Exkurze do koncentračního tábora Flossenbürg

Ačkoliv je momentálně ZČU zásluhou místních „právníků“ považována za univerzitu zkorumpovanou a nekvalitní, většina fakult si stále udržuje vysoký standart studia a nabízí studentům možnost poznat daleko více, než jen šedivou školní teorii. Nejinak je tomu na filozofické fakultě, na které nyní studuje hned několik členů našeho sdružení. V rámci výuky německého jazyka jsme se zúčastnili exkurze do koncentračního tábora Flossenbürg. Tento koncentrák nepatří k nejznámějším, přesto že v něm nacisté věznili tisíce Čechů a nachází se v těsné blízkosti našich hranic. Proto jistě stojí krátkou zmínku i na našich stránkách.

Po přejezdu státních hranic u Rozvadova, krátké cestě idylickou krajinou Horní Falce, již zanedlouho dorážíme do městečka Flossenbürg. Již z dálky je viditelná dominanta širokého okolí, hrad ze 12. století, po kterém obec získala pojmenování. Zanedlouho naše skupina přijíždí k areálu bývalého koncentráku. Ihned nás zaujala šedivá kamenná budova, které v kombinaci se sychravým jarním dnem vytvářela mrazivou atmosféru. Později jsme se dozvěděli, že se jednalo o „komandaturu“, táborové velitelství. Zároveň si celá skupina povšimla, že místo nevypadá příliš pietně, obytná zástavba zcela zjevně zasahovala od areálu tábora a v kombinaci se stále některými zachovalými budovy bývalého lágru působily pestře omítnuté domy skutečně nepatřičně. Areál byl jako památník rekonstruován teprve na počátku devadesátých let a až roce 2007 bylo otevřeno zdejší muzeum. Do devadesátých let zde měly sídlit různé firmy a areál byl z části využíván k výrobě a skladování, což je vzhledem k historii tohoto místa až cynické.

Táborem nás prováděla německá průvodkyně, která překvapivě mluvila částečně česky a doplňovala tak obtížněji pochopitelný výklad. Vysvětlila nám vznik Flossenbürgu a koncentračních táborů obecně. Flossenbürg vznikl již v předválečném období, původně sloužil jako tábor pro asociály a kriminální zločince. Posléze sem byli přiváženi i političtí vězni a váleční zajatci, zejména členové odboje a vojáci z východní fronty. Vězni židovského původu zde tvořili menšinu.

Dále nám byl popsán průběh běžného dne zdejších vězňů. Den začínal nástupem a počítáním na apelplacu, tato procedura trvala asi hodinu. Následovala „snídaně“, náhražka kávy s kusem chleba, po ní odcházeli vězni pracovat. Pro oblast Flossenbürgu byla typická velice kvalitní žula, kterou museli vězni dobývat za nelidských podmínek, a mnoho jich při tom zemřelo. Ti „šťastnější“ pracovali v továrně na letecké díly Messerschmitt, která byla zřízena poblíž tábora. Někteří z vězňů byli také půjčováni místním obyvatelům jako otrocká síla, například k práci na poli. K obědu dostávali na pracovišti vězni jen brambory a zelí. Po celodenní dřině museli vězni opět vytrpět nástup a počítání, na apelplac museli být přineseni i ti, kteří během dne zemřeli. Po večeři měli vězni noční klid a ráno se vše opakovalo. Těla vězňů, kteří zemřeli přes noc, musela být opět donesena na ranní nástup.

Pokračovali jsme prohlídkou táborových sprch, které byly ještě donedávna využívány jako firemní jídelna (!). Ve sprchách byli nově příchozí vězni umyti a ostříhání, za neustálého bití a pokřikování kápů.  Kápové byla zvláštní skupina vězňů, kteří měli pravomoci nad ostatními a těšili se různých nadstandardních výhod. Dozorci kápa využívali na „špinavou práci“, Němci se tak snažili celý tábor vést podle filosofie, kdy zvěrstva na vězních páchali opět vězni, a nikoliv dozorci. Kápové pak mohli psát dopisy rodině, dostávat balíky, dostávali lepší jídlo, tabák a různé jiné prémie. Pro obzvláště poslušné vězně byl zřízen dokonce i táborový bordel, do kterého byly zavlečeny ženy z jiných koncentráků.

Dále jsme shlédli zbytky budov táborové marodky a vězení. Na marodce se nacházeli hlavně zajatci z východní fronty. Na nich byly prováděny lékařské pokusy a byly jim podávány smrtící injekce. Prokazatelně zde bylo zavražděno tímto způsobem více jak 200 vězňů. V táborovém vězení byli drženi zejména britští agenti a zvlášť významní vězni. Na popravišti ve věznici byli popraveni mnohé významné osobnosti protinacistického odporu. Z Němců například pastor Ditrich Bonhoeffer. Asi nevýznamnější Čechoslováci byli velitelé Slovenského národního povstání, generálové Ján Golián a Rudolf Viest. Zřejmě zde byl po atentátu na Hitlera popraven také Wilhelm Canaris.

Pokračovali jsme v prohlídce táborového hřbitova a krematoria, již mimo areál vlastního tábora. Místo i po téměř 70 letech působí velice tísnivě. Dále jsme navštívili přilehlý památník obětem tábora s pamětní deskou s počtem padlých příslušníků všech národů, které zde trpěly.

Celkem ve Flossenbürgu a síti jeho pobočných táborů (u nás např. v Holýšově nebo Panenských Břežanech) zahynulo 30 000 vězňů z celkového počtu 96 000 internovaných. Čechů zde mělo zemřít 3784, avšak zřejmě bude počet obětí o něco nižší.

Exkurze pak byla zakončena výšlapem na hrad Flossenbürg, který nám nabídl krásný výhled daleko do Čech a zahnal chmurné představy z tábora.

Celá akce se velice vydařila, rád bych zde poděkoval organizátorce za výborný nápad a jeho kvalitní realizaci. Dále bych doporučil všem, kdo se alespoň částečně zajímají o historii, návštěvu tábora. Měli bychom si neustále připomínat zrůdnosti totalitních ideologií, ať už jde o nacismus, fašismus nebo komunismus a návštěva takovéhoto místa je mnohem názornější, než sebelepší kniha.

Milan Kalabza