Papež Martin V. zvolením kardinála Jindřicha z Beaufortu, příbuzného anglického krále, sledoval jeden zájem, a to přenést protihusitský boj na celý katolický svět. Ten se do té doby o husitskou problematiku příliš nezajímal. Anglie s Francií se několik desetiletí vybíjely ve vzájemné válce. Sever a jih Evropy byl až moc vzdálený na to, aby se ho války významně dotkly. Benátčané spíše doufali, že Zikmundovy konflikty s Čechami a Turky jim uleví v jejich vzájemném konfliktu. Florentské republiky zase nebyly nadšeny z orientace Zikmunda k milánskému vévodovi Filipu Mariu Viscontimu a i porýnští kurfiřti si ještě stíhali vést řadu drobných válek a cestovat. Situace se změnila až poté, kdy husité z defenzivy přešli do ofenzivy. V tu chvíli se začala jejich otázka brát vážněji.
V říjnu 1427 Martin V. ukládá duchovenstvu roční desátek, se kterým chce krýt náklady na tažení proti husitskému kacířství. S jeho výběrem to bylo ale nakonec hodně komplikované, některá města odmítla zaplatit nebo platbu oddalovala. Vzorem pro města měla být samotná kurie, kardinálové, a dokonce i papež. O tom, jestli však peníze odevzdali, nemáme žádné zmínky. Velké zklamání pro Martina V. připravila Anglie, od které si díky kardinálu Beaufortovi velmi sliboval. Anglie potřebovala finance na válku proti Francii a nemohla si dovolit je dávat jinam.
Navenek vše vypadalo dobře. Dokonce bylo zformováno procesí na podporu odpustkové buly. Výtěžek z procesí měl být použít na financování kruciáty proti husitům. Dle soudobých pramenů se však vybralo jen deset hřiven. Po rozhořčení papeže se však král Jindřich VI. rozhodl přispět alespoň 250 kopiníky a 2500 lučištníky. Anglická expediční armáda byla tedy v červnu 1429 připravena k vyplutí. Po úspěších Johanky z Arku dal však Beaufort sbory k dispozici synovci Bedfordovi. Když v březnu 1430 Johanka z Arku diktovala výhružný dopis českým kacířům, nemohla tušit, že právě osvobození Orleansu zmařilo chystanou kruciátu a že několik týdnů poté její vojska rozprášila kopiníky a lučištníky původně naverbované proti husitům (Šmahel, 2001, str. 380).
Obrat ve stoleté válce a uklidnění poměrů v Porýní se burgundskému vévodovi Filipu Dobrému otevírá nová cesta do politiky Říše. Toho mistrně využívá kardinál Beaufort, který prosazuje protihusitskou výzvu na frankfurtském sněmu celému křesťanstvu. Filip Dobrý, který od útlého dětství snil, že se zúčastní křížové výpravy proti Turkům, na volání výpravy proti stejně důležitým cílům, jako byli husitské Čechy, dobře slyšel, a když mu Beaufort přislíbil velení této kruciáty, bylo rozhodnuto o účasti. Výpravy se mělo účastnit 20 000 mužů, včetně 5000 – 6000 Angličanů přislíbených Beaufortem.
Přípravy na kruciátu se rozjely v plném tempu a Filip si hledal manželku, která by mu přinesla potomka a prostředky na vedení výpravy. Tou se stala Isabela, dcera portugalského krále Jana I. Po této aktivitě se Filip zúčastnil schůzky Zikmunda a husitů v Bratislavě, kde se snažil prosadit svůj zájem o dění na východě Říše. Do toho však zasahuje protiofenzíva Francouzů proti Angličanům a Filip jim spěchá na pomoc. Tím končí účast Burgundska na křížové výpravě. Filip k tomu ještě zpronevěřil peníze z husitského desátku, které mu byly svěřeny na kruciátu, a naverboval za ně žoldnéře proti Francouzům.
Autor: Jaroslav Karas
Zdroje:
Šmahel, F. 2001: Husitské Čechy, struktury procesy ideje, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha
Šmahel, F. 2000: Idea národa v husitských Čechách, Argo, Praha
Václav IV.: Dekret kutnohorský. Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.ucivo.wz.cz/dokumentyd6.html
I. křížová výprava – Bitva na Vítkově hoře ( 14. 07. 1420). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://www.husitstvi.cz/b-a-t4.php
II. křížová výprava (1421). Datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t6.php
Bitva u Ústí nad Labem (16. 06. 1426). datum citace 10. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t9.php
III. křížová výprava (1427). Datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t8.php
IV. křížová výprava – Bitva u Domažlic ( 14. 08. 1431). datum citace 11. 1. 2010 URL: http://husitstvi.cz/b-a-t3.php
