Písek - Již v pondělí 30. ledna 2012 od 9 hodin proběhne v aule základní školy E. Beneše v Písku vernisáž k výstavě nazvané Někomu život, někomu smrt. Ta se váže k blížícímu se kulatému výročí odstranění někdejšího říšského protektora a prominentního nacisty Reinharda Heydricha. Útok provedlo koncem května 1942 - a ve výsledku úspěšně - komando československých parašutistů. Chystaná akce nesla od začátku označení jako Operace Anthropoid. Na čtyřiadvaceti samostatně stojících panelech budou představeny nejdůležitější události domácího a zahraničního odboje z období od všeobecné mobilizace v září 1938, podpisu Mnichovského diktátu, přes plánování samotné likvidace Heydricha, až po oduznání "Mnichova" Spojenci a pomstu nacistů za Heydrichovu smrt. "Výstava je věnována především českým vlastencům - odbojářům, kteří neváhali obětovat své životy za svobodu své vlasti", říká jeden z píseckých spoluorganizátorů, zástupce jihočeské Svornosti student Aleš Procházka (22).

Kdo je hlavním pořadatelem a garantem projektu Někomu život, někomu smrt?

Výstava je součástí vzdělávacího projektu občanského sdružení ANLET neboli Asociace nositelů legionářských tradic, která sídlí v Praze.

Sedmdesáté výročí od atentátu na Heydricha si připomeneme až koncem května. Proč se tedy výstava koná již nyní?

Důvod je prostý: termíny blízko data výročí byly již zamluvené. Nechtěli jsme však občany a návštěvníky Písku ochudit o tuto jedinečnou příležitost a tak výstava v okresním městě proběhne v rozpětí mezi 30. lednem a posledním únorem.

Výstava je tedy putovní?

Jistě. Je možné ji shlédnout i na několika dalších místech České republiky. První se uskutečnila již na podzim loňského roku v Praze. Na jihu Čech se plánuje ještě jedno zastavení, v dubnu na půdě českobudějovické vědecké knihovny. A seriál poběží po většinu letoška. V čase samotného výročí se výstava vrátí do Prahy, kde vydrží až do svého ukončení.

Zdejší výstava se začala připravovat v Den památky obětí holocaustu, vernisáž proběhne v ten samý den, kdy v Německu před devětasedmdeáti lety převzali moc nacisté v čele s Adolfem Hitlerem. Jedná se shodu pouze náhodnou?

Více méně ano. Ale i tak to dodává určitou symboliku. Tato výstava je vzpomenutím na hrdiny československého odboje, kteří neváhali položit svůj život za znovuobnovení své vlasti. Je důležité nezapomenout na tehdejší zvěrstva a současně nedopustit, aby neonacistické, respektive neofašistické tendence opět nějakým způsobem ovládli naši zem.

Pro vernisáž propůjčila své prostory písecká ZŠ Edvarda Beneše, přičemž nositel tohoto jména byl v době okupace naším exilovým presidentem a Operaci měl tehdy sám požehnat. Má i toto nějakou souvislost?

Na tom je vidět, jak se proplétá minulost se současností. Již delší dobu se základní škola Edvarda Beneše zajímá o aktivity projektu Město Písek - nejen pětačtyřicátý, který tuto výstavu v našem městě zastřešuje. Proto je, myslím si, na místě, aby právě škola nosící jméno našeho exilového "odbojového" prezidenta měla tu čest jako první hostit tuto výstavu.

Výstavu postupně vezme pod svá křídla hned několik dalších základních škol v Písku. Je účelem seznámit s osudy a činy tehdejších výsadkářů především naši mládež?

Výstava je určena pro všechny zájemce o historii naší vlasti, ale samozřejmě bychom chtěli, aby si i naše mládež z této výstavy něco odnesla. Ať už nové informace, poučení do budoucna, nebo i hrdost na činy svých předků, jež pro lásku k vlasti dokázali obětovat i to nejcennější - svůj život.

A co čeká školáky, ale i další návštěvníky během samotné vernisáže?

Návštěvníci se mohou těšit - kromě úvodních slov ředitelky školy Evy Vanžurové a řeči zástupců místních organizátorů k výstavě a činům parašutistů - i na hudební vložku v podobě živého vystoupení skotské dudácké hudby.

Jak se vy osobně stavíte k názoru, že v pražských Holešovičkách tenkrát nešlo o "běžný" atentát, nýbrž o neodkladné vykonání "ortelu nad katem českého národa"? A měl podle vás čin zásadní dopad na další průběh okupace, odboj a válku obecně?

Podle mne patřil tento čin k nejvýznamnější akci našeho zahraničního odboje za druhé světové války. Heydrichovy plány na likvidaci českého národa byly a jsou známé. Pokud by se včas nezasáhlo proti "katovi českého národa", je možné, že bychom tu dnes nebyli. A proto se mi velmi líbí věta, kterou napsal spisovatel Václav Černý ve svých pamětech: "Heydrich přišel zabít český národ a český národ ho za to zabil." Jak zásadní čin to pro nacistické okupanty byl, dokazují jejich následné akce při vypálení Lidic, Ležáků a další represálie na českém obyvatelstvu. Ale i přes tyto následky byl atentát jasným a zcela zásadním činem, který ukázal, že Češi jsou ochotni za svou vlast a národ nejen bojovat, ale i umírat.

