Nejbližší akce

Rubrika ‚Královéhradecký’

XI. memoriál Josefa Žaby – 24. září 2011, Jičín

26. září 2011 23:37

Mladá Boleslav - Jičín "A"Již tradiční jičínský fotbalový turnaj se tentokrát výjimečně uskutečnil až koncem září. Termín vyšel letos dost pozdě, ale počasí vyšlo naprosto krásně, což je u turnaje pod širým neber určitě důležité.

Letošního ročníku Memoriálu Josefa Žaby, v pořadí již jedenáctého, se stejně jako loni zúčastnilo 6 týmů. Kromě domácího týmu Jičín „A“ a rezervy Jičín „B“, tu jako pravidelně hráli i Piráti z Mladé Boleslavi, Svorní z Hradce Králové a z největší dálky přijeli bojovníci z Plzně a to v počtu, že by postavili týmy i tři. Plzeňácí se nemohli dohodnout, kdože bude tým „A“ a kdo „B“ a nakonec to vyřešili šalamounsky a pojmenovali se podle barev svých dresů Rudí a Žlutí.

Tento ročník byl nejvyrovnanější za několik posledních let. Kromě tradičních favoritů z Mladé Boleslavi a jičínského „A“ to byli právě oba kluby z Plzně, které trápily favority. Dokonce i v minulých letech slabší Hradec Králové zaznamenal nebývalý výkonnostní skok. Přestože nakonec skončili na posledním místě, jejich hra byla opravdu kvalitní, léta nebylo zvykem, aby Hradec rozdával góly soupeřům a letos to bylo běžným jevem.

Samozřejmě celá akce neměla jen sportovní rozměr, ale byla příležitostí i k setkání členů a příznivců našeho sdružení z různých regionů. Zajištění celé akce bylo opět na vysoké úrovni, nápoje i něco k zakousnutí, nějaká ta reprodukovaná hudba, prostě příjemně strávený slunný sobotní den. Další fotografie a videa jsou k vidění na stránkách SK Atlantis Plzeň.

 


Tabulka

Jičín „A“ Jičín „B“ Mladá Boleslav Plzeň „Rudí“ Plzeň „Žlutí“ Hradec Králové
2. Jičín „A“ 5 : 1 1 : 2 3 : 2 1 : 1 3 : 1 3-1-1 10 13:7
5. Jičín „B“ 1 : 5 1 : 4 0 : 2 0 : 2 1 : 0 1-0-4 3 3:13
1. Mladá Boleslav 2 : 1 4 : 1 3 : 0 1 : 1 3 : 0 4-1-0 13 13:3
3. Plzeň „Rudí“ 2 : 3 2 : 0 0 : 3 2 : 1 4 : 2 3-0-2 9 10:9
4. Plzeň „Žlutí“ 1 : 1 2 : 0 1 : 1 1 : 2 2 : 1 2-2-1 8 7:5
6. Hradec Králové 0 : 3 0 : 1 0 : 3 2 : 4 1 :2 0-0-5 0 4:13


Celkové pořadí

1. Piráti Mladá Boleslav
2. Jičín „A“
3. Plzeň „Rudí“
4. Plzeň „Žlutí“
5. Jičín „B“
6. Hradec Králové


Fotogalerie

[gallery link="file" order="DESC" columns="4" orderby="title"]


Zobrazit více…

Výlet na Sion – 9. července 2011

15. července 2011 11:11

Informační cedule

Sion jako známé místo posledního odporu Jana Roháče z Dubé  proti vládě krále Zikmunda. Hrad byl vystaven husitou Janem Roháčem z Dubé v letech 1426-27 na ostrohu nad údolím Chlístovického potoka. Měl trojúhelníkový půdorys a na obléhání byl špatně vybaven. Na začátku 30. let 15. století byl hrad narychlo opevňován, přičemž byla postavena progresivní sypaná obezděná bašta. Hrad však neměl vlastní zdroj vody, ani věž umožňující obranu. Přesto podle historických pramenů hrad v roce 1437 odolával obléhatelům po dobu 4 měsíců. Důvodem však zřejmě bylo to, že velitel vojska Hynek Ptáček z Pirkštejna, který hrad obléhal, byl příbuzným majitele hradu a obléhání tudíž bylo pouze fingováno. Nakonec byl hrad 6. září 1437, vzhledem k rostoucí nespokojenosti panovníka, po jediném krátkém útoku dobyt a všichni stoupenci Roháče z Dubé pobiti, nebo spolu s ním v Praze popraveni. Hrad už obnoven nebyl. Dnes jsou jeho pozůstatky volně přístupné.

O historii Sionu již bylo na webových stránkách Svornosti napsáno dost, proto jsem jako lokální patriot navrhl výlet právě na toto místo. V sobotu 9. července v poledne jsme se sešli na malešovském nádraží. Počasí nám přálo a nálada všech účastníků byla výborná. Nejdříve jsme se přesunuli do místní hospůdky, nad dobrým mokem jsme příjemně debatovali.

