Nedávná havárie jaderné elektrárny Fukušima je významnou událostí ovlivňující celosvětové postoje k jaderné energetice, podobně jako tomu bylo v případě havárie v Černobylu. V rámci dubnového šetření projektu Naše společnost proto Centrum pro výzkum veřejného mínění SOÚ AV ČR, v.v.i., provedlo průzkum názorů obyvatel České republiky v této oblasti. Některé jeho výsledky lze přitom díky kontinuitě výzkumného projektu realizovaného CVVM srovnávat s výsledky průzkumu, které byly provedeny bezprostředně po Černobylské havárii nebo v průběhu dalších let.

Z aktuálního šetření je v první řadě patrné, že v současné době je obecná míra obav z jaderné energie nižší oproti roku 1993. Jen malé obavy pociťuje o 14 procentních bodů obyvatel více a naopak podíl takových, kteří vyjadřují velké obavy, se snížil na polovinu. Ženy vyjadřují o něco větší obavy, když častěji hodnotí své obavy jako velké nebo střední, muži je naopak častěji hodnotí jako malé nebo žádné. Rozdíly ve věku nebyly zjištěny stejně jako rozdíly mezi vzdělanostními skupinami.

Graf 1: Obavy z používání jaderné energie v ČR (%)

Znění otázky: „Pociťujete Vy sám obavy z používání jaderné energie u nás?“

V souladu s relativně nízkými obavami české veřejnosti je také její důvěra vládě při rozhodování o jaderné energetice v ČR, když úplně nejčastěji se u české veřejnosti objevuje mírně pozitivní hodnocení „spíše ano“ (51% v roce 2011). Toto stanovisko je přitom z dlouhodobého hlediska poměrně stabilní a oproti polovině devadesátých let spíše ještě mírně posílilo. Rozdíly mezi ženami a muži, stejně jako mezi jednotlivými věkovými a vzdělanostními skupinami v tomto případě nebyly výzkumem zaznamenány.

Graf 2: Důvěra vládě při rozhodování o jaderné energetice v ČR (%)

Znění otázky: „Důvěřujete vládě ČR, že správně rozhoduje o rozvoji jaderné energetiky u nás?“

Indikátorem obav z jaderné energetiky je konečně také hypotetická otázka na to, zda by se lidé přestěhovali na jiné místo, pokud by byla v okruhu 20 – 30km od jejich bydliště postavena jaderná elektrárna. V tomto ohledu nejsou v názorech české veřejnosti oproti dotazování v roce 1986, tj. po havárii v Černobylu, výrazné odlišnosti. Největší podíl občanů vyjadřuje stanovisko, že by „asi zůstali na stejném místě“ (44 %), pevně přesvědčena je o tom téměř čtvrtina české populace. Mezi věkovými a vzdělanostními skupinami nebyly zjištěny výrazné rozdíly. V souladu s obecně nižšími obavami u mužů je však patrná slabá tendence k tomu, že zatímco muži by častěji zůstávali na stejném místě, ženy by se spíše stěhovaly.

Graf 3: Odstěhování se v případě, že by byla v okruhu 20-30km od bydliště uvedena do provozu jaderná elektrárna (%)

Znění otázky: „Jak byste se zachoval, pokud by ve vzdálenosti 20 až 30 km od Vašeho bydliště byla uvedena do provozu jaderná elektrárna?“
Pozn.: Pro rok 2011 byly odpovědi "nevím" vynechány ze zpracování za účelem porovnání s předchozími výzkumy.

Přímo k aktuálním událostem v Japonsku se vztahují otázky na to, zda v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima lidé pociťují obavy o zdraví své nebo svých blízkých a zda podnikli nějaké kroky k ochraně zdraví. Obě tyto otázky přitom byly v dubnu letošního roku pro možnost srovnání záměrně položeny v podobném duchu, jak byly použity v návaznosti na havárii v Černobylu.

