, aby nepravosti řešili, protože pokud je budeme ignorovat, tak pomyslný pohár trpělivosti přeteče a dočkáme se rozsáhlých nepokojů. A z minulosti je jasné, že hněv iracionálně jednajících mas se zaměřuje na ty nejslabší z nás...

David Kohut

Vážení a milí spoluobčané,

dovolte mi, abych Vás v první den roku 2012 co nejsrdečněji pozdravil s přáním, aby byl tento rok pro nás všechny šťastný a úspěšný.

Ohlédnutí se za uplynulými dvanácti měsíci nemohu začít jinak než připomenutím smutné události předvánočních dnů, smrti Václava Havla, který se celým svým životem i svými 13 lety ve funkci prezidenta republiky významným způsobem zasloužil o naši svobodu a demokracii. Uzavřel se jeden lidský život, k jehož významu se jistě budeme vracet.

Vloni touto dobou jsem vyjádřil přání, aby byl rok 2011 „rokem klidnějším a nadějnějším než roky minulé“. Částečně se to splnilo. Žádné velké politické zvraty nenastaly, ale téměř nepřetržitě se odehrávaly ostré politické a mediální souboje, které klidu nepřidávaly. Vedle politických stran se jich zúčastňovaly i různé nátlakové skupiny, které stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých a že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit zcela jiné – v jejich očích spravedlivější – přerozdělení bohatství v zemi. Daleko méně se ke slovu dostávali ti méně hlasití, na které sice dnešní ekonomická situace doléhá nejvíce, ale kteří své názory a požadavky nejsou schopni mediálně prezentovat.

Věřil jsem také, že rok 2011 „bude rokem ekonomického růstu“. Z počátku to tak vypadalo, ale postupně se růst zpomaloval, jestli se už dokonce nezastavil úplně. Růstových impulzů jsme si doma mnoho nevytvořili a důsledky vnějšího neklidu, zejména dluhové krize a chabého růstu v Evropě, byly větší, než jsme očekávali. Řešení obřích dluhů některých evropských států se stále jen odsouvá do nedohledna.

Není bohužel vyloučeno, že se v nejbližších měsících problémy některých zemí ještě dále prohloubí a že se Evropa vrátí do recese. To by zasáhlo i nás. Byl bych rád, kdybych se v tomto svém dnešním, poněkud pesimistickém odhadu mýlil podobně, jak jsem se loni mýlil v odhadu optimistickém. Dvanáctý rok dvacátého prvního století patrně k nejlehčím patřit nebude.

Ztrácet klid, elán a odhodlání však nesmíme. Naše republika je politicky i ekonomicky v základních parametrech stabilní. Nežijeme v zemi, která je v bankrotu, či těsně před ním. Nežijeme v zemi, kde jsou demonstranty zapalovány tisíce aut a demolovány stovky výloh obchodů. Nežijeme v zemi, kde narůstají problémy s množstvím přistěhovalců, kteří svým stylem života narušují základní soudržnost země. Nekrachují u nás banky, stát je nemusí zachraňovat za peníze nás všech. Naše míra nezaměstnanosti je pod průměrem zemí Evropské unie. Naše zadlužení bylo v loňském roce šesté nejnižší v Evropě. I když nemalé sociální problémy u nás existují a já je nepodceňuji, jsou menší než ve většině sousedních zemí.

Horší je, že dále prohlubujeme nedobrou společenskou atmosféru. Vytváříme si vysoký stupeň vzájemné nedůvěry a z prestižně politických důvodů si navzájem blokujeme i ty věci, o kterých vědí všichni, že se udělat musí. Neumíme si nacházet politické lídry. Každého, kdo trochu vyčnívá z řady, radši přibrzdíme, než podpoříme. Každého, kdo se odváží foukat proti větru, odsuneme stranou. Závidíme si a nepřejeme si. Vím, že neříkám věci nové a originální, ale právě teď je asi cítíme více než dříve.

