Je to již celých pět let, kdy si oficiálně nárokoval vzniknout nejmladší stát na mapě Evropy – Kosovo. U příležitosti výročí, které pro členy Svornosti a skutečné české vlastence nemůže být oslavou, se sešli členové tří našich regionálních organizací, aby podpořili nesouhlas se vznikem tohoto pseudostátu a dokázali, že na rozdíl od mnoha řadových občanů a politiků jim není lhostejný ani osud Srbů.
Tradiční svolavatel shromáždění – sdružení Přátelé Srbů na Kosovu – si pro tento takřka „jubilejní“ ročník setkání nemohl přát více, snad jen ještě o něco silnější účast ze strany veřejnosti. K 15. hodině se na Václavském náměstí „pod koněm“ sešly odhadem dvě stovky protestujících, přičemž Svornost byla zastoupena členy z Prahy, Plzně a jižních Čech. Navzdory chladnému počasí pak během celé nahlášené hodinky setkání proběhly směrem ke zúčastněným proslovy mnoha zajímavých osobností. Jmenujme nezávislého režiséra Václava Dvořáka, jehož dokument Uloupené Kosovo byl kdysi označen Českou televizí za nevhodný k vysílání a až jen díky sílícímu tlaku ve společnosti byl na obrazovky opatrně uveden. Uveďme dále poslance Jaroslava Foldynu za ČSSD, který má k Srbům blízko díky svým předkům a který je i přes svobodné hlášení se ke své druhé identitě v kuloárech některých odborníků, přiklánějících se k liberální společnosti, vzpomínán spíše jako jistý provokatér, než jako osoba, která naplňuje to, co se v jiných případech toleruje. Vzpomeňme dále ještě třeba politologa Daniela Solise, senátora Jaroslava Doubravu nebo polského prosrbského aktivistu Marka Skawińského. Ten nám mimo jiné sdělil, že i v Polsku se konaly podobně motivované protesty, a to dokonce na více místech najednou a v bohužel pro nás i s daleko masivnější účastí.
Jako poslední promluvil zástupce plzeňské Svornosti Ing. Jan Šneberk, který neopomenul zdůraznit to, co ještě během předchozích minut nezaznělo, a sice jistou slušnost prosrbského postoje s ohledem na historické momenty, kdy Srbové (ale jak zdůraznil, také např. Rumuni) stáli za naším národem. Nemístnost toho, jak se k nim mnozí naši mocipáni, navzdory nesouhlasu velké části společnosti, otočili zády. Snad proto bychom si měli vážit těch, kteří nám nabízeli svou pomoc a ne se stát patolízali těch, kteří nám hodí kost jen tehdy, když nás sami potřebují pro své zájmy.
Od řečníků se zúčasnění dále dozvěděli o aktuálním vývoji situace na Kosovu, o podivných okolnostech úmrtí či ideologických tendencích, které provázely justiční rozhodnutí mezinárodních soudů, nebo o již klasických paralelách let 1938 v ČSR a 2008 v Srbsku. Tato posledně jmenovaná teze pak měla za následek (ke klidu celého shromáždění), že jej opustila již brzy po začátku asi desítka ultrapravicových radikálů, kterým se nejspíše slova o českých Sudetech natolik zajídala, že raději přímou podporu Srbům vzdali a odebrali se po svých. Nelze než už jen konstatovat přání, aby i následující ročníky byly takto klidné, informačně přínosné a na čecháčkovské poměry poměrně hojně divácky zastoupené. Snem snad může být už jen vytvoření masové skupiny, který se dokáže zformovat ve zmiňovaném Polsku a také vyslyšení požadavků, které tato skupina prezentuje.
-md-