Z letošního šetření vyplývá, že v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima pociťuje určité obavy o zdraví své nebo svých blízkých více než polovina obyvatel České republiky, ačkoli většina z nich se kloní k jejich popisu jakožto „určitého neklidu“. Oproti tomu dvoupětinový podíl české veřejnosti v této souvislosti žádné obavy nezažívá, přičemž o něco klidnější částí populace jsou i v tomto případě muži.

Graf 4: Obavy o zdraví své nebo svých blízkých v souvislosti s havárií jaderné elektrárny (%)

Znění otázky z roku 2011: „Pociťujete v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku…“
Znění otázky z roku 1991: „Máte ještě dnes, po pěti letech od havárie v Černobylu obavy o zdraví své nebo svých bližních?"
Pozn.: Pro rok 2011 byly odpovědi "nevím" vynechány ze zpracování za účelem porovnání s předchozími výzkumy.

Při porovnání s daty z výzkumů realizovaných po havárii jaderné elektrárny Černobyl je patrné, že ačkoli byla tehdy česká veřejnost zneklidněna o něco více (velké obavy vyjádřilo o 9 procentních bodu dotázaných více, trochu neklidných bylo více o 6 procentních bodu), obecná míra obav je bezprostředně po obou událostech velmi podobná (v obou případech největší podíl lidí vyjadřuje pouze jisté zneklidnění). Z hlediska dnešních informací o reálném rozsahu a dopadech Černobylské havárie (v porovnání s reálnými dopady Fukušimské havárie na ČR) je tato podobnost poněkud překvapivá. Ovšem výsledky výzkumu z roku 1986 je třeba hodnotit nikoli s ohledem na reálné ohrožení České republiky, nýbrž s ohledem na informovanost veřejnosti. Je nepochybné, že její míra, jakožto i povaha informací, které byly o událostech v Černobylu a jejich dopadu veřejnosti přístupné, byla v roce 1986 zásadně jiná, než je tomu v případě současných událostí v Japonsku. Výsledky těchto otázek proto vypovídají o obecné míře obav, která je zřetelně determinována nejen objektivní povahou událostí, nýbrž také informacemi, které se o ní k veřejnosti dostanou. O tom konečně svědčí také intenzifikace obav na začátku devadesátých letech, jehož jednou z možných příčin může být právě dodatečné uvolňování informací o skutečném rozsahu a dopadech Černobylské katastrofy.

O vlivu informovanosti (ať už o události samotné, nebo obecně o rizicích jaderné energetiky) pak také svědčí výraznější rozdíly v tom, zda lidé v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima učinili nějaká opatření na ochranu svého zdraví, oproti tomu, jak se chovali po havárii v Černobylu. Zatímco v roce 1986 se k tomu přiznala téměř polovina obyvatel Československa (44 %), v dubnu letošního roku tak učinil pouze zanedbatelný podíl 5% obyvatel České republiky. Pro aktuální výzkum také platí, že nejsou zaznamenatelé rozdíly mezi muži a ženami, vzdělanostními či věkovými skupinami.

Graf 5: Opatření na ochranu svého zdraví kvůli havárii v jaderné elektrárně Fukušima

Znění otázky: „Učinil jste v souvislosti s touto událostí nějaká opatření na ochranu svého zdraví?“

Technické parametry

Výzkum: Naše společnost 2011, v11-04
Realizátor: CVVM, Sociologický ústav AV CR, v.v.i.
Projekt: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR, v.v.i.
Termín terénního šetření: 4. – 11. 4. 2011
Výběr respondentu: Kvótní výběr
Kvóty: Region (Oblasti NUTS 2), velikost místa bydliště, pohlaví, věk, vzdělání
Zdroj dat pro kvótní výběr: Český statistický úřad
Reprezentativita: Obyvatelstvo ČR ve veku od 15 let
Počet dotázaných: 979
Metoda sběru dat: Osobní rozhovor tazatele s respondentem
Výzkumný nástroj: Standardizovaný dotazník 
Otázky: OE.41, OE.42, OE.43, OE.45, OE.46
Zveřejněno dne: 24. 5. 2011
Zpracoval: Veronika Holá, Jiří Vinopal

