Na Den dětí v pátek 1. června 2012 se otevřely brány mnoha kostelů, modliteben i církevních center po celém území České republiky (a také Slovensku a Rakousku) a byly přístupné všem návštěvníkům dlouho do noci. Noční prohlídky mají své kouzlo a vytváří neopakovatelnou atmosféru. Zpřístupněny byly rovněž prostory, které obvykle bývají jinak po celý rok pro veřejnost uzavřeny. Vše samozřejmě zdarma.
Akce měla prezentovat kostely jako součást společenského života a samozřejmě upozornit na kulturní hodnotu vlastních staveb. V každém svatostánku byl připraven program zahrnující jak spirituální, tak i kulturní zážitek ve formě např. komentovaných prohlídek, přednášek o historii kostela a komunitě věřících, popř. představení církve, která příslušný svatostánek provozuje. Součástí programu bylo většinou i nějaké hudební představení.
Hlavním cílem bylo představit současné křesťanství a blíže se seznámit s celou řadou křesťanských církví, které se na akci podílely – církve a náboženské společnosti sdružené v Ekumenické radě církví ČR. Myslím si, že nenásilná a vstřícná forma byla vhodně zvolena i vzhledem k převážně ateistické většině české společnosti.
V Plzni, kde jsme spolu s manželkou navštívili řadu památek, svou činnost kromě tradiční Římskokatolické církve prezentovaly i další – Československá církev evangelická, Evangelická církev metodistická, Církev československá husitská, Církev adventistů sedmého dne, Pravoslavná církevní obec a Řečtí katolíci. Záštitu nad celou akcí převzal plzeňský biskup římskokatolické církve Mons. František Radkovský.
Každý z návštěvníků si mohl opatřit „poutnický pas“, kam si při návštěvě některého kostela či modlitebny mohl nechat otisknout příslušné razítko. Kdo jich za večer nasbíral alespoň deset, dostal před vstupem do chrámu Sv. Bartoloměje certifikát poutníka podepsaný osobně panem biskupem Radkovským.
Nejen pro děti (takže i pro mě) byla určena související hra – u skoro každého kostela byla umístěna schránka s malým číselným zámkem. K tomu, abyste se do schránky dostali, museli jste správně odpovědět na tři otázky spojené s návštěvou příslušné památky. Uvnitř vás pak čekala samolepka tematicky spojená s navštívenou stavbou, kterou jste si mohli nalepit na připravený formulář, dostupný v každém kostele a vytvořit si tak vlastní Mozaiku plzeňské noci kostelů.
K celé akci jste se mohli postavit dvěma způsoby. Buď si v klidu vybrat několik kostelů s příslušným programem, který vás zaujal a ty postupně navštívit a užít si atmosféru, popovídat si s ochotnými pořadateli a vyslechnout si koncert či přednášku. Nebo naopak se pokusit získat všechna razítka. Druhý způsob je náročnější a jedná se spíše o sportovní než kulturní počin, navíc k němu potřebujete vozidlo, protože bezplatnou autobusovou linkou připravenou pro tuto příležitost se to stihnout nedá. Vzhledem k tomu, že se tato akce koná každoročně, doporučuji vyzkoušet oba způsoby.
Na závěr bych ještě vyzdvihl kostely, které mě osobně asi nejvíce zaujaly. Určitě to byl pravoslavný kostel sv. Anny. Pravoslavné kostely obecně mi přijdou velmi sympatické a mají své kouzlo. Dáno je to asi tím, že ikony se mi na pohled líbí svým svébytným stylem, na rozdíl od baroka, které u mě vyvolává velmi negativní emoce (z buclatých andělíčků mi vyloženě stojí chlupy na zádech). Dalším hezkým místem je řecko-katolický kostel sv. Mikuláše s hezkým výhledem na hluboké údolí řeky Radbuzy. Své kouzlo má určitě i kostel sv. Jiří na Doubravce, který patří k nejstarším kostelům v kraji a jehož počátky sahají až do 10. století. S ním je i spojena legenda o hrobu chodského hrdiny Jana Sladkého Koziny u zdi místního hřbitova. Velmi zábavná byla rovněž návštěva kostela v Liticích, kde nám umožnili prohlídku kostelní věže a místních zvonů, které jsou nejstarší v kraji. Touto cestou bych chtěl poděkovat průvodci, že při příležitosti noci kostelů nechal některé z návštěvníků (včetně mě) na zvony krátce zazvonit. Pro nás to byla obrovská atrakce, místní občané už asi tolik nadšení nebyli a nedocenili nahodilé opakované vyzvánění v průběhu celého večera a noci 
.
Noc kostelů je mimořádný počin a ocení ho i ateisté jako já. Přece jen různé podoby křesťanství patří k historii celé Evropy a tvoří integrální součást naší identity. Všem věřícím i nevěřícím mohu jen doporučit.
Ing. Jan Šneberk
