Ještě dnes vzpomínají všichni zúčastnění pracovního výletu do Josefova v říjnu uplynulého roku na tuto akci s velkou oblibou. Vzpomínky na ni se nám zaryly velice hluboko do paměti, proto se není čemu divit, že jsme všichni přijali nabídku na opakování této akce s nadšením.
Akce Josefovská brigáda No. 2 měla letos své druhé pokračování o víkendu 7. – 9. května a počet účastníků se pěkně rozrostl, opět se na nás přijel také podívat kamarád z Brna, ale také se zde, byť jen na jednu noc, ukázal náš kamarád z Nymburka.
Páteční odpoledne, nebo spíš podvečer, byl ve znamení sjezdu většiny účastníků, kromě četných Hradečáků jsme se přivítali i s přáteli z Brna a Nymburka. Po příjezdu na místo jsme započali s duševní přípravou na nadcházející pracovní den, zabředli jsme do přípravné relaxace.
Druhý den v brzkých ranních hodinách valná většina z nás již nervózně přešlapovala před hromadou dlažebních kostek, která čekala na naše šikovné ruce těšíc se na přebrání. Avšak podobně jako vloni jsme se i letos k vlastní práci dostali až po obědě absolvovaném v jedné josefovské restauraci. A tato náplň sobotního dne, jak již bylo naznačeno, se sestávala z třídění dlažebních kostek, mnohdy jejich torz, za účelem pozdější renovace místních chodníků. Ano, mohlo by se zdát, že tato brigáda neměla s opravou ravelinu zbla společného, avšak je třeba vědět, že město se o starobylé části josefovských cest stará asi jako o blaho místních českých obyvatel, proto se nadšenci z ravelinu č. XIV snaží zachránit alespoň část dlažebních kostek, které zbyly po různých úpravách, aby po přetřídění mohly opět plnit svůj účel v Josefovských chodnících. My byli rádi za možnost alespoň drobného příspěvku „do mlýna.“
A tak jsme tedy strávili sobotní den tříděním různých druhů dlažebních kostek a kostiček. Práce nás natolik bavila, že valná většina ve večerních hodinách, kdy se pomalu začínalo smrákat, chtěla pokračovat v této bohulibé činnosti, avšak pár jedincům s výmluvnými jazyky a nechutí pokračovat v práci se podařilo zmanipulovat celý kolektiv, a tak jsme tedy asi kolem sedmé hodiny večerní odpískali konec pracovní doby.
Scénář sobotního večera byl opět podobný tomu loňskému. Nálada všech zúčastněných byla vynikající, sám za sebe mohu s čistým srdcem říci, že tak jako ten večer jsem se už notně dlouho nezasmál, zvlášť ve chvíli, kdy jsme byli učeni tanci (kdo jste tam nebyli a mohli být, litujte!). V pozdních večerních hodinách jsme pak ještě vyrazili na výpravu městem a byla nám ukázána jedna z mnoha místních opuštěných kasemat. Tento téměř speleologický zážitek byl krásným, místy napínavým závěrem celého víkendu.
Celkový dojem z této akce je z mého hlediska naprosto vynikající, Jardo, díky!
Kuba