Většina obyvatel České republiky se aktuálně staví proti přijetí eura a v případě aktuálního konání referenda o vstupu do Evropské unie by nyní hlasovala proti začlenění ČR do struktur EU. Vyplývá to z exkluzivního průzkumu společnosti SANEP, který tak poukazuje na rostoucí projevy nedůvěry v evropské orgány a instituce, jež většina Čechů považuje za málo efektivní. Na většinovém negativním vnímání evropského společenství se bezpochyby odráží mj. všeobecná kritika unijní byrokracie, která má dle řady politiků či významných ekonomů negativní dopad nejen na její globální konkurenceschopnost, ale i na běžný život jednotlivých občanů EU.  Dalším z faktorů, které mohou mít vliv na rostoucí počet českých euroskeptiků, je neochota většinového obyvatelstva přijmout euro, které se vinou finančních potíží Řecka, ale i dalších států Evropské unie, nachází ve vážných problémech. Češi se rovněž jednoznačně staví proti poskytnutí jakýchkoliv půjček vysoce zadluženým státům EU. Z exkluzivního průzkumu společnosti SANEP dále vyplývá, že výrazná většina respondentů je proti možnému vstupu Turecka do EU a přiklání se tak k táboru kritiků, který poukazuje na jeho přílišnou kulturní odlišnost, polohu či bezpečnostní aspekty. Naopak se vstupem Islandu do struktur EU nemají Češi problém. Tři pětiny domácí populace pak nepodporují federalizační plány ze strany Unie, což může být důsledkem obavy ze ztráty národní identity či nedůvěry v EU.

Svůj názor na EU změnilo za dobu českého členství v evropském společenství, tedy od 1. 5. 2004, 31,8% respondentů, kteří představují reprezentativní vzorek domácí populace.

Euroskepticismus, který začíná u obyvatel ČR převládat, jednoznačně vyjadřuje fakt, že těsná většina respondentů (44,6%) by aktuálně hlasovala proti vstupu ČR do struktur EU. Pro vstup do EU by pak hlasovalo 42% dotázaných. Při hlasování v referendu o přistoupení České republiky k Evropské unii, které se konalo ve dnech 13. -14. 6. 2003, přitom pro vstup ČR do EU hlasovalo 77,33% voličů  a proti se vyslovilo 22,67% voličů.

Nadpoloviční většina 57,9% dotázaných vnímá instituci EU, jejíž nařízení přesahují i do legislativy jednotlivých členských států, jako neefektivní a nedůvěryhodnou.

Proti proudu, který v rámci Evropské unie usiluje o její federalizaci se všemi důsledky, se pak staví 60,6% respondentů.

Přijetí eura, a tedy vstup ČR do eurozóny, aktuálně odmítá 73,7% dotázaných. Tento postoj většiny české veřejnosti může být ovlivněn problémy, kterým musela a musí eurozóna čelit v souvislosti s hospodářskou krizí či velmi špatnou situací některých členských států.

Vynaložení finančních prostředků na pomoc zadluženým unijním státům, jako např. Řecku či Irsku, v případě ČR jako člena eurozóny, kterým prozatím není, odmítá 72,8% respondentů.

Proti vstupu Turecka do EU se vyslovilo 61,6%, dotázaných. Kritici případného vstupu Turecka do struktur EU se odvolávají zejména na výraznou kulturní odlišnost či bezpečnostní aspekty.

Naopak se vstupem Islandu, který rovněž jako Turecko patří do skupiny zemí s kandidátským statutem, nemá přitom žádný problém 66,1% respondentů.

Exkluzivní internetový on/off-line průzkum společnosti SANEP byl proveden ve dnech 14. – 20. března 2011 na vybrané skupině 10.081 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-69 let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu 200 tisíc registrovaných uživatelů 23.499 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů Českého statistického úřadu. Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí +-1,5%. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.

Karel Kryl, jméno které většina z nás velmi dobře zná. Jeho nositelem byl muž, který se nebál projevit svůj názor. A ostatně se nebál ani nést následky.