I když se naše země pohybuje v mírně pozitivním trendu, ukazuje se, že to nestačí. Nerealistická očekávání spojená se vstupem do Evropské unie a se slibovaným přínosem, který měl tento vstup – jaksi sám o sobě – pro nás mít, se nenaplnila. Práh našeho očekávání a našich nároků jsme si zvedli příliš vysoko. Propast mezi skutečností a těmito nezodpovědně vytvořenými očekáváními dosáhla díky tomu asi největší velikosti za celý polistopadový, již 22 let trvající vývoj.

Náš úspěch či neúspěch stojí a padá především s výkonem každého z nás, a také s fungováním či nefungováním našeho politického, ekonomického a sociálního systému jako celku. Ten vyžaduje další reformy. Vím, že už je na toto slovo spousta lidí alergická – a právem. Mnoho let bylo toto slovo zneužíváno tím, že se o potřebě zásadních změn pouze mluvilo. Pokud se nechceme dočkat opravdu bolestivých následků, musí se tyto změny provést co nejrychleji. Prozrazuje to velmi názorně náš státní dluh. Před deseti lety činil 345 mld. korun, dnes je to více než čtyřnásobek. Uvědomujeme si to vůbec?

Změnit se proto musí nejenom detaily toho či onoho zákona o zdravotnictví, školství, penzijním či sociálním systému, ale celý náš přístup. Nejen v Evropě, ale bohužel i u nás, se přijímá jako samozřejmost, že se nároky lidí zvyšují bez jakékoli souvislosti s tím, jak se vyvíjí ekonomika a zda na tyto mzdové a sociální nároky máme. I když to lidé slyší neradi, politici musí občany o nezbytnosti opustit tento pohodlný, ale ničivý typ myšlení co nejrychleji přesvědčit. Všechno další se od toho odvíjí.

Nároky bývají posilovány nezodpovědnými přísliby, vyslovovanými ve volebních kampaních. Letos nás čekají volby do krajských zastupitelstev a do Senátu. Nedopusťme, aby vyvolaly další předhánění se v lehkomyslných slibech. Předvolební kampaně budou v každém případě významnou informací a pomohou ukázat, kdo a s jakými programy a s jakým stylem politického jednání k voličům přistupuje. Všímejme si toho pozorně.

Není fráze říci, že v naší zemi žije spousta pilných, pracovitých a nadaných lidí. Jsou bezejmenní a širšímu okolí neznámí, protože média o nich nepíší. Právě tito lidé jsou zárukou naší budoucnosti. Dejme jim šanci a zkusme být jako oni. Jen tak bude – přes všechna rizika a možné obtíže – rok 2012 pro každého z nás a pro celou naši Českou republiku rokem dobrým a úspěšným.

Vážení spoluobčané, chci Vám všem osobně popřát, aby se Vám letos vyhýbaly nezdary, nemoci a neštěstí, aby ve Vašich rodinách vládla pospolitost, vzájemný respekt a láska a aby byl pro Vás letošní rok rokem životní pohody.

Václav Klaus, Novoroční projev prezidenta republiky, Pražský hrad, 1. ledna 2012

Všem členům, příznivcům a sympatizantům sdružení Svornost i všem občanům naší krásné země přeji krásné prožití vánočních svátků a slavnosti narození Páně. Užijme si radostný a posvátný čas v rodinném kruhu, radujme se z klidu a pohody. Ať nám betlémská hvězda života dává sílu a inspiraci k našemu životnímu dílu pro dobro českého národa a naší vlasti.

David Kohut - republikový předseda sdružení

V říjnu 2011 byly do výzkumu Naše společnost zaráženy otázky mapující názory lidí na situaci ve Šluknovském výběžku. Jedna z otázek byla zaměřená na to, jak závažný problém situace na Šluknovsku představuje. Další zjišťovala mínění občanů o dosavadním jednání vybraných aktéru v této věci.