Osvěženi jsme se vydali vzhůru k Sionu. Nejdříve trošku nepříjemnou cestou po asfaltové silnici do vesničky Polánka, tam jsme již pokračovali po „červené“ příjemnými cestičkami ve stínu lesa podél říčky Vrchlice. Cesta rychle ubíhala, protože byla provázena debatou o  různých aktuálních tématech. Zastavili jsme se až u „pískovcového“ Jana Roháče z Dubé, kde jsme se museli samozřejmě zvěčnit. Pak už to byl jen kousek cesty na samotné místo, kde kdysi stál hrad Sion. Zde jsme poseděli u ohniště a krátká řeč Kuby nám nastínila historické události na Sionu a Michal nám díky svým znalostem náboženství osvětlil církevní poměry tehdejší doby. Po delším posezení jsme se vydali zpět do Malešova, kde jsme se usadili na terase místní hospůdky a za chuti zlatavého moku vzájemně debatovali. Pak již následovala cesta kamarádů domů do jejich příbytků.

Shodli jsme se, že výlet to byl příjemný a byla by škoda toto místo naší krásné a milované vlasti opomenout. Proto doufám, že se zde v září letošního roku sejdeme znovu a to v počtu vyšším. Děkuji všem kamarádům, kteří dorazili.

Autor: Vojta


[gallery link="file" orderby="title"]

Zobrazit více…

Josefovská výpomoc No. 3: 20. – 22. května 2011

28. května 2011 01:00

Brigáda_1

Uplynulý víkend jsme se již potřetí zúčastnili brigády v josefovském ravelinu No. XIV - na tradičním místě, avšak poněkud v odlišném duchu než v minulých ročnících.

Na první zdání tradiční akce - v pátek příjezd a ve společnosti brněnských přátel příjemně nad ohněm strávený večer. A samozřejmě také tradičně toužebné očekávání sobotního ranního kuropění, které bývá naším impulsem pro obutí pracovních bot a pak hurá, práce!, jejíž ukončení oznamuje až večerní smrákání. Tradičně…

Sobotní den se však měl ubírat jiným směrem. V prostorách ravelinu, tedy našeho pracovního působiště, se v tento den konala sportovně zábavní soutěž, totiž její generální zkouška, jejímž úkolem bylo vyzkoušet jednotlivé disciplíny v praxi a zároveň se připravit na možné problémy, které by mohly nastat při premiéře. Pořadatelé měli připravené veškeré disciplíny (za všechny aspoň slaňování pevnostní stěny, šplh po lanové síti, běh s kládou, orientační běh v podzemí nebo přetahování lanem). Avšak problém měli pořadatelé se závodníky a sobotní ráno se jim podařilo postavit pouze jeden tým, což je pro takovou soutěž, když vezmeme v úvahu fakt, že se zde soutěží v týmech, nedostatečné.

A tak se část z nás uvolila postavit tým druhý, jenž by dodával této generálce charakter skutečné soutěže. A nutno přiznat, že jsme se bili jako lvi, což pro soupeře znamenalo předposlední výsledné místo.  Pevně věřím, že celý náš tým si tuto soutěž dosyta užil, a to i přes různé nepříjemnosti spojené s jejím průběhem.

Díky této sportovní činnosti jsme se tedy byli nuceni rozdělit do dvou skupin - skupina A se oddávala zábavě, zatímco skupina B se lopotila opodál a za vydatné asistence silného slunečního svitu přerovnávala hromadu dříví, hlavní to předmět naší pracovní činnosti.

My sportovci jsme se po skončení soutěže (bez váhání) přidali skupině B na pomoc a kolem páté odpolední bylo naše dílo dokonáno. Přerovnávání dříví se může na první pohled zdát poněkud samoúčelná práce a někteří k ní proto také přistupovali s nedůvěrou, avšak činnost to byla nutná, neboť umožňovala dostat se s těžkou technikou ke stavebnímu materiálu, bez něhož by rekonstrukce ravelinu probíhala obtížněji...

Kolem páté hodiny jsme tedy dali práci vale a oddali se odpočinku. Ten měl, oproti předchozím brigádám v Josefově, opět netradiční průběh, především díky hlavnímu pořadateli této akce, Jardovi. A tak jsme udělali při zpěvu a tanci krásnou tečku za příjemně prožitými dvěma dny. Jardo, díky ;-).

Kuba

 

O víkendu 20 až 22.5 proběhla v pevnostním městě akce s názvem Josefovská brigáda. Záznam od pozorovatele, který nebyl nestranný.

Všichni, pokud byli účastníky nějaké akce skupiny, k níž se nehlásili, tvrdí, jak jsou nestranní, což je podle mě blbost. Pokud jdu na nějakou akci, tak proto, že od toho něco očekávám a už mám alespoň hrubý nárys svého názoru. Toliko na vysvětlenou podtitulu a teď k samotné akci. 