Karel Kryl byl a je vzorem, hrdý člověk, který miloval vlast a svobodu víc než cokoliv jiného. A také za to zaplatil. V roce 1969 se rozhodl pro emigraci, nebylo to pro něho nijak lehké, pokoušel se s tím vyrovnat. To dokazuje i v dopise svým rodičům: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ Avšak nikdy nepřestal být Čechem, nikdy se nesmířil s tím, že žije jinde než v Československu, ve svém domově. V exilu se neustále zajímal o dění v rodné zemi a také nikdy (oproti jiným) nepožádal o německé občanství, nechtěl přijít o to, co ho stále vázalo s domovem. Po dvaceti letech exilu se konečně v roce 1989 vrátil do Čech, žel ne kvůli radostem z konce režimu, ale na pohřeb své matky.

Tento rok by mu bylo 67 let, ještě nám mohl přinášet mnoho radosti a zamyšlení, ale bohužel již 3. března r. 1994 nás a naši vlast opustil navždy.

Karel Kryl vždy kritizoval totalitu a bojoval proti bezpráví. Takže co v dnešní době opravdu nepochopím, je, že si ho do úst berou různé skupinky pochybných existencí schovávající se za štít "vlasteneckého odboje" jako Autonomní nacionalisté, Národní odpor, Červenobílí atd.

Krylové však tu ještě mezi námi jsou, což dokazuje Karlův mladší bratr - Jan, který dál šíří jeho odkaz, především ve školách. A za to mu chci zde poděkovat.

Autor: Aleš Procházka

Ve čtvrtek 24.února 2011 - v předvečer 63. výročí komunistického únorového puče - se uskutečnila ve Vojenském historickém archivu v Praze na Žižkově slavnostní vernisáž výstavy PŘÍSAHALI REPUBLICE - VOJÁCI V 3.ODBOJI. Účastníci si připomněli, že ne všichni občané Československa přijali komunistický teror s odevzdaností, ale byli i tací, kteří se mu dokázali postavit s nasazením vlastního života.

Ministr obrany Alexandr Vondra při této příležitosti udělil nejvyšší rezortní vyznamenání členům odbojové skupiny bratří Mašínů.  Zlatou lipovou ratolest, dílo Františka Kupky, převzali příbuzní vyznamenaných.

Za Milana Paumera, zemřelého 22.července 2010,  in memoriam udělené vyznamenání převzal jeho bratr Zdeněk Paumer. Za komunisty 2. května 1955 popraveného Václava Švédu in memoriam udělené vyznamenání převzala jeho dcera Ludmila Zouharová-Švédová. Za komunisty 2. května 1955 popraveného Zbyňka Janatu in memoriam udělené vyznamenání převzala Doc.PhDr.Hana Šmahelová, CSc. Ministr Alexandr Vondra ocenil nejvyšším rezortním vyznamenáním Zlatou lipovou ratolestí též ing.Vladimíra Hradce, kterému jeho spolubojovníci říkali "Kikina" a odbojové skupině bratří Mašínů pomáhal zejména jako technik a zbrojíř. Byl za to odsouzen na 22 let do vězení. Za Vladimíra Hradce, který v těchto dnech pobývá mimo republiku, vyznamenání přijal jeho synovec pan Jiří Hradec.

Ozdobou na slavnosti převažujícího vojenského prostředí byla dcera Josefa Mašína Sandra Masin, která přečetla dopis bratrů Ctirada a Josefa, kteří žijí v USA: "Ani světové zhroucení komunistického systému po roce 1989 neznamenalo konec kontinuity komunistických zákonů v České republice. Ti, kteří proti komunistickému teroru bojovali a byli dopadeni, pokud nebyli popraveni nebo nezemřeli v komunistických žalářích, jsou dodnes nositeli zbytkových trestů. Jejich tehdejší soudci konají dále své řemeslo. Období komunistického útlaku po sobě zanechalo v Čechách morální trosky, kterých jsme svědky i dnes. Děkujeme všem, kteří umožnili tuto výstavu, která by měla českému národu být připomínkou toho, že svoboda a demokracie nejsou zadarmo." Bratři tak znovu osvětlili, proč zatím nechtějí přijet do České  republiky, ve které stále ještě spatřují velké deficity na cestě k demokracii a právnímu státu.