Pavel „P“ Král

zveřejněno v regionálním tisku, dále viz Písecký svět

Sobota 10. prosince v podvečer znamenala pro jihočeskou Svornost malou premiéru, naše regionální organizace pořádala svou první přednášku, která se týkala Protivzdušné obrany státu (PVOS). Zaměřila se tak na vojenskou historii Československa a především dnes trochu opomíjenou Československou lidovou armádu (ČSLA). Přednášel Josef Jonák, člen Klubu vojenských důchodců a bývalý voják sloužící právě u protivzdušné obrany.

První část přednášky se zaměřil na období před samotným použitím protivzdušné obrany v Československu a to tedy 2. světovou válku. Byly shrnuty všechna fakta (viz video), která měla zásadní vliv na počátek PVOS u nás. Především vznik NATO a na později vzniklou Varšavskou smlouvu.

Druhá část se tedy zaměřila na období 50. a 60. let v Československu. Dobu, která zapříčinila vznik protivzdušné obrany státu, z důvodu studené války mezi Západem a Východem.

Vojsko Protivzdušné obrany státu (PVOS), bylo určeno k ochraně našeho státního území. Způsob obrany byl objektový, protože nikdy nebylo prostředků k plošnému pokrytí celého území. Byla chráněna především ekonomická centra: Plzeň, Praha, Brno, Ostrava, Bratislava a Košice. Objekty byly bráněny protiletadlovými raketovými systémy. Ostatní města či objekty nezůstávaly však bez obrany. Vojsko Protivzdušné obrany státu mělo radiotechnické vojsko, které zajišťovalo sledování vzdušných cílů, protiletadlové brigády a oddíly k ničení letounů raketami, ale také stíhací letectvo, které působilo i tam, kde nebyla objektová obrana raketami.

Právě raketami a dalšími složkami aktivní obrany se zabývala poslední část přednášky. Byly zmíněny kupříkladu protiletadlové rakety S-200, S-300, stíhací letouny MIG-29 aj.

Celá přednáška byla prokládána zážitky a veselými příhodami z vojny, což bylo velmi příjemné osvěžení ve výkladu. Ačkoliv účast nebyla příliš vysoká, myslím, že se všem přednáška líbila, i vzhledem k množství erudovaných dotazů, které byly na pana Jonáka pokládány. A jak se říká, přednáška bez otázek není pořádná přednáška. Na závěr bych chtěl poděkovat všem zúčastněným a především panu Josefu Jonákovi, který si na nás udělal čas a přednesl nám toto velmi zajímavé téma z vojenské historie Československa.

Aleš Procházka

Na konci května jsme navštívili unikátní akci ve městě Písku, ani ne unikátní tématem, ale prostorem kde se odehrávala. Tím místem byla písecká židovská synagoga, která je jedinou synagogou v pseudomaurském stylu v České republice. Žel ne v moc dobrém stavu, v 50. letech totiž sloužila oděvnímu velkoobchodu v Praze a budova poté byla skladem oděvů. Ale vraťme se k té zajímavé akci. Tou byla divadelní hra.

Autorský projekt Ivana Jurečky "Oběť" v režii Pavla Štourače je divadelní fikcí. Vypráví příběh muže, kterým není nikdo jiný než Josef Mengele. Jednoho květnového dne roku 1949 vstoupí do přístavní čekárny. Chystá se na cestu do zámoří. Při odbavení je však zadržen. Následuje výslech, na jehož základě je Mengele předán soudu. Během soudního přelíčení, odvolání a nového soudního řízení postupně vychází na světlo skutečnosti o pravé identitě souzeného i šokující informace o tom, co se v Osvětimi dělo. Selekce, týrání, hromadné popravy v plynových komorách, a zejména pseudovědecké experimenty, které se na vězních prováděly. Na základě všech zjištěných faktů je mu prokázána vina a je odsouzen k smrti.

Ale osvětleme si co se skutečně stalo. V roce 1945 po postupném osvobozování koncentračních táborů na území Německa a Polska, se začal svět dozvídat o tom, co se dělo za zdmi táborů. Už na samém konci druhé světové války začalo pátrání po těch, kteří byli za tyto zločiny přímo odpovědni. Mnozí byli zatčeni a předáni spravedlnosti, ale mnozí unikli. K útěku z Evropy jim pomáhali jak jejich bývalí nacističtí spolupracovníci především z řad Stille Hilfe (Tichá Pomoc), tak bohužel i někteří představitelé katolické církve a švýcarského Červeného kříže. Jedním z nich byl i Josef Mengele, lékař osobně zodpovědný za smrt více než 400,000 Židů v koncentračním táboře Osvětim. V roce 1949 ho při pokusu o vycestování kvůli nesrovnalostem v cestovních dokladech zadržela italská přístavní policie a několik týdnů ho držela ve vyšetřovací vazbě. Nikdo neví, co se dělo v oněch týdnech, kdy byl Josef Mengele v italském Janově zadržován.

Pokud ve vašem městě narazíte na Divadlo Continuo a jejich inscenaci Oběť, rozhodně ji navštivte. Stojí to za to!

Autor: Aleš Procházka