V sobotu kolem deváté hodiny jsme se sešli u zastávky Hlavní nádraží, kam měla dorazit ohlášená výprava z Hradce. Protože měla přijet autem z jiné akce předchozí den, musela si poradit s hledáním volného parkovacího místa v centru, a to není ani o víkendu snadné.
Zdržení nebylo na škodu, předsunutá jednotka z řad naší RO vyrazila na první zastávku prohlídky, Ústřední hřbitov, zajistit čerstvé květiny. V pravý čas dorazila ke hřbitovní bráně i zbylá částvýpravy. Pietní akt mohl začít. Organizace a přednesu se ujal Milan z naší RO, kterému tímto děkuji za pěkně připravené proslovy u pomníků čs. vojáků padlých v 1. světové válce a po ní při obraně Těšínska a v bojích s Maďarskou republikou rad, jakož i u pomníků vojáků padlých ve 2. světové válce a při osvobozování Československa.
Pozornosti nás všech nemohla neujít skutečnost, že zatímco pomníky vojáků cizích armád jsou pravidelně udržovány, pomníky čs. vojáků pomalu chátrají.
Další část programu byla méně formální. Cesta tramvají ze hřbitova byla rychlejší než návrat předsunuté jednotky autem, využili jsme proto krátké přestávky k malé svačině pod Starou radnicí. Tam zrovna probíhaly Pivovarské dny. Po opětovném setkání jsme vyrazili do Denisových sadů, odkud je pěkný výhled na jihozápad Brna. V nedaleké Pellicově ulici jsme se krátce zastavili u prvního českobratrského kostela v Brně. To už jsme ale byli pod Špilberkem, jehož návštěva byla hlavním bodem denní části programu. Zde jsme si prošli jihozápadní bastion, který byl z větší části znovu postaven teprve před několika lety. Ač Špilberk nikdy nebyl dobyt, bastion byl z rozkazu Napoleona vyhozen do povětří, aby nemohl dále sloužit k obraně hradu. V podobě sutin potom setrval téměř dvě století.
S potěšením jsme zjistili, že černá mračna se vybouřila, zatímco jsme pobývali v hloubi bastionu. Protože nám docela vyhládlo, vyrazili jsme na oběd, kde jsme se setkali s dalšími Hradečáky, kteří dorazili později. Oběd jsme naplánovali šťastně, mohli jsme sledovat, jak naši hoši na nájezdy porazili Švédy. Jejich předkové nezdolali Špilberk, a oni sami nezdolali ani naše hokejisty.
Po radosti z hokejového úspěchu jsme si, po obědě už poněkud unaveni, prohlédli v krátkosti Náměstí svobody a několik blízkých ulic, a vyrazili jsme vstříc večernímu ohňostroji. Někteří z Hradečáků se, bohužel, s námi již museli rozloučit. Ti zůstavší si mohli prohlédnout a vyzkoušet pouťové atrakce, které lemují cestu k přehradě. Z jejích břehů jsme později večer sledovali výborné představení barrandovských ohňostrůjců, kteří měli tu čest nesoutěžním představením letošní přehlídku ohňostrojů zahájit.
Po skončení velkolepé podívané jsme, spolu s ostatními davy přihlížejících, vyrazili na nejbližší zastávku, kde jsme se již rozloučili. Nezbývá než přátelům z Hradce poděkovat za účast a pomalu plánovat pokračování této akce.
Autor: Tom