Své slovo připojila Zdeňka Mašínová a připomněla osobnost rovněž komunisty 2. května 1955 popraveného strýce Ctibora Nováka, který byl vojákem, účastníkem druhého odboje a později pomáhal odbojové skupině bratří Mašínů. Zdeňka Mašínová přijala pozvání ministra Vondry s podmínkou, že na vernisáži nebude přítomna MUDr.Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV, kterou pokládá za "osobu naprosto nedůvěryhodnou". Takto ji označila již v minulosti, kdy v její přítomnosti odmítla převzít vyznamenání pro svého otce od ministryně Parkanové.

Vernisáže se zúčastnila řada významných historiků i Daniel Herman, ředitel ÚSTR a jeho poradce Pavel Žáček, přítomny byly další významné osobnosti, mezi nimi prof.František Šmahel, Jiří Liška, bývalý místopředseda Senátu, Vladimír Hučín, tajemník Nadačního fondu angažovaných nestraníků NFAN, František Přeslička, předseda KPV Přerov a další.

Autor výstavy pplk. PhDr. Eduard Stehlík ve svém projevu zdůraznil, že činy bratří Mašínů je nutné vidět v historickém kontextu. Vnímáme je jako pokračování boje Čechoslováků za svobodu a demokracii. Mašínové neodcházeli na západ ve snaze "utíkat" z republiky. Chtěli se vrátit a přinést do země svobodu a demokracii. Stejně jako vojáci odcházející před Hitlerem i oni odcházeli s myšlenkou, že budou v zahraničních armádách bojovat za osvobození republiky od vraždícího totalitního režimu.

O tom svědčí i předměty, které rodiny Mašínů a Milana Paumera věnovaly Vojenskému historickému archivu a návštěvníci Armádního muzea na Žižkově si je v dalších dnech mohou prohlédnout. Těžko říct, který z nich je významnější. Pozornost budí legendární kulka z pistole východoněmeckého příslušníka VOPO, která pronikla do břicha Milana Paumera 30.října 1955 nedaleko od Berlína, kam s pomocí Josefa Mašína nakonec s vypětím všech sil dorazili. Ale stejně důležité je i vyznamenání od presidenta Beneše za chrabrost v boji s nacistickými okupanty, kterého se bratrům Mašínům dostalo již v roce 1946. Unikátní je též osvědčení Ctiradovi Mašínovi za absolvování kurzu svazu brannosti vedeného v prosinci 1948 bývalým partyzánem. S trochou nadsázky dá se říct, že Ctirad Mašín měl pro vedení partyzánské války i úřední oprávnění. Milovníci vojenské historie uvítají vystavení i dalších předmětů z působení v armádě USA, vojenských známek, baretů, hodinek, uniformy apod.

Expozice věnovaná třetímu odboji nabízí návštěvníkům Armádního muzea na Žižkově i další předměty vztahující se k působení našich vojáků v západních armádách po roce 1948, ale dokumentuje též příslušníky Pomocných technických praporů i bývalé vojáky Československé armády, které režim uvrhl po roce 1948 do vězení. Význam hrdinství pro dnešek vyzdvihl ve svém projevu i ministr obrany Alexandr Vondra: "V naší novodobé historii po roce 1948 máme málo hrdinů. Máme tendenci hrdinské činy různě relativizovat, stále vidíme pochyby a klademe si otázky. Ve skutečnosti bychom místo otazníku potřebovali vykřičník. Říci jasně, že někdo měl odvahu s komunistickým režimem bojovat."

Expozice Armádního muzea na Vítkově stojí za návštěvu.

