Jako Plzeňácí všichni určitě známe naše Západočeské muzeum , které za posledních pár let prodělalo posun na vyšší úroveň. Po návštěvě Muzea církevního umění, zejména s ohledem na zájmy a humanitní vzdělání nemálo z nás (teda kromě mě 
), padl výběr na stálou expozici Archeologie, která je součástí širších „Pohledů do minulosti Plzeňského kraje“.
Výstava v souladu s moderními trendy sází na interaktivitu, takže kromě vlastních informačních panelů a vystavených artefaktů si hned u vstupu mohl návštěvník vyzkoušet repliku stavu i několik forem mletí obilí od prostého drcení kamenem po žernov. Vlastní ochutnávkou jsme vyhodnotili technologický posun za spíše kvantitativní, než kvalitativní.
Součástí je i replika vodní cisterny z vrchu Vladař. Ta by v budoucnu měla být nahrazena originálem, který v současné době prochází konzervací ve Švýcarsku.
Výstava je poměrně rozsáhlá – 27 informačních panelů podtrhuje 37 bohatě zaplněných vitrín. K vidění je tu mnoho, je pouze škoda, že některé skutečně unikátní nálezy nejsou dostatečně vypíchnuty – bronzový štít z Plzně-Jíkalky, bronzové spony z Kyšic, zlaté předměty z mohylových pohřebišť střední doby bronzové a hlavně neolitická Vochovská Venuše, která z mého pohledu strčí svou věstonickou sestřenku do kapsy.
K vidění je i hrob germánského bojovníka nedávno nalezený v našem kraji. Plzeňsko je v tomto směru chudší, protože hlavní směry migrace germánských kmenů se našemu kraji vzhledem k poloze vyhnuly. Obecně je zajímavá disproporce mezi počtem nalezených germánských sídlišť a počtem hrobů v České republice. S nadsázkou to vypadá jako by k nám germánští válečníci chodili zemřít .
Expozice dokládá vývoj od nejstarších dob po příchod nás Slovanů do těchto končin. Mnoho kultur doby bronzové a železné na sebe plynule navazovalo a osídlení bylo podstatně hustší než na počátku středověku. Není proto vyloučeno, že velká část dnešních obyvatel kromě slovanských kořenů může hledat své předky i v lidech doby železné, populárně nazývaných Kelty.
(Snb)