První nedočkavci přijeli plně vybaveni dobrou náladou a ještě lepším mokem (o práci je známo, že vysušuje dutinu ústní) do josefovských pevností, přesněji na Ravelin No. XIV. Je to část pevnosti, kde dobrovolníci všemožně opravují cihlové hradby a pískovcové zakončení a spoustu jiných věcí. Za zmínku stojí mini muzeum s velkými děly. Práce by se našla pro každého dobrovolníka. V pátek jsem se seznámila s kupou pro mě cizích lidí a hned, jak se rozdělal oheň, se začalo zpívat. Nejoblíbenější song večera byl Jeremiáš  Také jsme si museli ustlat ve tříhvězdičkovém, slámou ozdobeném skladu. Každý si ulovil jedno vojenské lehátko, které se muselo vyplést šňůrou. Snažili jsme se, aby poměr námahy a pohodlí byl co nejvyrovnanější, i když to pro někoho bylo první setkání s postelí tohoto typu.
Ráno jsem si zajela k Romům do sámošky (zní to pěkně divně) pro sladké koblihy ke snídani, které jsem ještě téhož večera vyměňovala za jablka. Dopoledne probíhal nevšední program. V areálu se pořádaly soutěže dospělých družstev v disciplínách jako slaňování nebo přetahování lana, kdy mezi družstvy byla jáma s vodou a mnoho dalších aktivit. Myslím, že by to mohlo být nádherné dopoledne, i slunko svítilo a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo něco pokazit. Bohužel už při prvním úkolu se jeden člen týmu Gumi, složený ze skautovojáků (konkurencí jim byl tým Svornosti Kudrnáči) ošklivě zranil při pádu z cca 6 metrů. Muž byl nakonec polámaný, ale mohlo to dopadnout i hůř. Kluci ze Svornosti se dohodli, že úkol také splní a celé závody se dohrály.
Po hrách se všichni rozutekli naplnit svoje kručící břicha a čekalo nás těžiště akce - BRIGÁDA. Letos se nepřebíraly cihly, ale dřevo se bralo z jedné kupy a rovnalo na druhou stranu. Dlouho spoustě lidem připadalo, že je tato práce zbytečná a že to děláme jen, abychom něco dělali. Nakonec jsme byli ujištěni o účelnosti práce. Za kupou dřeva byla kupa cihel, ke které se bylo nutné dostat. Tak jsme všichni usilovně předávali všechny údy k dílu a kupa dřeva na jedné straně mizela a na druhé se objevovala.
Za odměnu šli nadšenci projít chodby a lenoši hlídali oheň (u ohně mi bylo teplo). Začali jsme připravovat aparaturu na koncert a lidí postupně přibývalo, úplně se rojili. I když všichni byli naklepaní na druhou - asi hlavní kapelu, mně se moc líbila ta první, byla sranda a bylo klukům i skvěle rozumět. A tak se pohodově završila akce ve studených zdech podzemních. S díky jsem si potřásla s pořadateli a odjela ještě po koncertě na kole domů (postel je postel). A ostatní? Našli si lehátko, usnuli a ráno po úklidu odjeli všichni do svého koutu země. Tak jste si to přečetli a příští rok opět v Josefově a ve větším počtu. Jeremiáši zdar!

LAamo.

 

[gallery link="file"]

Zobrazit více…

Diskuzní večer na téma: „Globální oteplování – hrozba nebo podvod?“ – 26. dubna 2011, Hradec Králové

4. května 2011 16:05

globalni-oteplovani-2Climategate je název pro aféru, která propukla na sklonku roku 2009, kdy neznámý hacker na půdě univerzity v Nové Anglii uloupil korespondenci pracovníků Mezivládního panelu pro výzkum klimatu (IPCC). Jednalo se o pracovní e-maily a jejich následné zveřejnění vyvolalo skandál, protože odhalovaly nepříliš čestné a ještě méně vědecké praktiky, které vědci používali při svých výzkumech a zejména při jejich prezentacích.

Tato aféra nebyla jediná, následovalo ji ještě několik dalších (Glaciergate, Africagate, Judithgate či Whitewash), přesto jen velmi málo otřásla pozicemi takzvaných alarmistů – zastánců názoru, že globální oteplování způsobuje člověk vypouštěním skleníkových plynů do ovzduší. Argumenty vyvracející tuto smyšlenku jsou známy již dlouhou dobu, alarmistická lobby je však tak silná, že se k běžnému člověku jen stěží dostanou. O zpochybnění mýtu globálního oteplování jsme se dozvídali většinou jen v souvislosti s mediálními políčky směřovanými našemu panu prezidentovi.

Seznámit veřejnost s původem, účelem, formou, realizací a dopady „alarmistického aktivismu“ byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl zařadit toto téma jako první ze série přednášek konaných pod hlavičkou Svornosti.

Zde bych chtěl velmi poděkovat Kubovi a Jardovi, kteří akci zrealizovali po technické a organizační stránce. Formu jsem napoprvé zvolil, přiznávám, poněkud přízemní – více než polovinu dvouhodinového prostoru vyplnil dokument Velký podvod s globálním oteplováním (The Great Global Warming Swindle, Velká Británie, 2007). Chtěl jsem však účastníkům nabídnout ucelený a přehledně strukturovaný pohled na problematiku, což tento snímek splňoval. Chtěl jsem tak také poukázat na to, že seriózní dokumenty odporující alarmistickému pojetí existují, že se nejedná jen o snůšku smyšlenek konspiračních teoretiků.

Na akci pořádané v hradeckém Adalbertinu 26. dubna 2011 se dostavilo cca dvacet zájemců včetně všudypřítomného Radima Š., který se však více než sledování dokumentu věnoval tajnému fotografování přítomných.

Větším překvapením pro mě byl ale fakt, že se dostavil i pan Vítězslav Kremlík, přední český odborník na tuto problematiku a autor stránek klimaskeptik.cz. Musím přiznat, že jsem poněkud znervózněl, pan Kremlík byl však velmi vstřícný a uvolil se, že v diskusi na závěr řekne pár slov i on.