FOTOGRAFIE v náhledové kvalitě najdete s pomocí tohoto veřejného odkazu:
http://www.facebook.com/album.php?aid=335636&id=702098968&l=387c2e276a

další odkazy:
http://www.vhu.cz/cs/novinky/473/
http://www.vhu.cz/cs/novinky/475/

Autor: Martin Vadas

Svornost – Zdravotnictví prochází dlouhodobou krizí a bohužel bez snahy o nějaké dlouhodobé koncepční řešení. Žádný z ministrů za posledních 20 let nebyl schopen stanovit základní mantinely pro podnikání v oboru lidského zdraví, přestože se neustále ukazuje, že zdraví není obchodovatelná komodita. Pacienti jsou drženi jako rukojmí a asi každý víme, že zdravotní péče se po lidské stránce neustále zhoršuje. Každý z nás si uvykl na dlouhé hodiny čekání v ordinacích, nemálo z nás si mohlo vyzkoušet funkčnost či spíše nefunkčnost lékařské či  zubní pohotovosti atd. Nikoliv náhodou je pátou nejčastější příčinou smrti v ČR „špatná diagnóza lékaře“. Pro mnoho lékařů jsou dnes důležitější body, smlouvy s farmaceutickými společnostmi, „sponzorské dary“ atd. V tomto kontextu je přímo šokující prohlášení prezidenta České lékařské komory Milana Koubka: „kdo nepodporuje lékaře, podporuje korupci“. Toto je drzé prohlášení od předáka lékařského stavu, tj. stavu, který se sám na korupčním prostředí aktivně podílí. Na druhou stranu je třeba přiznat, že možnosti farmaceutických firem korumpovat jsou obrovské, však také objem obchodu s farmaceutiky celosvětově předstihl obchod se zbraněmi (!). Následující průzkum jen potvrzuje vystřízlivění velké většiny občanů-pacientů, dnešní průměrný lékař je na hony vzdálen představě hodného pana doktora z Dietlových seriálů.

SANEP – Zatímco v březnu loňského roku měli podle tehdejšího průzkumu společnosti SANEP mladí lékaři, kteří vyjádřili své nespokojení s platovými podmínkami, podporu téměř čtyř pětin domácí populace, aktuální exkluzivní průzkum společnosti SANEP ukázal, že nespokojení lékaři, kteří podávají hromadné výpovědi, mají podporu již jen necelé třetiny veřejnosti. Za tento pokles veřejné podpory může bezesporu skutečnost, že dle názoru více jak čtyř pětin domácí populace nespokojení lékaři  zneužívají skutečnosti, že hromadným odchodem lékařů může dojít k naprostému kolapsu řady nemocničních zařízení. Téměř dvě třetiny Čechů se pak domnívá, že hromadné výpovědi nespokojených lékařů jsou v rozporu s lékařskou etikou. V souvislosti s hrozícím ochromením řady nemocničních zařízení se o ohrožení života obává více než dvě pětiny populace, což je velice znepokojující zjištění. Ostatně hrozící odchod více jak tří tisíc nespokojených lékařů vnímá jako znepokojující informaci většina dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek domácí populace. Většinově jsou pak sdíleny názory, že by vláda neměla vyhovět nespokojeným lékařům, kteří podali hromadnou výpověď, a že by měli nespokojení lékaři zvolit jinou formu protestu. V rámci nemocničních zařízení pak považuje nejvíce dotázaných za nejhůře placené zdravotní sestry. Podle většiny dotázaných situace lékařů není natolik špatná, aby museli formou svého protestu ohrozit provoz řady nemocničních zařízení. Z aktuálního zjištění společnosti SANEP tak vyplývá, že jakkoli je veřejnost nakloněna požadavkům lékařů o zlepšení platových podmínek, zcela jednoznačně je většinově odmítána forma hromadných výpovědí. Nespokojení lékaři tak nevhodnou formou protestu popudili většinu domácí veřejnosti proti sobě. O závažnosti nastalé situace, kterou vyvolali nespokojení lékaři podáním hromadných výpovědí, svědčí i většinová podpora případného vyhlášení stavu nebezpečí, při němž by se tito lékaři museli vrátit do práce.

