Někdy v té době byl papežským legátem jmenován kardinál Giuliano Cesarini. Ten se vydal do Norimberku, kde hlásal nutnost podniknutí kruciáty proti Čechám. I když obě strany byly svolné k jednání, lidé měli až moc velký strach z husitských spanilých jízd, které je nakonec sjednotily k další křížové výpravě (Šmahel, 2001). Čtvrtou křížovou výpravou byl pověřen braniborský markrabě Bedřich. Dne 1. srpna překročila vojska hranice a neúspěšně oblehla na několik dní Tachov. Zde alespoň vyplenila okolí. Později, když se armáda vydala směrem k Plzni, se stočila u Kladrub z nejasných důvodů na jih k Domažlicím. Když se husité dozvěděli o blížícím se nebezpečí pro Domažlice, bezodkladně se dali 14. srpna na pochod.
Zprávy o blížících se husitech vyvolaly paniku, a když se husité objevili u Domažlic dříve, než se křižáci zformovali k obraně, tak začali zmateně ustupovat k hranicím. Nebylo to však zcela bez boje, jak se tvrdí. Přední slet husitů narazil na vozovou hradbu italských žoldnéřů z kardinálovy tělesné stráže, a nestíhali proto pronásledovat další křižáky.
Po ústupu křižáků padlo husitům do rukou mnoho vozů se zásobami, které křižáci nestačili odvézt. Čtvrtá křížová výprava byla brána vnějším světem jako největší nezdar za celou dobu války (http://husitstvi.cz/b-a-t3.php). Přispěla proto ke konání všecírkevního koncilu v Basileji, kam byli příkazem kardinála Cesariniho pozváni i husité k rovnoprávnému slyšení. Nejspíše také proto, že papeže Martina V., který nebyl nikdy přikloněn k vyjednávání s husity, nahradil papež Evžen IV. (Šmahel, 2001).
Dlouho jsem přemýšlel nad závěrem, tak abych do jisté míry neokopíroval Františka Šmahela v knize Husitské Čechy. Zjistil jsem, že to nejde. Přesto jsem se to pokusil více či méně zformulovat vlastními slovy. Po celá dvacátá léta 15. století nebyla evropská země, která by nebyla zasažena, byť nepřímo, husitskou herezí a nepřinucena ji nějak řešit, i přes své mnohdy závažné osobní starosti. Nebyl ani jeden říšský sněm, který by kacířské Čechy neměl jako jeden z hlavních bodů svého programu. Byla to doba, kdy Čechy byly po dlouhou dobu jednou z nejvýznamnějších zemí Evropy.
Autor: Jaroslav Karas
Zdroje:
-Šmahel, F. 2001: Husitské Čechy, struktury procesy ideje, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha
-Šmahel, F. 2000: Idea národa v husitských Čechách, Argo, Praha
-Václav IV.: Dekret kutnohorský. Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.ucivo.wz.cz/dokumentyd6.html
-I. křížová výprava – Bitva na Vítkově hoře ( 14. 07. 1420). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.husitstvi.cz/b-a-t4.php
-II. křížová výprava (1421). Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t6.php
– Bitva u Ústí nad Labem (16. 06. 1426). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t9.php
– III. křížová výprava (1427). Datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t8.php
– IV. křížová výprava – Bitva u Domažlic ( 14. 08. 1431). datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t3.php
