Karel Kryl, jméno které většina z nás velmi dobře zná. Jeho nositelem byl muž, který se nebál projevit svůj názor. A ostatně se nebál ani nést následky.
Karel Kryl byl a je vzorem, hrdý člověk, který miloval vlast a svobodu víc než cokoliv jiného. A také za to zaplatil. V roce 1969 se rozhodl pro emigraci, nebylo to pro něho nijak lehké, pokoušel se s tím vyrovnat. To dokazuje i v dopise svým rodičům: „Žádnej strach, ve světě se neztratím. A hlavně klid, nic se neděje. Chleba je tu stejnej jako doma, lidi jsou dobří i zlí jako doma, snad se mi příliš nebude stýskat.“ Avšak nikdy nepřestal být Čechem, nikdy se nesmířil s tím, že žije jinde než v Československu, ve svém domově. V exilu se neustále zajímal o dění v rodné zemi a také nikdy (oproti jiným) nepožádal o německé občanství, nechtěl přijít o to, co ho stále vázalo s domovem. Po dvaceti letech exilu se konečně v roce 1989 vrátil do Čech, žel ne kvůli radostem z konce režimu, ale na pohřeb své matky.
Tento rok by mu bylo 67 let, ještě nám mohl přinášet mnoho radosti a zamyšlení, ale bohužel již 3. března r. 1994 nás a naši vlast opustil navždy.
Karel Kryl vždy kritizoval totalitu a bojoval proti bezpráví. Takže co v dnešní době opravdu nepochopím, je, že si ho do úst berou různé skupinky pochybných existencí schovávající se za štít „vlasteneckého odboje“ jako Autonomní nacionalisté, Národní odpor, Červenobílí atd.
Krylové však tu ještě mezi námi jsou, což dokazuje Karlův mladší bratr – Jan, který dál šíří jeho odkaz, především ve školách. A za to mu chci zde poděkovat.
Autor: Aleš Procházka
Kdyz uz tu pisete,ze neprestal byt Cehem,tak se hodim jeden jeho citat.
Když chci svou národnost, svou moravskou národnost, ještě nemusím být zločincem. Chci být jen Moravanem.
Něco konkrétního co ti na něm vadilo? Já ho potkal několikrát na demonstracích za podporu Vladimíra Hučína a jeho názory mi byli velmi sympatické.
Přednášku J. Kryla jsme ve škole měli a musím říct že je to dost divný člověk. K. Kryla uznávám, ale z jeho bratra jsem na 2x odvázaný nebyl.