To, zda situace ve Šluknovském výběžku představuje pro občany problém, bylo zkoumáno ve třech rovinách: jednak problematičnost pro českou společnost, pro region Šluknovska a tamní obyvatele a pro respondenta osobně. Situace na Šluknovsku je viděna jako jednoznačně problematická pro daný region a místní obyvatele (91 % to považuje za velmi vážný nebo dosti vážný problém, přičemž krajní variantu volí 66 %). Jako poměrně problematická je tato situace považována i pro celou českou společnost (83 % ji označilo za velmi vážný nebo dosti vážný problém, krajní variantu jmenovalo 41 %). Již méně to lidé vnímají jako svůj osobní problém: v tomto případě závažnost jmenuje necelá třetina obyvatel (31 %), naopak více než třetina (37 %) to považuje za málo vážný problém a pro pětinu (21 %) to osobně žádný problém nepředstavuje (viz graf 1).

Graf 1. Představuje situace ve Šluknovském výběžku problém

Znění otázky: „Představuje podle Vás současná situace ve Šluknovském výběžku problém a) pro českou společnost, b) pro region Šluknovska a tamní obyvatele, c) pro Vás osobně.“ Varianty odpovědí: velmi vážný problém, dosti vážný problém, málo vážný problém, vůbec to není problém.

Názory na problematičnost situace ve Šluknovském výběžku jsou poměrně univerzální. Pouze při posuzování české společnosti jako celku, a také regionu Šluknovska mladí lidé ve veku 15 – 19 let o něco častěji neumějí zaujmout postoj. O situaci na Šluknovsku jako o osobním problému se častěji zmiňují lidé z Libereckého, Ústeckého a Karlovarského kraje.

Další otázka se věnovala dosavadnímu jednání vybraných aktéru v souvislosti se situací na Šluknovsku. Do této baterie byly zaráženy různé typy aktérů, kteří mají velmi odlišný vliv na danou situaci. V jedné skupině se nachází instituce a orgány státu a veřejné správy, do druhé lze zařadit obyvatele dané oblasti, další tvoří uskupení občanské společnosti a zcela samostatně stojí média.

Z institucí a orgánu státu a veřejné správy je poměrně kladně vnímáno jednání policie ČR (51 % kladných odpovědí), pozitivní hodnocení převažuje také u obcí a starostů (43 %). Naopak činnost kraje a jeho představitelů je vnímaná spíše záporně, podobně jako i činnost vlády. Poměrně specifická je situace u Zmocněnkyně vlády pro lidská práva a Agentury pro sociální začleňování, u kterých sice převládá záporné hodnocení, avšak velká část veřejnosti (37 %, resp. 45 %) se zároveň k jednání těchto institucí neumí vyjádřit.

Pokud srovnáme postoje veřejnosti k jednání obyvatel Šluknovského výběžku, je vidět, že poměrně kladně je vnímáno většinové obyvatelstvo, zatímco k sociálně vyloučeným občanům panuje v zásadě velký odstup.

Další skupinu aktérů tvoří ti, kteří nějakým způsobem vycházejí z aktivit občanů, i když každý z těchto aktéru jiným, odlišným způsobem. V případě krajně pravicových organizací necelá třetina občanů neumí jejich aktivitu ve vztahu ke Šluknovsku posoudit. U těch, kteří názor vyjádřit umí, poměrně značně převažuje negativní hodnocení (48 %) nad kladným (17 %). Také vnímání činnosti neziskových organizací je charakterizováno velkým, téměř dvoutřetinovým podílem těch, kteří nevyjadřují ani kladný ani záporný postoj – dosavadní činnost neumí zhodnotit více než dvě pětiny obyvatel ČR (44 %) a další pětina si myslí, že tyto organizace na vzniklou situaci nemají žádný vliv. Dosavadní role médií není hodnocena jednoznačně - 37 % občanů ji vnímá kladně, 41 % záporně.

