David Kohut: Peripetie Ústavu pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů byl zřízen dle zákona č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek jako instituce pro zkoumání a připomínání si důsledků činnosti zločinných organizací založených na komunistické a nacistické ideologii. Od počátku tato instituce naráží na odpor. Její kritici ji obviňují z práce na politickou objednávku, zaujatosti, přílišnému se zaměření na zločiny komunismu.
Od roku 2008 až do dubna 2010 vedl Ústav Pavel Žáček, který byl ze své funkce „odejit“ rozhodnutím Rady ústavu uspořádat regulérní výběrové řízení na místo ředitele (pan Žáček byl z počátku fungování Ústavu na své místo „pouze“ jmenován). Rozhodnutí Rady ústavu bylo z velké části způsobeno tlaky na odvolání pana Žáčka za jeho „manažerské průšvihy“ – jeho Ústav zveřejnil, že slavný spisovatel M. Kundera udal komunistické policii západního agenta; v publikaci o vzniku Občanského fóra se objevil dokument, který usvědčuje jednoho disidenta, Havlova přítele, z práskačství StB. Ke kritikům Ústavu jako takového se přidali kromě Václava Havla i Ondřej Liška, Stanislav Penc, John Bok či David Černý – nelíbilo se jim, že Ústav se příliš zaměřuje na zdroje z archívů Státní bezpečnosti. Václav Havel už po revoluci v roce 1989 zastával názor, že svazky by se měly buď schovat a nikomu neukazovat, nebo úplně zničit. Žáček byl naopak zastáncem jejich co nejširšího zpřístupňování.
Od 1. dubna 2010 až do 12. května 2010 se ředitelem, těsným výsledkem, v již zmiňovaném výběrovém řízení, stal Jiří Pernes – odvolán byl na základě obvinění z plagiátorství v některých jeho publikacích. Navíc už jeho nástup do funkce zpochybňovalo mnoho zaměstnanců Ústavu a další stín pochybnosti se vynořil při zjištění, že pan Pernes navštěvoval VUML. Personální problémy nahrávají kritikům a nepřátelům pravdy o zločinech komunismu. Například Zdeněk Jičínský z ČSSD a poslanci KSČM se netají snahou Ústav zrušit nadobro! O tom jak moc se bývalí „disidenti“ a komunisti bojí minulosti svědčí trestní oznámení Petra Uhla na pana Žáčka pro údajné odcizení několika miliónů digitalizovaných stran archivních materiálů – státní zastupitelství udání vrátilo oznamovateli protože údaje v něm uvedené nezakládají podezření ze spáchání trestného činu.
Doufám, že situace kolem Ústavu se v dohledně době stabilizuje a tato instituce se bude moci věnovat svému poslání. Nemůžeme od ní bohužel očekávat nic víc než-li mravenčí práci v archivech a dobových materiálech, která sem tam vynese na světlo nějakou, pro někoho nepříjemnou, informaci. Každopádně již samotná existence Ústavu mnohé „prominenty“ děsí, a proto bude zajímavé sledovat, kdo ho bude bránit a kdo se jej bude snažit potopit. Komunismus, bývalý režim a jeho prominenti jsou v naší společnosti stále přítomni, k debolševizaci ze známých důvodů nedošlo a tak se nemůžeme divit současnému stavu, kteří mnozí nazývají „vyrovnávání se s minulostí“. Boj s totalitou neskončil – buď se vydáme ve šlépějích pana Paumera, Hučína, Žáčka či Cibulky anebo dovolíme rudé chobotnici tahat za nitky ještě po mnoho let. Nesvoboda – ať ta nacistická či komunistická – stála náš národ mnoho životů a utrpení, a tak nedovolme, abychom se neznalostí své minulosti odsoudili ji znovu prožít…

Autor: David Kohut