Jako znepokojivé vnímá informace o hromadné výpovědi více jak tří a půl tisíc lékařů 54,6 % dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek domácí populace.

Aktuálně mají stávkující lékaři, kteří hromadnou výpovědí dávají najevo svoji nespokojenost s platovými podmínkami, podporu pouze u 32,4 % veřejnosti. Přitom v březnu loňského roku podle exkluzivního průzkumu společnosti SANEP, zveřejněného dne 19.3. 2010, vyjádřilo podporu mladým lékařům, kteří se bouřili proti nevyhovujícím platovým podmínkám, 74,7 % dotázaných. Zjevně kvůli hromadnému odchodu nespokojených lékařů tak během devíti měsíců klesla podpora nespokojených lékařů o polovinu.

O ohrožení života se v případě hrozícího ochromení většiny nemocničních zařízení, která tak mohou přestat poskytovat i základní lékařskou péči, obává v případě akutní situace 43,8 % dotázaných, což lze požadovat za velice znepokojující zjištění.

Téměř dvě třetiny dotázaných (63,6 %) se domnívá, že nátlak na vládu, který nespokojení lékaři projevují hromadnou výpovědí, není v souladu s lékařskou etikou.

Názor, že by vláda měla vyhovět nespokojeným lékařům a učinit vše proto, aby protestující lékaři vzali své výpovědi zpět, sdílí menšinových 38,4 % dotázaných. Opačného názoru je však převažujících 48,7 % respondentů.

Podle názoru 67,1 %  domácí populace není finanční situace nespokojených lékařů natolik špatná, aby bylo nutné podávat hromadné výpovědi bez ohledu na důsledky, které mohou nastat v řadě nemocničních zařízení.

Jinou formu protestu než hromadné výpovědi mohli nespokojení lékaři zvolit podle názoru 64,6 % dotázaných.

Padesát procent dotázaných považuje za správné, aby v případě, že by některé nemocnice po hromadném odchodu nespokojených lékařů nedokázaly v některém kraji poskytovat ani základní akutní péči, příslušní představitelé jednotlivých krajů vyhlásili stav nebezpečí. V takovém případě by se tito lékaři totiž museli vrátit do práce.

Názor, že nespokojení lékaři zneužívají skutečnosti, že jejich hromadným odchodem může dojít k naprostému kolapsu řady nemocničních zařízení, pak sdílí 69,8 % dotázaných. Tento názor drtivé většiny domácí populace tak koresponduje s názorem prezidenta Václava Klause, který v novoročním projevu zjevně na adresu nespokojených lékařů uvedl, že výzvy k hromadnému profesnímu odchodu do ciziny jsou něčím, s čím se nemůžeme smiřovat. Podle slov Václava Klause jsou pak takovéto výzvy nepřijatelným vydíráním.

V rámci nemocničních zařízení jsou na tom z finančního hlediska podle názoru 30,6 % dotázaných nejhůře zdravotní sestry. Pomocný zdravotnický personál je na tom finančně nejhůře dle názoru 25,9 % dotázaných a lékaře vnímá jako nejhůře placené pouze 2,8 % dotázaných.

Exkluzivní internetový off-line průzkum společnosti SANEP byl proveden ve dnech 29. prosince  2010 – 3. ledna 2011 na vybrané skupině 10.208 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-69 let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu 190 tisíc registrovaných uživatelů 25.192 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů Českého statistického úřadu. Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí ±1,5 %. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.

Dne 17. listopadu 1989 začala tzv. sametová revoluce, tedy období změn, jež ve svém konečném důsledku vedly k pádu komunismu a postupnému přechodu k právnímu demokratickému státu. Jak však ukazuje exkluzivní bleskový průzkum společnosti SANEP, pro většinu dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek domácí populace, se Česká republika nevyvíjí podle jejich představ. Nadále také přetrvávají pochybnosti o spontánnosti „sametové“ revoluce, neboť většina veřejnosti se domnívá, že 17. listopad byl napůl plánovaným předáním moci a napůl spontánní revolucí. Zejména voliči komunistů a ČSSD se pak v menšině domnívají, že za komunistů bylo lépe než dnes. Většina však tento názor, i přes kritiku stávající zejména politické úrovně naší země a přes většinový názor, že ani po jednadvaceti letech stále nejsme vyspělou demokratickou zemí, nesdílí. Poměrně pozitivní je také zjištění, že většina domácí populace je hrdá na české občanství a Českou republiku a považuje se za vlastence.