Promítání proběhlo bez technických potíží a při občasném letmém pohledu do publika jsem zaznamenal, že nikdo nespí a mnozí vypadají velmi zaujatě.

Po závěrečných titulcích se diváci do diskuse příliš nehrnuli, a tak jsem začal pokládat otázky přímo panu Kremlíkovi, k čemuž se posléze připojila i část publika. Řeč byla o tom, co dokument, natočený dva roky před zmiňovaným skandálem, neobsahoval. O ostatních přidružených aférách, současném stavu klimatického sporu, osobnostech a institucích, které se v něm angažují či pravděpodobném vývoji situace. Dvě hodiny uplynuly a nezbývalo než poděkovat všem za účast.

Akci hodnotím jako poměrně vydařenou, avšak s výhradami (ze kterých si vezmeme poučení pro příště) vycházejícími zčásti z reakcí některých účastníků, zčásti z vlastních sebekritických postřehů. Chtěl bych zde ještě jednou poděkovat panu Kremlíkovi a samozřejmě i všem, kteří přišli a kterým není lhostejné to, co se kolem nás děje.

Mgr. Jakub Frydrych

A pohled účastníka této akce:

globalni-oteplovani-5Samotný začátek akce byl zhruba o deset minut posunutý z důvodu čekání na ohlášené účastníky. Ještě před zahájením se však mezi přítomnými objevily zvěsti o tom, že se mezi námi objev sám Vítězslav Kremlík, autor webu www.klimaskeptik.cz a blogu www.kremlik.blog.idnes.cz, na kterém se také věnuje převážně problematice globálního oteplování. V tomto okamžiku jsem si říkal, že bych nechtěl být přednášejícím, pokud bych měl mít jako posluchače i jednoho z předních odborníků na dané téma u nás, avšak po této stránce byl výstup přednášejícího zvládnutý skvěle a Mgr. Vítězslav Kremlík dostal hned v úvodní části slovo.

Po nastínění tématu a zmínění některých základních faktů, které už samy o sobě dokazují, že propagovaná oficiální teorie globálního oteplování způsobeného člověkem je scestná, následovala projekce filmu Velký podvod s globálním oteplováním, který se věnoval globálnímu oteplování jak po stránce laické, tak odborné a zmínil také případné politické důvody, které by přinejmenším mohly vést k tomu, že oficiálně je uznávána teorie, která není založena na vědecky ověřených faktech, dokonce v některých ohledech staví na faktech vyloženě účelově smyšlených.

Po skončení tohoto videa následovala řízená diskuse, jejíž značné části se chopil Mgr. Kremlík, což považuji za opravdu přínosné, a touto cestou mu děkuji a zároveň děkuji i všem, s jejichž přičiněním mohl tento diskusní večer proběhnout.

Domnívám se, že akce podobného charakteru jsou velice přínosné, proto si myslím, že by si určitě zasloužily vyšší než současnou relativně nízkou účast. Já se již těším na další podobný večer, který se bude zabývat obdobným tématem, ať už obsahem, nebo kontroverzním charakterem.

Jaroslav Žákech

diskuzní večer na téma: globální oteplovánídiskuzní večer na téma: globální oteplovánídiskuzní večer na téma: globální oteplování

Zobrazit více…

Lovci odpadů I: Doupě bezdomovců a okolí – 19. března 2011, Hradec Králové

28. března 2011 11:14

P1090543Když jsem se v sobotu ráno blížil k zastávce Na Plachtě, kde jsme měli v 9:00 ráno sraz, trošku ve mně hlodaly pochybnosti, kolik se nás vlastně sejde. Sešlo se nás však hojné množství, počkali jsme na pár opozdilců a vyrazili jsme do akce.

Začali jsme hned za zástavkou (k údivu několika kolemjdoucích). Jelikož všichni byli hrr do akce, málem jsme zde vysbírali i kameny. Poté jsme se vydali dále na louku, kterou měli v oblibě především pejskaři. S očima přilepenýma do trávy, jednak kvůli hledání odpadků, jednak abychom si na botě neodnesli památku na nějakého pejska, jsme v rozvinuté rojnici nacházeli jeden poklad za druhým. Za všechny jmenujme snad aspoň dvě kola od auta(další jsme našli o cca 200 metrů dále s palubní deskou - musela to být strašná srážka :-)), různé druhy sklenic či kost ze středně vzrostlého mamuta (tu jsem našel já).

Když jsme uvedli do původního stavu i louku, pár agilních odvážlivců se vydalo s plnými pytli na záchytný bod u Lidlu a vydali jsme se zdolat největší oříšek toho dne - doupě bezdomovců. S lehkou obavou, abychom jim nevyhodili něco, co potřebují, jsme vyrazili. Tou dobou jsem se zmocnil napichovadla a musím říci, že jsem v sobě objevil talentovaného píchače.

