Český kníže Boleslav I. se zasloužil o založení pražského biskupství. Dohodu uzavřeli papež Jan XIII. a císař Ota I. Po stránce diplomatické má podíl také dcera Boleslava I. ctihodná Mlada – Marie, která otcovo poselství vedla do Říma a stala se první abatyší kláštera benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě.
Povýšení pražského biskupství na arcibiskupství inicioval moravský markrabě, později římský císař a český král Karel IV., kvůli mezinárodnímu pohledu na český stát, který nebyl považován za plnoprávné království. Karel IV. byl uražen slovy polského krále, že není král, ale králík, protože nemá své vlastní arcibiskupství. Požadavkem suverénního státu bylo, aby cizinec nekorunoval českého krále a cizinci nemuseli nepodléhat čeští biskupové.
Oprávněným nárokům vyhověl papež Kliment VI., který vydal v Avignonu dne 30. 4. 1344 zřizovací bulu „Ex superne providentia maiestatis“, čímž povýšil Prahu na církevní metropoli a pražské biskupství na arcibiskupství. Zároveň byl prvním pražským arcibiskupem jmenován 28. pražský biskup Arnošt z Pardubic. Bullou „Romanus Pontifex“ ze dne 5.5.1344 obdržel papež právo korunovat české krále a královny, čímž bylo přetrháno poslední pouto závislosti na mohučském arcibiskupství, kterému se české biskupství podřizovalo po staletí.
Další bullou ze dne 24. 8. 1344 bylo novému arcibiskupovi uděleno pallium. Ještě téhož dne Arnošt z Pardubic vysvětil litomyšlského biskupa Jana a položil základní kámen ke stavbě nového metropolitního chrámu sv. Víta. Stavbou byl pověřen Francouz Matyáš z Arrasu a po něm Němec Petr Parléř z Gmundu. Dokončení katedrály se však nedožil ani on, ani Karel IV. Stavba byla přerušena r.1419 na začátku husitských bouří a definitivně dokončena až r. 1929. Katedrála svatého Víta se stala největším a nejvýznamnějším pražským chrámem. Kromě bohoslužeb se zde odehrávaly i korunovace českých králů a královen. Je místem uložení ostatků svatých zemských patronů, panovníků, šlechticů a arcibiskupů.
Autorka: Anna Marková