Graf 2. Hodnocení dosavadního jednání jednotlivých aktéru

Znění otázky: „Jak byste hodnotil dosavadní jednání jednotlivých aktéru v této otázce? a) Vláda ČR, b) kraj a představitelé kraje, c) obec a její představitelé, starostové, d) policie ČR, e) Zmocněnkyně vlády pro lidská práva, f) Agentura pro sociální začleňování, g) neziskové organizace, h) místní většinové obyvatelstvo, i) místní sociálně vyloučené obyvatelstvo, j) krajně pravicové organizace, k) média.“ Varianty odpovědí: rozhodne kladně, spíše kladně, spíše záporně, rozhodne záporně, nemá vliv.

Technické parametry
Výzkum: Naše společnost 2011, v11-10
Realizátor: Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Projekt: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i.
Termín terénního šetření: 3. 10. – 10. 10. 2011
Výběr respondentu: Kvótní výběr
Kvóty: Region (Oblasti NUTS 2), velikost místa bydliště, pohlaví, věk, vzdělání
Zdroj dat pro kvótní výběr: Český statistický úřad
Reprezentativita: Obyvatelstvo ČR ve věku od 15 let
Počet dotázaných: 1052
Metoda sběru dat: Osobní rozhovor tazatele s respondentem
Výzkumný nástroj: Standardizovaný dotazník
Otázky: OB.51, OB.52
Zveřejněno dne: 9. listopadu 2011
Zpracovala: Paulína Tabery

Armáda České republiky přepravila humanitární dar nemocnici ve Štrpcích. Do rukou ředitele Radojka Saviče ho v pondělí 19. září 2011 předal major Josef Nejedlý z Úkolového uskupení AČR KFOR (ÚU AČR KFOR). Šlo o zdravotnický materiál, který věnovala občanskému sdružení „Přátelé Srbů na Kosovu“ Úrazová nemocnice v Brně.

Sdružení přispívá k rozvoji přátelských vztahů mezi Čechy a Srby a podporuje Srby žijící v Kosovu. Má několik charitativních projektů, například „Strom přání“, „Adopce na dálku“, sbírky finančních prostředků nebo třeba oblečení, drobné elektroniky, hraček, sportovních potřeb a podobně. Ty následně rozděluje vytipovaným sociálně slabým srbským rodinám, které žijí v enklávách v oblasti Gračanica, Velika Hoča nebo Orahovec.

Tentokrát pomoc směřovala do nemocnice ve Štrpcích, které leží v horské oblasti Brezovica. Jako jedna z mála v Kosovu poskytuje zdarma zdravotní péči pro srbské menšiny. „Nemocnice je financována srbskou vládou z Bělehradu. Samozřejmě k nám chodí i kosovští Albánci a my podle Hippokratovy přísahy jim zdravotní péči poskytujeme. Bohužel nám ale Priština nevychází vstříc ve prospěch financování nemocnice ani ošetření obyvatel. V Kosovu nefunguje zdravotní pojištění obyvatelstva. Zdravotní péče je čistě soukromá a všechny lékařské úkony se musí ze strany pacientů platit v hotovosti. Ale lidi na ošetření peníze v soukromých nemocnicích vzhledem k velké nezaměstnanosti a prakticky žádnému sociálnímu systému nemají. I tak se snažíme ošetřit všechny příchozí pacienty. V naší nemocnici poskytujeme pouze nejnutnější zdravotní péči. Máme zde pediatrii, stomatologii, chirurgii pro drobné operativní zákroky, gynekologii a laboratoř. Lůžkové oddělení disponuje jenom čtyřmi lůžky pro akutní hospitalizaci do 24 hodin. Srbské pacienty pro vážnější zdravotnické úkony převážíme do Srbska,“ vysvětluje ředitel nemocnice Radojko Savič.