V doupěti jsme našli mnohé poklady - deštník, oblečení různých velikostí i tvarů, džbán, hodně, ale opravdu hodně prázdných krabic od vína (už víme co těm klukům chutná), pár prázdných platíček od léků (asi jsou nemocní), izolace od kabelu (asi si dělali rekonstrukci), atd. Radek si zde osvojil zánovní stanové kolíky. Jenom na tomto místě jsme naplnili dva pytle odpadků, tedy zhruba tolik, co za zastávkou a na louce. Pytle jsme opět odtáhli na záchytný bod a vyrazili jsme na poslední část úklidu, tedy na cestu k lesu. Zde jsme našli již výše zmiňovaná kola a kus palubní desky, téměř funkční záchod, v betonové trubce jsme v menším smetišti vyhrabali mimo jiné myšáka v obleku, který učaroval Radkovi, či červenou rybu, která neučarovala nikomu. Úklidem cesty a jejího okolí jsme se zabývali, dokud nám stačily pytle, jejich rychlému naplnění přispěl především nález velkého množství polystyrenu. Poté jsme se vydali zpět stejnou cestou, jakou jsme přišli, sbírajíce větší kusy, které jsme nepobrali prve.

Suma sumárum jsme v jedenácti lidech za tři hodiny nasbírali 9 pytlů odpadu, jeden pytel má objem 240 litrů (samotnému se mi to nechtělo věřit a před chvílí jsem volal Kubovi abych si to ověřil :-)). Tento odpad pak Kuba s Míšou na vlastní náklady odvozili auty na sběrný dvůr.

Rád bych touto cestou poděkoval Kubovi, že nás dokázal vyburcovat k takovéto aktivitě, i za ta mejdlíčka, která nám za odměnu daroval, a také všem, kteří si uvědomili, že SVORNOST nejsou jenom koncerty a výlety, ale i kus práce, kterou je potřeba udělat, i když ji nikdo neocení.

Petr

[gallery link="file" columns="4" orderby="title"]




Zobrazit více…

12. březen 2011 v Novém Bydžově očima nezávislého pozorovatele

17. března 2011 22:02

demonstrace_Bydzov_17_03_2011_5Asi všichni, kteří čtete právě teď tento text, jste odněkud, ať už z internetu, novin, televize či rádia, pochytili něco o dění v Novém Bydžově. Po medializaci některých případů, týkajících se nepřizpůsobivých spoluobčanů, se rozhodla Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), že v Novém Bydžově uspořádá… No, ani nevím jak to nazvat. Přijedou demonstrovat? Pomoci? Poukázat na problém? Vyřešit problém? Za sebe se domnívám, že akce, kterou DSSS uspořádala, byla absolutně bezvýznamná, zbytečná, populistická a své problémy si toto bývalé královské, později okresní město o zhruba sedmi tisíci obyvatelích ponese dál.

Nechci tvrdit, že jsem nepředpokládal podobný resultát, ale přeci jen jsem se do Nového Bydžova jel osobně přesvědčit, co že se to vlastně má konat a jak to bude celé probíhat, kolik se zúčastní lidí, jaká bude účast místních a tak dále, jednoduše mne zajímaly údaje, u kterých už ze zkušenosti vím, že jim nemůžu stoprocentně věřit, pokud se ke mně dostala přes, převážně komerční, masmédia. Ironií osudu je, že v průběhu mého výskytu v blízkosti hlavního dění se mi toto potvrdilo způsobem, který bych ani nečekal, ale o tom až později.

Na místo jsem přijel vyzbrojen fotoaparátem a informacemi o plánovaném oficiálním programu, tedy že od jedné hodiny odpolední má na Masarykově náměstí započít ohlášená protestní akce DSSS a že jsou plánovány shromáždění dalších třech organizátorů. Jednalo se dále o shromáždění Za poklidné soužití v Novém Bydžově (svolavatelem a organizátorem byl Drahomír Radek Horváth),shromáždění Proti rasismu a neonacismu a poslední akcí měl být Happening proti rasismu a neonacismu, (obě ohlásil a měl organizovat Jan Cemper). Neoficiálně však k účasti vyzývaly své příznivce například i AFA, CSAF a na druhé straně NO, AN a další.

