Poslední týdny hýbou českým veřejným životem nejen kauzy pražských kmotrů, nechutné poměry ve vládních stranách, ale i různé iniciativy na obrodu české politické kultury a boj proti korupci. Mediálně známou je tzv. Holešovská výzva, která se ovšem zamotala do, již tradičních, personálních sporů jednotlivých představitelů. Občané jsou opakovaně vyzývání k veřejným shromážděním proti vládě, reformám, korupci, cikánské kriminalitě, zdražování, iniciativám proti vládě, odborům – dalo by se říci, jak se komu hodí. Výsledkem jsou další zklamaní, otrávení a rezignovaní lidé. Pověstný kalich trpělivosti se pomalu plní a ačkoliv je v případě Čechů děravý, tak pokušení vyvolat zde větší sociální a politické bouře je větší a větší. Někdy si kladu otázku, kam až to může zajít? Věřím sice ve zdravý rozum a krotkost našeho národa, ale dlouhodobá frustrace z politických poměrů v naší zemi může skončit i velmi nešťastně. Nedosáhne-li dav na politiky a zloděje (lobisty), tak snadným terčem se můžou stát sociální či etnické skupiny, které jsou „víc“ vidět. Příkladů z minulosti nám historie nabízí nemálo. Ptáte se co navrhuji?
Buďte vlastenci – osobnostmi, které jsou zodpovědné za sebe a své okolí. Zapojte se do veřejného dění – stačí přitom tak málo. Ne každý musí být politik, bravurní řečník a veřejně známá osobnost. Buďte dobrými otci a matkami, které vychovávají děti v úctě k hodnotám, které nám dalo třeba křesťanství (Desatero jako základ krásně stačí), buďte podnikateli a živnostníky, kteří se chlubí pečlivě vyplněným daňovým přiznáním bez fíglů jak zaplatit co nejméně. Zvednutý, někým zahozený, papír je taky dobrý začátek, vlídný pozdrav namísto zamračených tváří – to jsou detaily, které mají vliv na celkovou veřejnou a politickou kulturu této země. Těžko můžeme chtít nápravu jiných, když nejsme ochotní se sami změnit. Příklady táhnou a z několika kapek se může stát šik. Zlobou na náměstích a v hospodách se nikdy nic dobrého nevytvořilo.
Čeští politici jsou zrcadlem tohoto národa – pohled do něj je nechutný, ale nic naplat jsou čistou esencí nás všech. Všechna ta léta po revoluci, kdy ostré lokty a vychcanost byly brány jako nutné atributy úspěchu se nasčítala a s časem nabírá intenzitu. Privatizovali jsme nejprve státní podniky a nyní i politiku. Ve své pohodlnosti jsme se v rámci zastupitelské demokracie vzdali možnosti být aktivními hráči a stali jsme se jen pěšáky volebních klání. Lokaji ve vlastní zemi aniž bychom tušili komu sloužíme. Nejvyšší hodnotou se nám staly peníze a jimi jsme schopni měřit cokoliv – i vlastní život.
Použijme čas strávený hašteřením poctivou prací, nečekejme na spasitele se správnou stranickou knížkou či miliardami na účtech. Být vlastencem znamená být aktivním tvůrcem společenské hry s názvem Český stát. Anebo hodláte být hracími figurkami s mizivou hodnotou?!
P.S. Název pro tento článek jsem si vypůjčil od iniciativy s totožným jménem.
Autor: David Kohut
Azi-ano,změna ústavy,zákonů,zodpovědnost vlády a zvolených poslanců vůči lidu,který jim dal důvěru.Aby zákony spravedlivě chránily poctivé a slušné lidi a spravedlivě potrestaly korupci,šlendriánství,podvody,prostě nekalotu.
Ke zmíněné demokracii-před pár lety mě zaujal názor dětí školou povinných,které se bavily na zastávce.Psaly test či slohovou práci na téma,jak si představují demokracii.Jeden z hochů prý napsal:“demokracie je to,že si můžeme dělat,co chceme…“Očividně v tom měl chaos.Možná nepochopil výklad učitele,že i demokracie má své zákony,nebo se řídil příkladem,názorem z rodiny,nevím.Přesto mi tahle slova utkvěla v paměti.