Samotná budova nemocnice zvenku působí na zdejší poměry nadstandardně. V roce 2010 byla částečně zrekonstruovaná za přispění převážně srbské strany. Ovšem vnitřní vybavení jednotlivých ambulancí jak nábytkem, tak zdravotnickými přístroji je velice skromné a zastaralé. Většinou jsou to dary humanitárních organizací. Ředitel Savič byl velice potěšen humanitární pomocí od obyvatel Česka a na oplátku věnoval občanskému sdružení „Přátelé Srbů na Kosovu“ upomínkový předmět - dřevořezbu svatého Nikoly, patrona všech poutníků.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

27. červen je Dnem památky obětí komunistického režimu. Toho dne byla v roce 1950 popravena nejznámější oběť zvůle komunistické justice, doktorka Milada Horáková. Spolu s Miladou Horákovou byli tehdy popraveni i Jan Buchal, JUDr. Oldřich Pecl a Záviš Kalandra. Zločinný monstrproces s doktorkou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými odstartoval řadu dalších menších i větších procesů, při nichž bylo nespravedlivě odsouzeno přes dvě stě tisíc lidí, kteří celkově odseděli v komunistických žalářích a koncentrácích přes milion let… Nebyli ovšem první. Již o rok dříve, 21. června 1949, byl na plzeňských Borech popraven legionářský hrdina generál Heliodor Píka, který se – mimo jiné – v roce 1945 odvážil protestovat proti záboru Podkarpatské Rusi Sovětským svazem.

Milada Horáková patřila k těm, které komunisté nezlomili ani za pomoci sovětských poradců a nejrůznějších zrůdných praktik, použití psychofarmak, upírání spánku, týrání zimou i bestiálním mučení. Je obdivuhodné, že Milada Horáková tomu všemu odolala a zachovala si lidskou důstojnost až do samotného konce. Na nikoho, kdo se zlomil, nelze po takovém nelidském zacházení hledět jako na člověka, který selhal. Zázrakem spíše je, že se našlo i mnoho takových, kteří vydrželi. Zrůdnost komunistického režimu nebyla pouze v justičních vraždách a zinscenovaných procesech. Snad ještě horší byl požadavek, aby obyvatelstvo těmto zločinným aktům tleskalo. Ti, kdo dobrovolně a rádi podepisovali petice, dožadující se trestu smrti pro „zrádce“, si zaslouží odsudek a pohrdání. Nepochopitelné a morálně odsouzeníhodné je i to, že se stále najdou lidé, kterým nevadí být členy strany, nesoucí ve svém názvu „komunistická“. Je to jeden z důsledků toho, že se někteří vůdcové sametové revoluce tím či oním způsobem postarali, aby zločiny komunismu zůstaly nepotrestány.

Morální zdraví tohoto národa vzhledem k těmto skutečnostem zůstává narušeno a podlomeno. Stále silnější je obecné přesvědčení, že i dnešní zločiny, páchané některými klíčovými politiky, zůstanou nevyšetřeny a nepotrestány. Ostatně praxe tento názor jen potvrzuje. Ano, nejde již o justiční vraždy, motivem je zpravidla pouze nízká touha po osobním prospěchu. Smutné ovšem je, když národ nemůže věřit ve spravedlnost. Tuto víru mu komunisté vzali – a doposud se mu nevrátila. Podmínkou návratu důvěry je připomínání zločinů komunismu a samozřejmě i potrestání současných zločinců; tak se vrátí společnosti vědomí, co je spravedlnost.

Představitelé Konzervativní strany se zúčastní u příležitosti Dne památky obětí komunistického režimu pietního aktu u Památníku účastníků protikomunistického odboje a obětí komunistické zvůle v Brně Bohunicích a v Praze, aby jejich památku uctili. Vyzýváme k tomu všechny občany.

K této výzvě se samozřejmě připojuje a s uvedeným se plně ztotožňuje i naše občanské sdružení Svornost.