Na víkend v Orlických horách mě pozval kamarád, jehož bratr je členem KVH Kralka, kterým patří pěchotní srub K-S 5 „U Potoka“. Vyrazit jsme měli v pátek z Brna kolem 4 hodiny odpolední, leč ČD nejsou zrovna spolehlivé, Pítrs trčí ve vlaku někde za Prahou, a tak vyrážím z Brna sám. Něco před půlnocí se dostávám do Hanušovic odkud to mám ještě zhruba 14 km pěšky na pěchotní srub. Tam se dostávám kolem půl 3 ráno a zcela znaven ulehám ke spánku.
V sobotu ráno, když jsem vstal, byla akce již v plném proudu a návštěvníci se jen hrnuli. Počasí nám v sobotu přálo, a tak jsem si v okolí srubu prohlédl nástěnky s informacemi o samotném srubu, stráži obrany státu, československém četnictvu, finanční stráži i československé armádě. K vidění bylo mnoho zbraní, automobil a i zajímavé porovnání různých druhů rozsocháčů.

Kolem poledne doráží i Pítrs. Vydali jsme se podívat do nedalekého řopíku, který též spravuje KVH Kralka. V řopíku jsme se dověděli informace o jeho historii a funkci. V jeho blízkosti byly vystaveny kulomety a sanitka. Po návratu zpět jsme byli provedeni i samotným srubem. Srub je dvoupatrový a železobetonový objekt postavený ve II. třídě odolnosti. Jednou z hlavních výzbrojí byl i protitankový kanón vz. 36 ráže 47 mm spřažený s kulometem vz. 37 ráže 7,92 mm na společné lafetě. Tento kanón se podařilo zachránit a rekonstruovat a v celém Česku je jich pouze 5, z toho jeden právě ve srubu K-S 5. Další výzbroj je dvojče kulometů vz. 37 v lafetě DZ-4, která je umístěna ve vedlejší střílně. Objekt je také osazen třemi zvony, aby byla zajištěna kruhová obrana. V horním patře srubu se nachází kromě střeleckých místností také místnost pro velitele, kancelář spojaře, ubikace pro 4 důstojníky a skladiště munice. V dolním patře se nacházela ubikace pro posádku, sklad potravin, který měl vydržet na 14 dní boje, studna s pitnou vodou, která dnes má 27 m. Dále umývárna se sociálním zařízením, strojovna s dieselagregátem, který je i nyní funkční. Tento agregát zajišťoval jak čerpání vody a pohon pro vzduchotechniku, tak i osvětlení. Kdyby náhodou agregát nefungoval, tak bylo osvětlení možno nahradit petrolejovými lampami, čerpadlo a vzduchotechniku pak pohánět ručně. Ještě se v dolním patře nacházel sklad potravin a ručních granátů a osvětlovacích raket. Ke všemu nám byl podán výklad a u vstupu byl ještě stánek se suvenýry jako pohledy, turistickými známkami a různými publikacemi.

V 19:00 byl naplánován v místním penzionu v Červeném potoku večer s přednáškami. První přednášku měl pan Pavel Slezák o špionážní věži pro pozorování staveniště tvrze Adam. Tento projekt ještě není zcela hotov a pana Slezáka čeká jistě ještě mnoho práce v hledání dalších informací o této věži. Objekt totiž již na svém místě dávno nestojí a navíc se nacházel na území Polska. Další přednáška byla úsměvná a pojednávala o četnické stanici v Červené vodě s podtitulem: „Spílání velitele podřízeným četníkům“. Odpřednášel jí náš hostitel a průvodce v jedné osobě Jiří Vaněček. Po ní následovala fotodokumentace s výkladem o opevnění v Albánii od pana Jana Mareše. Bylo velice zajímavé porovnávat opevnění u nás s opevněním v Albánii. Jen tak pro zajímavost: mnoho opevnění v Albánii nebylo nikdy použito. Shlédli jsme fotografie s kupou zachovalých dřevěných částí mnoha různých pušek, které tam byly prodávaly místnímu obyvatelstvu na topení, v přepočtu asi za 50 Kč/m3. Nebo jak naše republika získala muzejní kousek v podobě ponorky, která v místním přístavu sloužila spíše jako odkladiště pro různé odpadky. Další přednášku jsem bohužel promeškal venku,ale měl ji František Říha a nesla název „Horskej zmetek aneb použití 7,5 cm horského kanónu vz. 15 v opevnění“. Další měl opět pan Pavel Slezák, a to o špionážní skupince kolem Olinky Filipové. Tato dáma lákala československé vojáky na své lože, kde z nich dostávala důležité informace, a ty následně předávala nepříteli. Poslední přednáška byla opět od Františka Říhy a Jiřího Vaněčka a jmenovala se „Maskovací panny - jeden ze způsobů zastírání pevnostních objektů“. Skládala se z fotomontáží, kdy před různými bunkry a opevněními byly veliké kulisy všelijakých dam, a myslím, že to byla krásná a úsměvná tečka za přednáškovým večerem.

Poté vypukla v penzionu volná zábava. Krátce po půlnoci jsme vyrazili zpět ke srubu, kde jsme ještě chvíli poseděli u ohně. Po chvíli jsem již velice znaven šel spát.
V neděli nás čekalo deštivé počasí. Po poledni jsme pomohli s úklidem. Poté jsme se rozloučili s ostatními, kteří využili prodlouženého víkendu, a tak zůstali na srubu o den déle. Na cestě zpět (autem :-)) jsme se ještě stavili na oběd a v podvečer jsme dorazili domů, do Olomouce.

Víkend byl opravdu poučný a zábavný a proto doufám, že na příští oživení bunkru dorazí více členů Svornosti než jen já sám.

Autor: Nail

Literatura: Dubánek, M. a kol.: Muzeum československého opevnění : Pěchotní srub K-S 5 „U Potoka“

[gallery link="file"]