16. září 2011, uprostřed napětí na administrativní hranici mezi Srbskem a samozvanou Republikou Kosovo, síly NATO vypálily první rány proti neozbrojeným kosovským Srbům ve vesnici Zupče, čímž překročily svůj mandát daný Radou bezpečnosti OSN. Kosovští Srbové postavili barikády, aby se bránili proti útokům muslimských Albánců, kteří chtějí sever Kosova násilně včlenit do Spojenými státy a Evropskou unií vytvořené Republiky Kosovo, tj. kraje, který byl odejmut Republice Srbsko. Albánská policie s pomocí KFOR obsadila dva hraniční přechody: Jarinje a Brnjak. Albánští celníci s pomocí a podporou mise EULEX pak zavedli nad těmito hraničními přechody kontrolu.
Mimořádné zasedání Rady bezpečnosti OSN
Po hodinové diskuzi za zavřenými dveřmi se Rada bezpečnosti OSN rozhodla strčit hlavu do písku. Vyrukovala s opatrnou výzvou, aby všechny strany „byly umírněné“. Ruský velvyslanec při OSN Vitalij Čurkin informoval novináře, že Rusko navrhlo stručné prohlášení vyzývající „Bělehrad, Prištinu a další zúčastněné strany, aby řešily všechny přetrvávající problémy prostřednictvím dialogu.“ Dokonce i toto mírné prohlášení bylo nepřijatelné pro západní velmoci, tj. USA, Velkou Británii a Francii, a to bez ohledu na rostoucí napětí. Čurkin vyjádřil obavu, že mezinárodní mírové jednotky se zdají být na straně Albánců. Srbský ministr zahraničí Vuk Jeremić dal jasně najevo, že mohou být zpochybněny veškeré návrhy EU, které hrají zprostředkující úlohu v rámci dialogu mezi Prištinou a Bělehradem. „Náhlý odklon od probíhajícího dialogu ve chvíli, kdy se začal objevovat určitý příslib do budoucna, je podle našeho názoru zcela neodůvodněný, neoprávněný a velmi nebezpečný.“
Vyjádření NATO
Generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen nazval tuto situaci „velkým krokem zpět“ a vyzval všechny strany, aby setrvaly v rámci dialogu. „Rád bych se vyjádřil jasně: nemůže být cesty zpět. NATO věnovalo 12 let zajišťování stability a bezpečnosti. Nedovolíme, aby tento úspěch byl ohrožen.“ Jedná se o učebnicový příklad pokrytectví Západu. NATO straní Albáncům od samého počátku, což je v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244/1999. Tzv. mezinárodní společenství chce suverenitu Kosova na celém jeho území bez ohledu na to, že kosovští Srbové na severu se již de facto od Kosova ovládaného Albánci oddělili díky paralelním institucím a absolutnímu odhodlání nenechat se trýznit albánskými zločineckými gangy v Prištině.
Kosovsko-srbský starosta
Místostarosta Zvečanu Miodrag Acić navštívil 16. září úřad UNMIK v Zvečanu, aby jednal o současné krizi. Acić řekl, že Srbové mají jasně vymezeno, kdo jsou. Narodili se v srbské provincii Kosovo a Metohija, nejsou tzv. Kosovaři. Jejich bohatá kulturní identita je stará více než 1500 let. Milují svou kulturu, jazyk a tradice. Srbové přežili všechny invaze a okupace, které je postihly za posledních 1500 let. Srbská kultura a kulturní dědictví jsou patrné po celém Kosovu navzdory tomu, že se je Albánci snaží zničit. Poukázal na nepřítomnost místních názvů, jejichž původ by bylo možné vysledovat v albánském jazyce. Existují samozřejmě toponyma islámská a turecká, což je dáno 500letou okupací. Kosovští Albánci se dnes snaží s pomocí USA a NATO, za nepřiměřeného použití síly, ukrást naše dějiny, naše místní názvy, naši zem, náš jazyk a činí poslední pokus nás vyhnat. Acić vyjmenoval důstojníky mezinárodních sil, kteří straní Albáncům, pohrdají mezinárodním právem a místo něj aplikují Kánon Leka Dukagjina, soubor tradičních albánských zásad jednání.
Acić pokračoval: „Situace našich srbských bratrů na jihu [Kosova] je obtížná. Jsou zastrašováni albánskou policií, když navštěvují veřejné instituce, které Albánci ignorují a napadají. Jejich školy nemají srbské učební osnovy. Kvůli pokračující zastrašovací kampani se tam nikdo nevrací. Jsou obklopeni Albánci, kteří přerušují dodávky elektrické energie, vody a služeb, aby je pod dohledem NATO přiměli akceptovat kosovsko-albánské instituce. Mezinárodní nevládní organizace, které, jak tvrdí, mají údajně bránit lidská práva, byly servilní a byly dokonce těmi nejhoršími realizátory albánské rasistické politiky.“ Vskutku, kdo se stará o vážnou situaci těch více než 100 000 kosovských Srbů, kteří se ještě nestali obětí etnické čistky? Stará se o to někdo ve Washingtonu, Bruselu nebo třeba v Bělehradu?
