Na tento den, před jedenadvaceti lety, naplánovali členové Nezávislého studentského sdružení pietní setkání na Albertově, oficiálně k 50. výročí úmrtí studenta Jana Opletala a zavření českých vysokých škol nacisty. Setkání bylo spoluorganizováno Socialistickým svazem mládeže a následně i schváleno nejvyššími místy (ÚV KSČ, ONV Praha). Vládnoucí činitelé se této akce velmi obávali a jenom fakt, že byla zaštiťována SSM, je odradil od jejího úplného zákazu z politických důvodů.
Přesto s organizátory proběhlo na toto téma několik schůzek a také bylo vydáno nařízení bezpečnostním složkám: udržet všeobecně klid a proti účastníkům nezasahovat.
Oficiální začátek na Albertově byl v 16 hodin a v tu dobu bylo na místě a okolí mnoho tisíc studentů i obyčejných Pražanů, neoficiální odhady hovořily až o 50 tisících. Po 40 minutách se od Albertova vydal průvod na Vyšehrad k hrobu Karla Hynka Máchy. Původní plán pochodu do centra města byl totiž při schvalování akce zamítnut a jako cíl muselo být vybráno jiné, neutrální místo.
Již od začátku akce docházelo k provolávání protikomunistických hesel, proto krajský tajemník městského výboru Miroslav Štěpán nařídil bezpečnostním složkám ihned akci rozpustit. Velitelé SNB mu však nevyhověli a drželi se původních rozkazů – nezasahovat násilím. Dav demonstrujících se po skončení oficiální části průvodu vydal na Karlovo náměstí a dále do centra města. Vyšehradská ulice však byla v tu dobu již zablokována policejním kordonem. Vypukla panika, zadní část davu tlačila při postupu na přední a dav nakonec kordon prorazil. Přivolané posily postup opětovně zablokovaly, ale zadní část davu blokádu obešla a vydala se dalšími, zcela nehlídanými ulicemi směrem k centru.
Po nábřeží se podařilo průvodu dojít až k Národnímu divadlu, kde však již byly připraveny další policejní zátarasy a blokovaly most 1. máje (dnešní most Legií), aby se zabránilo demonstrantům dostat k Pražskému hradu. Průvod odbočil na Národní třídu ve snaze dostat se alespoň na Václavské náměstí. V oblasti ulice Na Perštýně však i tato ulice byla přehrazena ve snaze splnit nejnovější z rozkazů – dav pochodujících zablokovat, což se následně bezpečnostním složkám i podařilo. Průvod byl zastaven a došlo i k zablokování sousedních ulic Mikulandská a Voršilská.
Postupem času (cca 20:30) již nebylo možné tuto stále se zahušťující uzávěru volně opustit a odcházející demonstranti byli mláceni obušky v pověstných „uličkách“, tvořených jak Pohotovostním plukem SNB, tak Oddílem zvláštního určení, známým spíše jako „červené barety“. Zhruba o hodinu později byla demonstrace násilím rozptýlena. I nadále docházelo k napadání skupinek demonstrantů i jednotlivců členy pořádkových jednotek. Mnoho studentů bylo na místě zatčeno a převezeno k výslechům. Dle nezávislé lékařské komise bylo při zásahu zraněno 568 lidí.
Trojan
O dění v průběhu následujících dnů, o přípravě stávky na podporu studentů a případu údajně zabitého studenta Martina Šmída, bude pojednávat další, volně navazující článek.
(Po)zapomíná. Ale je to celkem logické: události r. 1989 si – na rozdíl od těch z r. 1939 – pamatuje drtivá většina dospělých (tedy i třicátníků), kteří se už zapojili do veřejného a společenského života, politiky, umění, novinařiny a živě vzpomínají na svoje mládí, resp. dětství. A taky proto, že sametová revoluce svým pozitivním průběhem (a vlastně i vývojem) zastínila temnou stránku začátku okupace nacistického Německa. Nicmémě čest památce obětem obou těchto významných událostí… „P“
Ano zapomíná, jakoby 1200 mučených a 9 popravených živých bytostí nic neznamenalo …
jo a je to chyba..
Nemáte pocit, že se při tomto svátku zapomíná na rok 1939?