Jak by měla vypadat demokracie,to snad ví každý,ovšem v reálném životě si myslím,že je v mnoha případech dost vzdálená.Jeden z příkladů-svoboda slova,názoru,který by měl být zaručen,ale není.Zkus projevit nesouhlas,vlastní názor a jsi smeten…Takže buď riskuješ nějaké sankce,nebo jsi radši zticha.To je ale špatně.A taky,pokud má někdo upřímný, citový vztah ke své zemi( vlastenecké smýšlení),mrzí mě,že je okamžitě ocejchován a prohlášen za nácka.
Ale nenechme se tím odradit.Dělat něco proti svému přesvědčení,jenom proto,aby se zalíbil,je ještě horší.
To,jak píšeš,že vedeš slušný život,poctivě pracuješ a máš úctu ke své mamince,o kterou se staráš-to znamená hodně.Kdyby každý to tak měl nastavené,bylo by dobře.;-)
Alenaxy – Naprostý souhlas.
Není mi lhostejné,co se v zemi děje a hodně přemýšlím,jestli se vůbec dobereme nějakého řešení.Naivně se domnívat,že se ve volbách něco změní k lepšímu,tomu už dávno nevěřím.Zpočátku jen líbivá slova,sliby,skutek utek…A pokud náhodou by se na politické scéně objevil někdo slušný a poctivě smýšlející,“vlci“,neštítící se ničeho,ho „sežerou“.Naivně věřit,že vláda vymyslí poctivé zákony a bude tvrdě a nekompromisně stíhat viníky,tomu taky věřit nelze.Vždyť by musela odsoudit sama sebe a své přisluhovače.
Lidi jsou už otrávení a k volbám chodit nechtějí.Koho volit?Jenže to taky není řešení.Nadáváme na poměry,stěžujeme si,stresujeme se,ale v podstatě máme to,co si zasloužíme,když se chováme jako tupé stádo a naši „mocní“si s námi dělají,co chtějí.A budou dělat tak dlouho,dokud národ nepovstane a neřekne dost!
Třeba namítnete,že každý by měl jít příkladem,začít sám u sebe.Tohle si uvědomí jen část lidí a co ti ostatní?Jak je přivést k tomuhle uvědomění?
Myslíte si,že jsme národ s vlasteneckým uvědoměním?Češi se dokážou semknout ve vyhrocených situacích,ale jinak je to s vlastenectvím hodně vlažné.Jak jinak,doma se dětem vlastenecké cítění nevštěpuje(a přitom rodina tvoří základ všeho) a o školních osnovách ani nemluvím.Komu říká něco jako morální kodex,úcta,slušnost…?Tohle dneska nefrčí.Krédem je klanění se moci a zlatému teleti.
Řešit problémy utíkáním od nich a třeba i do ciziny,není řešení.Docela bych to nazvala i zbabělostí,stylem po mně potopa…
Blaničtí rytíři totiž spí v nás samotných…;-)
Toto je čistý názor člověka … hmmm … který asi nikdy nezažil těžší chvíle.
Kolik je těch vašich lidí co se poctivou prací dostali vysoko a něco dokázali a přitom měli nešťastné události v rodině apod. ? Alespoň v poměru k těm, kteří slušně a poctivě pracují, ale bohužel neměli možnost vystudovat VŠ, nebo dělat to, co je baví, a proto musí pracovat pod mezinárodní společností?
Věříte v demokracii? A podle čeho víte, jak vypadá? U nás ji tedy rozhodně nemáme.
S tím akceptováním : To je jako kdyby Vám soused rozkrádal garáž, kterou stavíte, a Vy mu ještě děkoval a byl byste k němu hodný s vírou, že mu dojde co dělá a přestane. Vy řeknete : Co bych dělal, zajdu na policii a podám trestní oznámení. To jistě. Jen do doby, než zjistíte, že policie nemá čas, úředníci neznají pořádně zákony a že soused má známosti na MÚ, takže se to ještě může otočit proti Vám.