Velmi brzy se mi potvrdila moje domněnka, že v programu dojde ke změnám. První řečník DSSS vystoupil krátce po jedné hodině odpolední, byl jím sám předseda DSSS, jehož promluva k davu působila silně populisticky, prakticky zopakoval problémy nám všem, až na paní Stehlíkovou, pana Kocába a několik dalších samozvaných předních odborníků v dané problematice, známé. Pro změnu jsem se z jeho projevu opět nedozvěděl nic nového, a tak jsem po pár minutách, projev již nevnímaje, začal s focením. V tom se ke mně dostala informace, že shromáždění Za poklidné soužití v Novém Bydžově odvolalo svojí ohlášenou akci a místo toho že uspořádají akci církevní, kterou vedla mladá farářka Českobratrské církve husitské Michaela Kajlíková. Vskutku chytrý tah, na církevní akce se totiž nevztahují paragrafy, které by pořadatelům zákonnými prostředky zabránily v tom, aby mohli blokovat ohlášenou trasu pochodu DSSS. Na pochody církevního rázu se nevztahuje ani ohlašovací povinnost, a tak se jednoduše pár lidí po ukončení církevní akce policií, za podpory na místě přítomných bývalých ministrů Ondřeje Lišky a Michaela Kocába, vydalo do cesty příznivcům DSSS. Dorazili do ulice Na Šarlejích, kde si sedli na zem a vyčkávali na příchod svých názorových rivalů. Vzhledem k tomu, že neuposlechli výzvy policie k opuštění prostoru, nasadila tato proti nim pyrotechniku a nakonec je rozehnala policejní jízda. Tímto zákrokem policie předešla střetu mezi oběma zúčastněnými stranami, za což byla pozitivně hodnocena jak lidmi z vedení města, tak i lidmi z DSSS. Mezi tím se řečníci střídali, ať už byli z řad DSSS, nebo šlo o hosty. Většina projevů kritizovala dnešní pojetí sociálního státu v ČR, nespravedlnost zákonů a nebo zmiňovala problémy s cikány. Předseda DSSS Tomáš Vandas se také několikrát opřel do Ivany Řápkové, která se ujala jakési záštity při sjezdu starostů měst majících stejný problém jako Nový Bydžov. Strefoval se také do starosty Nového Bydžova Pavla Loudy, a to především za to, že odmítl oficiální nabídku DSSS a do města zmíněnou stranu nepovolal, protože se podle tvrzení Vandase údajně bál spojování s neonacisty. Čeho jsem si všiml, je změna proti obdobným akcím v minulosti - v davu značně ubylo oblečení s motivy neonacistických či rasistických kapel, stejně tak jako dalších symbolů, které by daného jedince mohly spojovat s neonacismem, nelze však říci, že by zde nebyly k vidění. Zaměřil jsem se také na obyvatele Nového Bydžova a jejich účast a aktivitu na akcích, které se zde 12. 3. konaly. O aktivitě se příliš mluvit nedá, ani v průvodu jsem jich neviděl mnoho, ale mluvil jsem s postaršími domorodci, jistě už důchodového věku, kteří si pochvalovali, že alespoň dnes se můžou jít s pocitem bezpečí posadit na lavičku na náměstí. Co si u nich kdo ve městě pořádá, jim bylo celkem jedno, jen zmínili, že je problém především s mladými cikány a že se alespoň o Bydžovu bude někde chvíli mluvit. To už jsem ale zase zpozorněl, jelikož se slova a mikrofonu před davem ujal Marián Mišún z Ľudové strany Naše Slovensko. Mou pozornost upoutal především radikálním projevem, který byl skutečně politicky nekorektní par excellence. Po tom, co padla věta: “Všetci dnes vidíme, ako sa v Európe roztahujú ti čudní rákosníci so zvláštními očami…“, jsem očekával, že bude každou chvíli akce DSSS rozpuštěna a řečník už po své trase z Nového Bydžova neodjede, k mému údivu však projev ani shromáždění přerušeno nebylo a padlo ještě několik obdobných perel politické nekorektnosti. (Pokud má někdo zájem, video je dostupné na serveru youtube.com. Zatím.) Pokus o další možný střet příznivců DSSS a jejich odpůrců byl poté vyvolán krátce po ukončení projevů, odhadem kolem půl čtvrté odpolední. Policii se ho podařilo opět odvrátit, když vstoupila mezi skupinu lidí a držela od sebe dva davy, nebo spíše dav a daveček.

Tímto se však dostávám k počtům účastníků na obou stranách a zde se mi potvrdila ona v úvodu avizovaná nespolehlivost médií. Byl jsem totiž svědkem manipulace čísly, kdy jeden příslušník police ČR přišel mezi novináře, připustil, že příznivců DSSS je asi kolem 600, ale oficiálně že se bude mluvit o 400 příznivcích. Ano, dá se říci, že tam byl hluk, že jsem se přeslechl, sám jsem původně nechtěl uvěřit tomu, že by to tak skutečně bylo, ale prošel jsem si několik informačních a zpravodajských serverů a je zajímavé, že prvotní zprávy mluví o někdy až 700 příznivcích DSSS, průměrně se v prvotních zprávách na internetu uvádí číslo kolem 600, ale pozdější články už mají čísla posazená o jednu až dvě stovky níže na zmíněných 400. Že by šlo jen o přesnější odhad, že by to někdo počítal z videa hlavu od hlavy? Stejně tak se domnívám, že zmiňované počty u protistrany jsou mírně nadhodnocené, psalo se o cca 100 lidech, já bych jich dle mého skromného názoru při nejlepší vůli napočítal polovinu.

Za zmínku jistě ještě stojí, že nakonec se uskutečnily jen dvě ze čtyř ohlášených akcí, a to akce DSSS a akce shromáždění Za poklidné soužití v Novém Bydžově, která, jak jsem již zmínil, se změnila v církevní shromáždění. Zbylé dvě akce, organizované Janem Cemperem, neproběhly.

Nový Bydžov jsem opustil krátce po páté hodině, kdy většina účastníků, kteří už před hodinou byli vyzvání Policií k opuštění prostoru Masarykova náměstí, se vydala směrem k Městci Králové.

Osobně hodnotím popsané dění jako zbytečnou a přehnanou reakci na nevhodnou medializaci problémů v Novém Bydžově. Líbil se mi však přístup a postup policie, která měla akci pod kontrolou a předešla situacím, které mohly vést ke konfliktu mezi přítomnými. Jako efektivní nástroj proti problémovému davu se ukázala jízda, v pohotovosti nad Bydžovem byl připraven i vrtulník. Nemyslím si ale, že to byla nejlepší možná investice nemalých částek ze státního rozpočtu, který dotujeme my všichni. Situace, která v Novém Bydžově vyvstala, jistě vyžaduje řešení, nikoliv však takové, jaké předvedla DSSS, tedy nic neřešící, pouze stranu zviditelňující. Díky shromáždění a proslovům této partaje jistě 13.březen 2011 světlejším zítřkem v Novém Bydžově nebyl.

