Uplynulý víkend jsme se již potřetí zúčastnili brigády v josefovském ravelinu No. XIV - na tradičním místě, avšak poněkud v odlišném duchu než v minulých ročnících.
Na první zdání tradiční akce - v pátek příjezd a ve společnosti brněnských přátel příjemně nad ohněm strávený večer. A samozřejmě také tradičně toužebné očekávání sobotního ranního kuropění, které bývá naším impulsem pro obutí pracovních bot a pak hurá, práce!, jejíž ukončení oznamuje až večerní smrákání. Tradičně…
Sobotní den se však měl ubírat jiným směrem. V prostorách ravelinu, tedy našeho pracovního působiště, se v tento den konala sportovně zábavní soutěž, totiž její generální zkouška, jejímž úkolem bylo vyzkoušet jednotlivé disciplíny v praxi a zároveň se připravit na možné problémy, které by mohly nastat při premiéře. Pořadatelé měli připravené veškeré disciplíny (za všechny aspoň slaňování pevnostní stěny, šplh po lanové síti, běh s kládou, orientační běh v podzemí nebo přetahování lanem). Avšak problém měli pořadatelé se závodníky a sobotní ráno se jim podařilo postavit pouze jeden tým, což je pro takovou soutěž, když vezmeme v úvahu fakt, že se zde soutěží v týmech, nedostatečné.
A tak se část z nás uvolila postavit tým druhý, jenž by dodával této generálce charakter skutečné soutěže. A nutno přiznat, že jsme se bili jako lvi, což pro soupeře znamenalo předposlední výsledné místo. Pevně věřím, že celý náš tým si tuto soutěž dosyta užil, a to i přes různé nepříjemnosti spojené s jejím průběhem.
Díky této sportovní činnosti jsme se tedy byli nuceni rozdělit do dvou skupin - skupina A se oddávala zábavě, zatímco skupina B se lopotila opodál a za vydatné asistence silného slunečního svitu přerovnávala hromadu dříví, hlavní to předmět naší pracovní činnosti.
My sportovci jsme se po skončení soutěže (bez váhání) přidali skupině B na pomoc a kolem páté odpolední bylo naše dílo dokonáno. Přerovnávání dříví se může na první pohled zdát poněkud samoúčelná práce a někteří k ní proto také přistupovali s nedůvěrou, avšak činnost to byla nutná, neboť umožňovala dostat se s těžkou technikou ke stavebnímu materiálu, bez něhož by rekonstrukce ravelinu probíhala obtížněji...
Kolem páté hodiny jsme tedy dali práci vale a oddali se odpočinku. Ten měl, oproti předchozím brigádám v Josefově, opět netradiční průběh, především díky hlavnímu pořadateli této akce, Jardovi. A tak jsme udělali při zpěvu a tanci krásnou tečku za příjemně prožitými dvěma dny. Jardo, díky ;-).
Kuba
O víkendu 20 až 22.5 proběhla v pevnostním městě akce s názvem Josefovská brigáda. Záznam od pozorovatele, který nebyl nestranný.
Všichni, pokud byli účastníky nějaké akce skupiny, k níž se nehlásili, tvrdí, jak jsou nestranní, což je podle mě blbost. Pokud jdu na nějakou akci, tak proto, že od toho něco očekávám a už mám alespoň hrubý nárys svého názoru. Toliko na vysvětlenou podtitulu a teď k samotné akci.
První nedočkavci přijeli plně vybaveni dobrou náladou a ještě lepším mokem (o práci je známo, že vysušuje dutinu ústní) do josefovských pevností, přesněji na Ravelin No. XIV. Je to část pevnosti, kde dobrovolníci všemožně opravují cihlové hradby a pískovcové zakončení a spoustu jiných věcí. Za zmínku stojí mini muzeum s velkými děly. Práce by se našla pro každého dobrovolníka. V pátek jsem se seznámila s kupou pro mě cizích lidí a hned, jak se rozdělal oheň, se začalo zpívat. Nejoblíbenější song večera byl Jeremiáš Také jsme si museli ustlat ve tříhvězdičkovém, slámou ozdobeném skladu. Každý si ulovil jedno vojenské lehátko, které se muselo vyplést šňůrou. Snažili jsme se, aby poměr námahy a pohodlí byl co nejvyrovnanější, i když to pro někoho bylo první setkání s postelí tohoto typu.
