Pobuřuje „drak“ „ovce“
na nádvoří Krakovce
ať prší a nebo mží
příběh má ze světa lží
Nelže on, to umí jiní
však se jaksepatří činí
otáčí své čelo k lidu
bouře střídá pár dní klidu
„do cíle jak stádo krav jdu
nadevše ctím čest a pravdu“
tím všem káže coby kněz:
„pouze chutný žvanec sněz…“ ( 
věř jen upřímným slovům)
to, co kdekdo slyší rád,
způsobuje církvi pád
„ty bídáku, kam se drapeš“
odpověděl záhy papež
už sní o tom, že ho čapli,
že zvládli v Betlémské kapli
za dva býky a za tele
atentát na kazatele
divák tleská, řečník má žně
žádnou hrozbu nebral vážně
věrní nosí spousty rad
zatímco se hledá kat
nohy brní, ruce zebou
do Kostnice si vzal s sebou
listiny, jež čítal kdysi,
Viklefovy starší spisy
Zikmund zhubl asi o gram
koncil už si schválil program
věčné téma, Hus jen Hus
„co s ním? Tak ho třeba dus…!
… vedle brány je věž
ne, na ní ho nevěš!
rožni kotel, pohni
hříšník zhyne v ohni“
žhaví se kolínka
praskají polínka
řve bolestí: „už v tom plavu“
jiskry střílí až po hlavu
spílá jak před operou
teď se pěkně poperou
jeho věrní s Křižáky
zamordují i žáky
výheň tělo dopekla
duše nejde do pekla
absolvuje dlouho tůru
až do nebes, pořád vzhůru
Vše, co hlásal, „poletí“
déle o šest století
jeho odkaz, každý to ví,
BYL A BUDE NADČASOVÝ!
