Když jsem se v sobotu ráno blížil k zastávce Na Plachtě, kde jsme měli v 9:00 ráno sraz, trošku ve mně hlodaly pochybnosti, kolik se nás vlastně sejde. Sešlo se nás však hojné množství, počkali jsme na pár opozdilců a vyrazili jsme do akce.
Začali jsme hned za zástavkou (k údivu několika kolemjdoucích). Jelikož všichni byli hrr do akce, málem jsme zde vysbírali i kameny. Poté jsme se vydali dále na louku, kterou měli v oblibě především pejskaři. S očima přilepenýma do trávy, jednak kvůli hledání odpadků, jednak abychom si na botě neodnesli památku na nějakého pejska, jsme v rozvinuté rojnici nacházeli jeden poklad za druhým. Za všechny jmenujme snad aspoň dvě kola od auta(další jsme našli o cca 200 metrů dále s palubní deskou – musela to být strašná srážka 
), různé druhy sklenic či kost ze středně vzrostlého mamuta (tu jsem našel já).
Když jsme uvedli do původního stavu i louku, pár agilních odvážlivců se vydalo s plnými pytli na záchytný bod u Lidlu a vydali jsme se zdolat největší oříšek toho dne – doupě bezdomovců. S lehkou obavou, abychom jim nevyhodili něco, co potřebují, jsme vyrazili. Tou dobou jsem se zmocnil napichovadla a musím říci, že jsem v sobě objevil talentovaného píchače.
V doupěti jsme našli mnohé poklady – deštník, oblečení různých velikostí i tvarů, džbán, hodně, ale opravdu hodně prázdných krabic od vína (už víme co těm klukům chutná), pár prázdných platíček od léků (asi jsou nemocní), izolace od kabelu (asi si dělali rekonstrukci), atd. Radek si zde osvojil zánovní stanové kolíky. Jenom na tomto místě jsme naplnili dva pytle odpadků, tedy zhruba tolik, co za zastávkou a na louce. Pytle jsme opět odtáhli na záchytný bod a vyrazili jsme na poslední část úklidu, tedy na cestu k lesu. Zde jsme našli již výše zmiňovaná kola a kus palubní desky, téměř funkční záchod, v betonové trubce jsme v menším smetišti vyhrabali mimo jiné myšáka v obleku, který učaroval Radkovi, či červenou rybu, která neučarovala nikomu. Úklidem cesty a jejího okolí jsme se zabývali, dokud nám stačily pytle, jejich rychlému naplnění přispěl především nález velkého množství polystyrenu. Poté jsme se vydali zpět stejnou cestou, jakou jsme přišli, sbírajíce větší kusy, které jsme nepobrali prve.
Suma sumárum jsme v jedenácti lidech za tři hodiny nasbírali 9 pytlů odpadu, jeden pytel má objem 240 litrů (samotnému se mi to nechtělo věřit a před chvílí jsem volal Kubovi abych si to ověřil ). Tento odpad pak Kuba s Míšou na vlastní náklady odvozili auty na sběrný dvůr.
Rád bych touto cestou poděkoval Kubovi, že nás dokázal vyburcovat k takovéto aktivitě, i za ta mejdlíčka, která nám za odměnu daroval, a také všem, kteří si uvědomili, že SVORNOST nejsou jenom koncerty a výlety, ale i kus práce, kterou je potřeba udělat, i když ji nikdo neocení.
Petr
pěkná práce chlapci a děvčata