V Berouně se dne 23. května 2012 od 18:00 konala projektovaná přednáška na téma významu osobnosti známého nacistického funkcionáře a samozřejmě i důležitosti atentátu na něj. Přednášku – či spíše besedu – zaštiťovalo muzeum Českého krasu v Berouně a hlavním mluvčím a přenášejícím byl čerstvý absolvent studií historie Mgr. David Palivec.
Brdská Svornost se kvůli pracovním povinnostem svých členů nemohla zúčastnit v hojnějším počtu, což bylo dosti na škodu, neboť celková účast platících (za návštěvu v areálu muzea se platila symbolická dvacka) byla právě asi dvacet osob. V tomto počtu posluchačů bylo očividně zahrnuto i několik amatérských historiků, jak se ukázalo v průběžných diskuzích, kdy jsem jako člověk „historickovědně negramotný“ žasl nad detailními znalostmi mnoha mluvčích. Mezi posluchači bylo i několik starších osob, pamětníků oné doby, ale i někteří mladší, což je dozajista dobře – ne pro ty, kteří již pamatují, ale pro ty, kteří teprve přicházejí, je nutné si atentát připomínat, aby nebyl jeho přínos ani strasti zapomenut.
Kromě všeobecně známých příprav a průběhu atentátu jsme se dozvěděli i o zcela ústředním významu osoby zabitého nacistického pohlavára – čelního představitele RSHA – Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a také druhé nejvyšší osoby v hierarchii SS. Zmíněny byly také historické souvislosti, přesahující rámec naší země. Besední charakter podvečera (přednáška i diskuze trvaly téměř 2,5 hodiny) navíc dokázal odkrýt různé spekulace, které obecně o této době panují, včetně např. možných politických pohnutek k organizované přípravě činu. Prakticky všichni, včetně pamětníků, se shodli na užitečnosti vykonání atentátu, byť jeho důsledky v podobě rozjetí série poprav a vyhlazení dvou českých vsí známe. Nebyl by skutečným humanistou ten, kdo by si nepřiznal pravdu skrze jednoduchou metodou kalkulačky – kolik českých životů bylo jen a pouze díky atentátu zmařeno vs. kolik životů celkem by dokázal organizovaně poslat na smrt sám přeživší Heydrich svou nadmíru schopnou a tvrdou rukou. Nejen posluchači, nýbrž i samotným přednášejícím pak byly odmítnuty tendenční filmy, jakým je bezesporu hlavně Habermannův mlýn, vytržený z celkového kontextu doby. Tzv. revizionismus a zpochybňování významu atentátu již tu bylo zčásti i za předchozího režimu a nyní, když skuteční pamětníci padají věkem jako stébla pod ostřím kosy, se objevují znovu. Prakticky jen v jedné věci v osnově přednášky jsem si dovolil nesouhlasit, a sice kdo byl za protektorátu hrdina a kdo kolaborant. Byla lidská pasivita, nebo dokonce donašečství kolaborantstvím, jestliže bylo motivováno nezměrným strachem? Nemohu sice posoudit dobu bezprostřední zkušeností na vlastní kůži, ale domnívám se, že by druhé alespoň nemělo být omlouváno způsobem „oni jinak nemohli, protože se báli“. Ne kvůli tomu či onomu konkrétnímu příkladu, ale spíše kvůli prostému faktu, že záhy by se pak podobná výmluva mohla stát sebeomlouvačnou normou s cílem spasit jen sebe sama.
Michal Damek