Jaroslav Žákech

[gallery link="file" columns="4" orderby="title"]

Zobrazit více…

Víkend v Hradci Králové

2. prosince 2010 04:00

2010_vikend_hk_05Na tento kulturně-vzdělávací víkend jsem se těšil již dlouho. Na cestu jsme se vydali v sobotu s Milanem jeho autem kolem 14:00 hodiny. Cesta byla bez jakýchkoliv zádrhelů a i se zastávkou na vynikající klobáse před Hradcem jsme před klub dojeli kolem páté hodiny, kde se měl konat koncert zajímavých kapel.

V klubu kromě pár místních byli ještě Trojan z Prahy a André z Nymburka. Abych se dostal přímo ke kapelám. Jako první začali pražští Chlastarbeiter. Jejich hudbu bych přirovnal ke klasickému streetrocku s „working class“ texty. Mafie je první vál, kterým začali, a musím říct, že jim to docela klape, i když mají určitě ještě co zlepšovat. :-) Další, co nám zahráli, bylo třeba Punks & Skins, dostalo se i na covery, od Business – Smash the disco, Fist Bois – ACAB, VL – Gastarbaiter. Viděl jsem je poprvé a musím přiznat, že mě zaujali a těším se na další setkání a poslech. Jako druzí na pódium přišli Bad Lovers. Kapela byla složená z kontrabasisty, kytaristy a bubenice, která taky zpívala. Kapela je viditelně ovlivněná psychobilly/rockabilly scénou. Co jsem slyšel, tak měli vály v angličtině a snad i covery od takových velikánů jako Nekromantix, Mad Sin a Tiger Army. Nebo mi to alespoň připomínali. Lidi na ně pařili a i já se pohupoval, protože kapelu podobného ražení jsem hodně dlouho neviděl a neslyšel. Ona celá sestava kapel tohoto večera byla různorodá a každý si přišel na své. Po Bad Lovers vylezl na pódium Áda Vitáček s doprovodem. Mno, co k této kapele dodat. Poznal jsem pár písní od Plexis, Orlíku a podobně. Některé vály zpíval přímo Áda a něco jiný zpěvák. Ten druhý zpěvák byl podle mého názoru úplně mimo a tudíž se mi jeho zpěv vůbec nelíbil až hnusil. Proto jsem skoro celého Ádu Vitáčka prokecal. Ale proti gustu žádný dišputát. Poslední kapela Lucky Punch, to bylo opravdu jiné kafe. Skoro celý repertoár jsem znal z CD Zkurvenej důvod k oslavě, a proto jsem si pod pódiem zpíval vše. Zahráli například Pojď si hrát, Šíleně smutná atd. Lidi se parádně bavili. Co dodat, moc pěkná tečka na závěr, a těším se na další shledání.

Celkově nás koncert velmi potěšil. Nejenom že jsme se potkali, jako ostatně na každé akci, s řadou přátel, pořadatelé nám dopřáli velmi dobré nazvučení. Po koncertě jsme valili na kutě k Ládínkovi, Áje a Ajsmenovi, za což jim chceme já i Milan moc poděkovat.

Na druhý den nám hostitelé ráno připravili snídani. Jelikož kurz první pomoci začínal až ve tři odpoledne, tak jsme se s Milanem vypravili prozkoumat krásy Hradce Králové. Prošli jsme si moc pěkné historické náměstí a blízké okolí. Procházeli jsme kolem kolosálního objektu, který Milan tipoval na bývalý klášter a já na kasárna. Ani jeden z nás neměl pravdu, Kuba nám řekl, že je to bývalý pivovar. :-) Blízko této budovy jsme natrefili na bílého poníka v předzahrádce školy/ky, na což jsem koukal jako kůl v plotě. V místním areálu se hrál hokejbalový zápas, z kterého jsme viděli alespoň poslední třetinu, a kde bohužel hradecký tým prohrál s lepšími hráči z Kladna. Po zápase nám již pomalu začalo kručet v břiše, a tak jsme se vydali hledat nějakou hospůdku. Natrefili jsme na městské lázně, kde byla restaurace, kde jsme poobědvali vývar a holandský řízek s bramborem. Před lázněmi byla ještě jedna zajímavost, a to loď na Labi, která byla v zdevastovaném stavu, prý po místních mafiánech. Jako doprovodný program k obědu se nám naskytl pohled na krásné hradecké dívky ve vířivkách a v bazénech. :-) Po jídle jsme se pomalu vydali na místo konání kurzu. Jelikož jsme měli ještě chvíli času, tak jsme se s Milanem po cestě zastavili v další hospůdce na billiard, kde Milan po slibném začátku zaspal, nakonec jsem vyhrál v poměru 4:2.

