Ve Vídni probíhala z iniciativy Taaffeho vlády česko-německá jednání, která měla vyřešit národnostní spory 80. let a bezprostředně ukončit německou pasivní rezistenci v zemském sněmu. Proběhlo celkem 14 porad a schůzí, kterých se účastnilo 5 ministrů (v čele s premiérem Taaffem a ministrem Pražákem), delegace staročechů (F. L. Rieger, K. Mattuš, A. O. Zeithammer), zástupci klubu konzervativních velkostatkářů (R. Clam-Martinic, hrabě B. K. Kinský, kníže J. Lobkovic), čtyři němečtí liberálové (v čele s E. Plenerem a F. Schmeykalem) a tři zástupci ústavověrných velkostatkářů; celkem šlo o osmnáct osob. Výsledkem byly tzv. punktace, tj. 11 konkrétních bodů, v nichž se naznačovalo možné řešení. I když se jimi formálně nerušila politická jednota Čech, fakticky se otevíraly cesty postupnému štěpení země. Cílem bylo dosáhnout pokud možno maximálního oddělení německých a tzv. smíšených (česko-německých) oblastí. Punktace otevíraly cestu k postupnému národnostnímu (a později i politickému) rozpadu země. Tak byly interpretovány a oslavovány na německé straně jako politické vítězství (v Teplicích 9. února 1890). Podstatou punktací byla úprava veřejné správy v Čechách (revize obvodů okresních a krajských soudů, obchodních a živnostenských komor, rozdělení zemědělské a školní rady) podle národnostních kritérií. Punktace byly zveřejněny 27. ledna t. r. a bezprostředně poté schváleny poslaneckými kluby zúčastněných stran na jednání. Od počátku se proti nim ostře postavila národní strana svobodomyslná (mladočeši).
Zdroj: www.libri.cz
