V neděli 25. března uspořádala řada sdružení a iniciativ společně s obcí Čejetice, 25. protiletadlovou raketovou brigádou Strakonice a pod záštitou senátora Miroslava Krajči „Setkání se slavnou historií“ u mohyly na místě vítězné bitvy u Sudoměře. Spolupořádající organizací byla i Svornost, navázali jsme tak se Sdružením pro dobré soužití na naši akci z loňského roku.
Tentokrát bylo zajištěno i ozvučení, takže bylo možné nechat zaznít státní hymnu i husitský chorál Kdož sú boží bojovníci, který je mimo jiné i hymnou Selské jízdy. Byla to právě Selská jízda, která letos okořenila celou akci. Je to další z obnovených tradic První republiky utlumených během 40 let totality.
„Selské jízdy vznikly v polovině 19. století jako projev vlastenecky laděných emancipačních snah v prostředí české a moravské vesnice. Tato činnost nemalou měrou pozdvihovala u sedláků sebevědomí, dále v nich posilovala smysl pro pořádek, autoritu a disciplínu. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 došlo k úzké provázanosti selských bandérií s Republikánskou stranou zemědělského a malorolnického lidu [Agrárníky]. Selské jízdy dále úzce spolupracovaly s Československou obcí sokolskou, se Střeleckými jednotami a ministerstvem národní obrany, které jim poskytovalo maximální podporu. Všeobecně byla jízda na koni chápána jako součást branných sportů. Není tedy divu, že během druhé světové války byly Selské jízdy zakázány a prohlášeny za organizaci nepřátelskou německé říši. Po skončení druhé světové války přívrženci Selských jízd počítali s jejich rychlou obnovou, KSČ se však postavila proti s očerňující rétorikou, že jde o branný sbor nepovolené Republikánské strany. Teprve Nejvyšší správní soud jim dal za pravdu a existenci a činnost Selských jízd povolil. Venkov se chystal navázat na předválečnou tradici vlastenectví a lásky k rodné půdě. Komunisté však od počátku usilovali o rozbití stávající venkovské komunity a o potlačení projevů vlastenectví.“ (Zdroj: JIRÁSEK, Z.: Nechanická aféra. Státní okresní archiv, Hradec Králové 1992).
Zaznělo pár slov o historii mohyly, o táborech lidu, které zde v minulosti proběhly a o historii Selských jízd. Zároveň byla představeny nově vyrobené informační desky na mohyle, která nahradila původní, z části poničené a ukradené.
Po ukončení akce byl nedaleko, pod bedlivým dohledem přítomných členů místního sdružení dobrovolných hasičů, rozdělán oheň, kde si „VIP“ hosté mohli opéci špekáček, ne-řidiči ho mohli navíc spláchnout i místním pivem – k mání byly značky Klostermann a Dudák z produkce strakonického pivovaru. Také byl čas k družnému hovoru s dalšími spolupořadateli i účastníky akce.
My, kteří se věnujeme geocachingu, jsme na závěr ještě odlovili „kešku“, do které jsme přidali tři placky s husitským kalichem.
Akce se zúčastnili zástupci „zainteresovaných“ regionálních organizací Svornosti – jak jihočeské, tak samozřejmě i potomci vítězů u Sudoměře z Plzeňska.
Ing. Jan Šneberk, Aleš Procházka