Na kurz první pomoci jsem byl velice zvědavý, účast stála to za to. Celá akce se kromě přednášek skládala i s praktických ukázek. Na přednáškách nám bylo řečeno, jak mj. poznat u člověka mozkovou mrtvici, epilepsii, či jak se zachovat u hypoglykemického záchvatu. Co dělat při otravě hub, uštknutí hada, při poleptání kyselinami, zásadami, při omrzlinách a mnoha dalších situacích. Člověk si opravdu uvědomí, že jeho znalosti nejsou tak široké. Já jsem se mnohému přiučil určitě jako ostatní. Přednášky byly také doprovázeny dotazy někdy až humornými, takže jsme se i pobavili. Z praxe jsme si mohli vyzkoušet např. resuscitaci na figuríně dospělého člověka i batolete. Dále jsme si v praxi vyzkoušeli, jak se zachovat při autonehodě. Všichni se přibližně vystřídali jak v rolích zachránců tak v rolích zraněných nehody. A jelikož byla zima a náledí, tak se stalo, že při vyprošťování z auta zachránce spadl i se zraněným. :-D Akce skončila asi po páté hodině, a my jsme se již museli rozloučit, protože nás čekala ještě dlouhá cesta domů. Tu nakonec Milan zvládl velmi dobře i přes ošklivé počasí. Jsem rád, že jsme oba dva v pořádku dorazili domů.

Na závěr bych chtěl poděkovat hradeckým za koncert a kurz první pomoci, Ládínkovi a ostatním za přespání, a také Milanovi za to, že nás dostal pořádku do Hradce i zpátky. Tedy někdy příště opět na další akci.

Nail

[gallery link="file"]

Zobrazit více…

Pevnosti Dobrošov a Březinka

9. srpna 2010 08:36

PanoramaNad městem Náchod se nacházejí dvě velice známé tvrze, které nesmějí být opomíjeny, protože jsou menhiry naší minulosti, odhodlanosti, rekosti a Čechoslováctví! Se svými přáteli jsme tyto dvě pevnosti nedávno navštívili.
Dobrošov je velice sympatický komplex, a myslím, že bojové pozice a postavení by oslovily každého z vás. Čeká vás něco kolem 200 schodů vzhůru a taky vzhůru do podzemí, kde je teplota kolem 5°C, mnoho chodeb pro dopravování materiálu a munice, fotky a dokumentace pěchotních zbraní, obrněných vozidel, koňských sil a spřežení. V Dobrošově se taktéž natáčel film Dny zrady, takže tu zůstaly makety výzbroje a věřte mi, opravdu je co obdivovat! Po zabrání Náchoda v r. 1939 si tu německá armáda Wehrmacht zkoušela průraznost svých střel ze vzdálenosti 200-300 m, ale neuspěla. S níčím tak pevným se ještě nikdy nesetkali. Vyhořeli na celé čáře, protože naše tvrze jsou pevnější než skála a naše zvony z vanadiové oceli neměly obdoby!

Brezinka 01

Celý dobrošovský komplex byl vybudován za jeden rok a 17 dní, přičemž jde o 2 velké nadzemní pevnosti a kilometráž podzemí, na jehož budování se podíleli převážně ukrajinští dělníci. Po výstupu na rodnou zem se můžete pokochat výhledem na Orlické hory, Sněžku, Krkonoše a na Polsko. Ty žíznivější pak čeká občerstvovací bodík, kde můžete zakoupit i různé relikvie a artefakty.

Celkem nedaleko krásným lesem je vzdálena tvrz NS-82 Březinka, která skýtá prima průvodce s vyvinutým smyslem pro humor.

Březinky se chopili v roce 1989 nadšenci a dobrovolníci, a uvnitř je dobově (více méně projektantsky) vybavená spižírna s litinovými klobásami a salámy, 6 párů postelí, pušky, výstroj a také spící důstojník Oskar a velitel se svou vlastní místností. Toho v roce 1942 zatklo Gestapo a zemřel v Osvětimi. Fungující generátory a periskopy s těžkopalnou výzbrojí vás překvapí, ale vrcholem je původní ostřelovací dělo ze Škodových závodů v Plzni, které „porevoluční“ nadšenci a restaurátorští dobrovolníci získali od muzea v Norsku, kam bylo odvezeno během okupace. Zde sloužilo paradoxně jako obrana před vyloděním spojenců. Březinka jako taková (izolovaná pevnost) byla postavena za neuvěřitelných pět dní a její strop vykazuje po dopadu třítunové pumy pouze tzv. mírné pnutí!

Panorama

Mezi Březinkou a Dobrošovem je další zpřístupněná tvrz, kde můžete koupit DVD, CD-R, fotky, knihy a uvnitř shlédnete mnoho dobových i současných fotografií, uniformy a řády či vyznamenání. Na zdech mnoha tvrzí viditelné nápisy odhodlanosti vás nemůžou nechat v klidu: BYLI JSME A BUDEM, VLASTNI NEDÁME-CIZÍ NECHCEME, NEPROJDOU (hesla ze španělské občanské války byla častá), VYTRVAME AŽ DO KONCE…

…ale i životy své ochotně dáme na ochranu vlasti a její svobodu, přísaháme, že budeme druh druha milovati, k sobě věrně státi; v nebezpečí se neopouštěti, ale až do konce se brániti tak, jak nám káže mužná čest a vědomí …Tak přísaháme!

Autor: Slut

Zobrazit více…