S tou slušností. To zas byla narážka, jako že jsem neslušnej vandal
Také se chovám slušně, starám se o matku, poctivě pracuji, ale to neznamená, že si nechám s prominutím „srát na hlavu“.
Mě přijde, že si vidíte jen na špičku nosu a dál nechcete. Ano, nebyl by to totiž pěkný pohled. Vy si myslíte, že slušností a poctivostí pár lidí, se dá něco změnit? Osobní příklad? Asi jako A. Hitler že? Také to v podstatě dotáhl daleko s poctivou prací.
Prosím proberte se a uvědomte si, že člověk je zase jen člověk. Závistivej, nepřející a snadno ovlivnitelnej. Vlády a korporace potřebují takové ovečky.
Pokud se lidé nechají nadále ovládat, pak od nich změnu chtít nemůžete. Nebo si vážně myslíte, že několikanásobný vrah, který zabíjel jen kvůli penězům se změní tím, že uvidí někoho poctivě pracovat?
S tou nespokojeností apod., že nikam nevede a nic neřeší : Ano, to by husité slyšeli rádi. I odbojáři. S r. 89 tam se s tím dá souhlasit.
Mé řešení by asi nebylo jednoduché. Velkým příkladem by mohl být Island. Změnit ústavu, zavést zodpovědnost i ve st. zprávě a další kroky. Prostě lidé musí vědět, že mají ve státě oporu a ne nepřítele. Musí vědět, že najdou zastání, jistoty atd.
Jinak stát nemusíme mít.
Prostě je třeba si uvědomit, že lidé nejsou stejní. Všichni nebudou poctivě pracovat, když můžou podvádět, krást a zabíjet. Příklad Amerika. Jak vznikla? Copak indiáni byli ti zlí a nepoctiví? A taková zem je nám dána jako kolébka „demokracie“ ?
Proto je třeba, aby stát ukázal, že dokáže ty slušné ochránit, podpořit atd.
Azi – jsem asi velmi naivní a nestydím se za to, protože pokud přestanu věřit v demokracii a sílu osobního příkladu, tak tím akceptuju všechno to svinstvo kolem sebe. Nehodlám hrát podle pravidel „chytráků s ostrými lokty“, protože vidím kolem dost lidí, kteří se poctivou prací dostali opravdu vysoko a něco dokázali. Nasranost a zloba nikdy nic dobrého nevytvořila – jen boří a zraňuje.
To že se chovám slušně neznamená, že si nechám všechno líbit – to je tvoje, s prominutím primitivní, interpretace.
Nespokojenost je pouze popis psychického stavu, ale nic neřeší. Klíčem je cesta, kterou se z nespokojenosti rozhodneme jít. Já navrhuji osobní zodpovědnost, příklad a aktivní přístup k večem veřejným.
Jaká je tedy tvoje cesta,když tu mou považuješ za naivní?
Omlouvám se, že se tu nebudu rozplývat nad tím, jak je tento článek úžasně napsán.
Podle mne je článek stejně naivní, jako to jít k volbám a dát hlas některé ze stran v PS s nadějí, že se něco změní.
Dobrá, nebudeme nadávat na pol. strany, na korupci, nízké tresty u soudů, měření dvojím metrem apod.
Tudíž budeme mlčet, necháme si vše líbit a s klidným svědomím budeme vychovávat děti z výplaty (pokud nějakou dostaneme a pokud nám z ní něco zbude).
Jen naivní člověk si může myslet, že je u nás demokracie. Jen naiva nevidí, co se děje ve světě.
Jako příklad uvádět církev? Tu která podnikala křižácké výpravy? Tu, která prodávala odpustky? Lidé se podle ní řídili, vychovávali ve slušnosti své děti, než někdo někoho označil za čarodějnici, nebo kacíře že?