Podle názoru většiny respondentů (66,3 %), kteří představují reprezentativní vzorek domácí populace, se Česká republika po pádu komunistického režimu nevyvíjí podle jejich představ. Za tímto názorem nepochybně stojí zejména většinová nespokojenost s politickým prostředím, čemuž napomáhá řada korupčních afér z politického prostředí.

Pochybnosti o čistotě a spontánnosti „sametové“ revoluce má 43,9 % dotázaných, kteří se domnívají, že „sametová“ revoluce byla něčím mezi plánovaným předáním moci a spontánní revolucí. Za spontánní revoluci ji pak považuje pouze 18,9 % respondentů. Jako čistě domluvené předání moci, iniciované STB a komunisty, chápe sametovou revoluci 12,7 %. Jako pouhé představení sehrané pro obyčejné lidi pak chápe tuto historickou událost 12,6 % respondentů. Sametová revoluce nezajímá 2,9 % a svůj názor si pak neumí udělat 9 % dotázaných.

Byť je „sametová“ revoluce považována významnými osobnostmi a historiky za zlomovou, co se týče přechodu k vytoužené demokracii po čtyřiceti letech totalitního komunistického režimu, výrazná většina respondentů (77,4 %) tento státní svátek neoslavuje.

S ohledem na obecný nezájem o události konce roku 1989 není překvapivé, že se o její podrobnosti nezajímá 51,4 %. Zde však hraje svoji roli i skutečnost, že mladí lidé ve věku 18-30 let nemají fakticky z totalitního režimu žádnou zásadní zkušenost, a proto nevnímají důležitost této historicky zlomové události.

I přes kritiku stávající zejména politické situace ze strany většiny domácí populace se však většina respondentů nedomnívá (60,9 %), že by se za komunistického režimu žilo lépe. Na staré časy naopak pozitivně nahlíží 26,8 % respondentů, což jsou zejména voliči komunistů, ale i padesát procent voličů ČSSD, a to ve věku 56 a více let.

Za 21 let fungování české demokracie nepovažuje Českou republiku 71,2 % dotázaných za vyspělý demokratický a právní stát. Zde hrají bezpochyby svoji zásadní roli médii zveřejňované korupční aféry, které se dotýkají jak vrcholné politiky, tak i justice a bezpečnostních složek.

Jakkoli jsou Češi ve většině kritičtí k úrovni demokracie a své politické reprezentaci, 70,1 % dotázaných je hrdých na svoji zem a národnost.

Za vlastence, tedy osobu pociťující lásku ke své vlasti, se pak považuje 73,5 % dotázaných. Vztah ke své zemi a vlastenectví však prokazatelně většina českého národa spíš než na oslavách 17. listopadu projevuje na domácích a světových sportovních kolbištích, kde se českým sportovcům daří hájit dobré jméno naší vlasti.

Metodika

Exkluzivní internetový off-line průzkum společnosti SANEP byl proveden ve dnech 15. – 17. listopadu 2010 na vybrané skupině 3.207 dotázaných, kteří představují reprezentativní vzorek obyvatel ČR ve věku 18-69 let. Celkově se průzkumu společnosti SANEP zúčastnilo v rámci respondentního panelu 190 tisíc registrovaných uživatelů 9.112 dotázaných. Reprezentativní vzorek byl vybrán metodou kvótního výběru a odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel ČR dle údajů Českého statistického úřadu. Statistická chyba u uvedené skupiny obyvatel se pohybuje v rozmezí +-1,5 %. Kontrola daného vzorku byla provedena triangulační datovou metodou.

Připravil: Cornwael