Ve čtvrtek 16. ledna 2014 pořádalo Prácheňské muzeum v Písku přednášku na téma „Případ Leopolda Hilsnera“, který i v dnešní době vyvolává otázky. Případ, ve kterém se proslavil tehdejší profesor Karlo-Ferdinandovy univerzity a pozdější prezident Tomáš G. Masaryk. Hilsneriáda byla rozsahem podobná obdobné francouzské Dreyfusově aféře.
Anežka Hrůzová, devatenáctiletá katolička z vesnice Malá Věžnička nedaleko od Polné byla koncem března 1899 brutálně zavražděna. Její hrdlo bylo rozříznuto ostrým nožem, smrt nastala úplným vykrvácením, přesto na místě krev chyběla. To zapříčinilo spekulace, že se jednalo o rituální vraždu. Na základě nepřímých svědectví byl z vraždy obviněn neoblíbený dvaadvacetiletý židovský mladík Leopold Hilsner z Polné. Tento případ rozpoutal vlnu antisemitismu v celé monarchii.
Přednášející Jan Prchal, člen Klubu Za historickou Polnou uvedl několik zajímavých faktů, které pochybnosti o vině ještě posilují. Například svědek Petr Pešák uvedl, že na vzdálenost 700(!) metrů poznal Hilsnera, jak se pohybuje na místě činu. Také je doloženo, že řada stop byla zničena davem při objevení a tělo bylo nalezeno po dešti na mechovém porostu, kam se krev mohla lehce vsáknout. Nicméně, ani tyto okolnosti tehdejším soudům nepřišli podivné.
Na Hilsnerovu obranu se jako jeden z mála postavil profesor tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity Tomáš G. Masaryk, který rituální vraždu označil za pověru a pozadí procesu za antisemitské, za což vyvolalo odpor veřejnosti. Po jeho protestech proti rozsudku a na základě dalších znaleckých posudků byl verdikt 25. dubna 1900 zrušen a případ byl kasačním soudem ve Vídni vrácen k novému projednání. Tentokrát do jihočeského Písku, nicméně i zde padl obdobný rozsudek, tedy smrt. V červnu 1901 však císař František Josef I. trest zmírnil milostí na doživotní vězení a po 19 letech ve vězení za vraždu, která do dnešních dní nebyla objasněna, dostal Hilsner nakonec i císařskou milost. Rehabilitace se však nikdy nedočkal.
Případ Hilsner byl dokonce znovu, na základě žádosti doktora Petra Vašíčka, prošetřován českými i zahraničními právníky v 90. letech 20. století. Ze znaleckého posudku k případu, který si nechala k věci vypracovat bývalá česká ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová, vyplývá, že Tomáš G. Masaryk měl pravdu – proces byl tragickým justičním omylem.
Nicméně i po více než 100 letech případ Leopolda Hilsnera vyvolává antisemitské vášně a mnohá podivná individua jezdí do Polné šířit nenávist a vylepovat antisemitské plakáty hanící Tomáše G. Masaryka za jeho účast na obhajobě nespravedlivě odsouzeného.
Tímto děkujeme Prácheňskému muzeu v Písku a přednášejícímu Janu Prchalovi z Polné, za působivou přednášku, jejíž téma i v dnešní době vyvolává řadu nejasností.
Aleš Procházka