Nechápu, jak někdo může říct, že slušné chování může ovlivnit politickou scénu a ovlivnit korupci
Prostě si necháme s**t na hlavu, jen se u toho budeme usmívat
A s tím apelem na slušné podnikatele … víte jaké jsou požadavky na podnikatele? Ještě k tomu slušné? Jaké jsou podmínky po dokončení rekvalifikace? Nikomu bych to nepřál zažít. Tím se nezastávám podvodníků a zlodějů. Jen tím chci říct, že většina slušných podnikatelů, nebo OSVČ v dnešní době zkrachuje, když nechtěj podvádět.
Jistě. Mladá slečna napíše, jak je to pěkně napsané a hned poté napíše, že řešením je útěk do zahraničí
Co to je, s prominutím, za idiotizmus? Tak to tu rovnou rozpustíme a přifaříme se k tomu, kdo nabídne za naši zemičku nejvíc ne?
Díky NESPOKOJENOSTI se dosahuje lepších výsledků!
Souhlasím a musím dodat, že ti kteří uz se na to nemohou dívat, odchází do zahraničí. Což je i můj příklad. Jsem mladá a radši jsem zvolila odchod než v tom hnusu vychovávat jednou své děti.
Souhlasím s Láďou. Opravdu skvělé!
K Holešovské výzvě: Rozčílení není program. (T.G.M.)
A vůbec. Holešovská výzva je klasickým příkladem, jak zneužít a překroutit občanskou společnost.
Kde byli Ti lidé, když byly volby? A kde budou, když volby nastanou?
Zaslechl jsem věty, jako zrušme strany, zrušme vlády. Takže zase vláda jednoho člověka, jedné myšlenky?
Demokracie je založená na střetu idejí, ale záleží, jakým způsobem je ten střet veden. Jak kdysi řekl Dr. K. Kramář. Zde je mravní otázka a té se nevzdám. A o tom to celé je.
Můj pohled na lobbistu a jeho práci. Napsal bych svůj pohled na tuto stránku věci. Vytvořím takovou modelovou situaci. Na jedné straně je stát, který chce nechat něco vytvořit, případně koupit. Hledá firmy, které mu tohle zajistí. Vypíše výběrové řízení, na které se přihlásí několik firem. Zde nastoupí lobbisté, kteří se snaží stát přesvědčit (a opačně), aby upřednostnil tuhle firmu (zde taková vsuvka ohledně šetření státního rozpočtu. Ne vždy to, co je levné je kvalitní a vydrží dlouho). Lobbista přesvědčuje za svůj podnik, koncern atd. prezentací a podobně, aby opravdu stát vybral to a to. Do této doby není nic špatného. Od doby, kdy lobbista se snaží státního úředníka různě podplatit a zavázat a naopak, jelikož i státní úřední cítí šanci si bokem „vydělat na kafe na Vánoce“, tak začíná být problém. Cena se např. nadhodnotí, takže ze státního rozpočtu unikne více a více peněz a podobně. Domnívám se, že příkladů známe opravdu dost. Zde nastává zkouška morálky. Někdo by mohl dodat, že máme zákony, které vše hlídají a instituce, které vše vyřeší. No, podle mého názoru se morálka zákonem nedá ohraničit. Čím více se stát bude snažit zákonem nastolit sebelepší mravní stav, tak dojde jen k zákazům, nařízením a omezením a bude jen omezena svoboda člověka. Zloděj, který bude chtít něco ukrást, to ukradne, i přes veškeré nařízení a zákazy. Zákon mám být jen co nejstručnější a jasně specifiky zaměřený. Ovšem něco jiného je trest za provedení zločinu. Zde jaksi pokulháváme ještě silněji. Takže jsem opět u morálky, která nejde zákonem obejmout. Jak z toho ven? Začít u sebe a např. výchovou svých dětí. Ovšem morálka je dost těžká zkouška cestou života a i Ti nejlepší někdy klopýtnou, takže je to stav stále člověka zkoušející. A opět bych mohl zakončit slovy Dr. K. Kramáře, jako v článku minule.
Mě jsou všechny výzvy a iniciativy, které rády kritizují hašteření politiků a politických stran podezřelé. Takhle o střetu idejí mluvil Lenin, Hitler a podobně. Jak jsem napsal. Demokracie je založena na střetu idejí a je důležité, jak střet veden.
Skvěle napsáno…!:)