Na jaře 1918 sváděli čs. legionáři, jejichž jednotky byly rozděleny na několik skupin, těžké, ale úspěšné boje s ohromnou přesilou sovětské armády na několika tisícovkách kilometrů železnice. Pemzenské skupině poručíka Čečka stála v cestě Samara, důležité středisko na levém břehu Volhy. Bolševici sem soustředili svoje síly a měli v úmyslu zde velkou přesilou Čechoslováky rozdrtit, aby tak kompenzovali předešlou ztrátu Penzy. Před Samarou ve směru postupu našich legií se nachází železniční stanice Lipjagy, kterou si samarský bolševický štáb zvolili jako místo obrany. Sem stáhl nejlepší zkušené oddíly z Moskvy, Kazaně a Ufy, lotyšské prapory a jednotky rudých internacionalistů, bývalých zajatců německé, maďarské i české národnosti. Celkem bylo u Lipjag shromážděno kolem 4.000 mužů vyzbrojených 13 děly a 180 kulomety, do nichž měli dostatek munice. Připraveny k boji byly i 2 pancéřové automobily a pancéřový vlak. Bolševici vybudovali pásma zákopů, kulometných opevněných hnízd a protipěchotních překážek a svoje pozice považovali za nedobytné, což jim dodávalo i vzhledem k jejich početní a palební síle značné sebevědomí.
Velitelem sovětských jednotek byl komisař Kadomcev, jeho zástupcem a náčelníkem štábu německý interbrigadista npor. Schmidt. Podle jeho plánu měli být Čechoslováci zadrženi účinnou obranou před Lipjagami a vyslaným obchvatem napadeni z týlu a zničeni. Poručík Čeček měl v předvoji 4. čs. střelecký pluk Prokopa Holého a po jednom praporu z 1. sp. Mistra Jana Husi a 1. záložního pluku, celkem asi 1600 mužů s podporou 32 kulometů, 7 děl a pancéřového vlaku Orlík. Po zjištění situace navrhl poměrně jednoduchou operaci, jež měla vylákat nepřítele zejména k obraně železnice, přičemž by hlavní čs. síly obešly jeho levé křídlo a vpadly do týla. Velitelem těchto hlavních sil byl určen velitel 4. s. pluku poručík Jan Gayer. V hlavním směru podél železnice velel sám por. Čeček a jeho předvoji pak podporučík Noska. Zde byl nasazen obrněný vlak Orlík, který byl rozhodujícím faktorem útoku na levém křídle (pozn. Svornost)
Obrněný vlak čs. legií „Orlík“ – původně se jmenoval „Zaamurets“ a byl ukořistěný bolševikům v červenci 1918 v Simbirsku
Gayerovy síly obešly pozice nepřítele již v noci před bitvou. Postupovaly pomalu a opatrně, během nočního pochodu se zastavovaly po každých 5 kilometrech ke krátkému odpočinku, aby se mužstvo před bojem nevyčerpalo. Cesta byla dlouhá asi 20 km a na jejím konci se Čechoslováci ocitli v boku nepřítele u vesnice Voskresenské, kde je nikdo nečekal. Zatímco kolem trati se čs. oddíly probíjely jen pomalu, Gayerovy oddíly zaútočily prakticky v týlu bolševiků. Na tvrdý odpor narazily zejména v zabezpečených nepřátelských postavení, zvláště tam, kde stály oddíly rudých námořníků a internacionalistů. Přesto se probily do hloubi bolševické obrany a Kadomcev očekávající posilování hlavního útoku u železnice, ztratil sebevědomí. Gayerovi muži přerušili trať u Lipjag a nepřítele paradoxně (i když silnějšího) obklíčili. Jen pár stovkám mužů se podařilo uniknout. Mezi 1800 mrtvými bolševiky byli Kadomcev i Schmidt. Legie ztratily 28 padlých včetně oblíbeného velitele poručíka Gayera a dvou nezvěstných. Dalších 86 jich bylo zraněno, v tom i čtyři důstojníci. Vítězstvím u Lipjag Čechoslováci ukořistili 6 bolševických vlaků i s vojenským materiálem včetně lokomotiv, 1 sanitní vlak s velkou zásobou lékařského materiálu, 13 děl, 180 kulometů, 2 pancéřové automobily, 3 vagóny výbušnin, několik vagónů výstroje a potravin, 6 polních kuchyní a pokladnu štábu bolševiků s 96.000 rubly. Vítězstvím u Lipjag se otevřela cesta k postupu na Samaru, kde byl bolševický štáb oblasti.
Libor Vykoupil, Český rozhlas Brno