Bělehrad (vichystické Srbsko) a kosovští Srbové
Ve svém článku „Vichy Serbia Sends War Hero to his Death“ z 13. června 2011 v magazínu Modern Tokio Times jsem vysvětlil pojem vichystické Srbsko, který jsem používal. Označuje současnou srbskou vládu, která navazuje na model vichystické Francie. Stali se vazaly a kolaboranty, kteří jsou podporováni mentory ve Washingtonu a Bruselu. Zoufale chtějí, aby jejich hlavním městem byl spíše Brusel než Bělehrad. Prezident Tadić už léta vymývá Srbům mozky, aby je přesvědčil, že Srbsko nemá jinou možnost než vstoupit do EU, i kdyby Srbsko muselo čekat do roku 2019 nebo 2021. V nedávném projevu se trochu opravil, Srbsko prý nemá žádnou „lepší“ alternativu. Léta jsem zastával názor, že „lepší“ možností je přidružení se k zemím BRIC [Brazílie, Rusko, Indie a Čína]. Jižní Afrika to udělala letos.
Aby nedošlo k ohrožení jejich aspirací na členství v EU, vichystické Srbsko těch více než 100 000 kosovských Srbů postupně opouští. Samozřejmě musí být opatrní, protože rok 2012 je rokem volebním. Z tohoto důvodu doufají, že v letošním roce získají status kandidáta na vstup do EU, aniž by uznali Kosovo, ale jsou si plně vědomi toho, že to budou muset udělat, aby se stali členy. Bělehradská politická elita se považuje za Evropany a ne za Srby, jak ukázala bezpečnostní konference nazvaná Balkan and Global Security. Tuto konferenci, která se konala 14. až 16. září 2011 v Bělehradě [právě na této konferenci ministr Schwarzenberg usnul, pozn. překl.], zahajoval prezident Tadić a sponzoroval ji Belgrade Fund for Political Excellence, Belgrade Center for Security Policy a European Movement in Serbia.
Ruský velvyslanec: „Jsou v této místnosti nějací Srbové?“
Ruský velvyslanec v Bělehradě Aleksandar Konuzin požádal o svolení promluvit na výše zmíněné bezpečnostní konferenci poté, co Ruská federace byla charakterizována jako destabilizující faktor na Balkáně, který brání Srbsko, protože sleduje vlastní zájmy. Tato okolnost byla pominuta 90 procenty bělehradských pro-režimních médií, která onoho velvyslance označila za mistra skandálů.
Velvyslanec Kozunin řekl, že byl zmatený, že ve chvíli, kdy KFOR a EULEX – v rozporu s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 a rozhodnutím z listopadu 2008 – přepravovaly albánské policisty a celníky, proti tomu nebyla vznesena ani jedna námitka. „Jsou v této místnosti nějací Srbové? Máte starost o osud svých krajanů? Rusko bude bránit vaše národní zájmy společně s vaším ministrem zahraničí, zatímco NATO a země EU se budou stavět proti vašim národním zájmům. O to, co se děje ve vaší zemi, jste se už nemohli starat méně. Ani jedna námitka.“ Konuzin řekl, že Rusko má své zájmy, a kdo by je neměl, ale pak připomněl, že ruští dobrovolníci přišli v roce 1999 bránit Srbsko bez souhlasu ruské vlády.
Když vlastenečtí Srbové zjistili, co se na oné konferenci stalo, telefony v Bělehradě kvůli pochvale velvyslanci nepřetržitě vyzváněly. Internetové stránky srbských médií byly zaplaveny komentáři chválícími velvyslance. Na Facebooku jsem velvyslanci poděkoval a požádal Rusko, aby i nadále chránilo kosovské Srby, i kdyby to nedělala vichystická vláda v Bělehradu.
Druhá „Kristallnacht“ na Kosovu?
V mnoha svých pracích, včetně knihy „Kosovo is Serbia“, jsem citoval knihu „Hiding Genocide in Kosovo: A Crime against God and Humanity“ od Mary Walshové. Chystá se další genocida nebo etnická čistka na kosovských Srbech? Podle Frankfurter Algemeine Zeitung Bundeswehr posílá dvě obrněná vozidla s vodními děly, aby splnila rozkaz odstranit srbské barikády. Srbský politolog Milovan Drecun tvrdí, že byla nasazena albánská ROSU [zvláštní jednotka kosovské policie], a že americké vrtulníky Apache jsou připravené k akci. Očití svědci zaznamenali 80 žoldáků z Albánie a Makedonie. Neohlašuje se tím druhé kolo kosovské křišťálové noci, přičemž první se konalo v březnu 2004?
Vojin Joksimovich, 20. 9. 2011, Zdroj: moderntokyotimes.com, překlad: Karel Hyka
Vojin Joksimovich, Ph.D. se v roce 1936 narodil v Bělehradě, kde později také vystudoval. Ve věku osmi let byl svědkem, jak při německém bombardování za 2. světové války zahynula celá jeho rodina. V roce 1970 získal Vojin Joksimovich doktorát z jaderného inženýrství na Imperial College of Science and Technology v Londýně jako specialisa na jadernou bezpečnost. Kromě odborných publikací (napsal jich přes 125) často přispívá do novin, televize a rozhlasu o balkánských tématech. Je také autorem tří knih o balkánské problematice: Kosovo Crisis: A Study in Foreign Policy Mismanagement (1999), The Revenge of the Prophet: How Clinton and Predecessors Empowered Radical Islam (2006) a Kosovo is Serbia (2009)