Ráno jsem si zajela k Romům do sámošky (zní to pěkně divně) pro sladké koblihy ke snídani, které jsem ještě téhož večera vyměňovala za jablka. Dopoledne probíhal nevšední program. V areálu se pořádaly soutěže dospělých družstev v disciplínách jako slaňování nebo přetahování lana, kdy mezi družstvy byla jáma s vodou a mnoho dalších aktivit. Myslím, že by to mohlo být nádherné dopoledne, i slunko svítilo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo něco pokazit. Bohužel už při prvním úkolu se jeden člen týmu Gumi, složený ze skautovojáků (konkurencí jim byl tým Svornosti Kudrnáči) ošklivě zranil při pádu z cca 6 metrů. Muž byl nakonec polámaný, ale mohlo to dopadnout i hůř. Kluci ze Svornosti se dohodli, že úkol také splní a celé závody se dohrály.
Po hrách se všichni rozutekli naplnit svoje kručící břicha a čekalo nás těžiště akce - BRIGÁDA. Letos se nepřebíraly cihly, ale dřevo se bralo z jedné kupy a rovnalo na druhou stranu. Dlouho spoustě lidem připadalo, že je tato práce zbytečná a že to děláme jen, abychom něco dělali. Nakonec jsme byli ujištěni o účelnosti práce. Za kupou dřeva byla kupa cihel, ke které se bylo nutné dostat. Tak jsme všichni usilovně předávali všechny údy k dílu a kupa dřeva na jedné straně mizela a na druhé se objevovala.
Za odměnu šli nadšenci projít chodby a lenoši hlídali oheň (u ohně mi bylo teplo). Začali jsme připravovat aparaturu na koncert a lidí postupně přibývalo, úplně se rojili. I když všichni byli naklepaní na druhou - asi hlavní kapelu, mně se moc líbila ta první, byla sranda a bylo klukům i skvěle rozumět. A tak se pohodově završila akce ve studených zdech podzemních. S díky jsem si potřásla s pořadateli a odjela ještě po koncertě na kole domů (postel je postel). A ostatní? Našli si lehátko, usnuli a ráno po úklidu odjeli všichni do svého koutu země. Tak jste si to přečetli a příští rok opět v Josefově a ve větším počtu. Jeremiáši zdar!
LAamo.
[gallery link="file"]
Zobrazit více… 
Jak již název naznačuje, článek pojednává o rekonstrukčních pracích na objektu MO-S 24 “Signál“ v roce druhém – tedy 2007. Tento rok se stejně jako předchozí nesl v duchu neustálého vyklízení suti a odpadků. Ostatně takto začínala většina muzeí v naší republice.
Rekonstrukce objektu s krycím názvem „Signál“ byla zahájena občanským sdružením – Klub vojenské historie Hraničářský pluk 4 na podzim roku 2006. V této době ještě nebylo Ostravsko přehlceno muzei tak, jak je tomu nyní. V okolí bylo započato pouze s opravou MO-S 22 „František“, což ale vedlo jen k uzavření tohoto srubu. Jinak byly okolní objekty zarostlé neprostupnými křovinami. Při výletu po linii jste mohli spatřit sruby ve stavu, v jakém je zanechala válka a pozdější snahy totalitního režimy je znepřístupnit. Mohli jste shlédnout snahy některých lidí obejít tyto zábrany a dostat se do interiéru všemi možnými způsoby. Na mnoha místech byly rozbity cementové zálivky v místech vytržených zvonů a byly vytvořeny díry ve vchodech zalitých betonem. Lidé prostě toužili znát účel a vzhled interiéru těchto mohutných betonových bloků. Od svých rodičů a prarodičů slyšeli bajky o tom, že všechny objekty jsou spojeny tajemnými podzemními tunely, které jsou zatopeny a nalézají se v nich poklady v podobě munice a zbraní Wehrmachtu.
