Vybraní členové Svornosti z Plzeňska, kteří se rozhodli podpořit svou přítomností akci našeho sdružení pořádanou u památníku vojáků 8. pěšího pluku „slezského“, kteří se postavili na odpor proti okupačním nacistickým silám 14. března 1939, využili této příležitosti a navštívili naše pohraniční opevnění v prostoru Hlučína.
Osádka naší válečné vozby navštívila objekty těžkého opevnění úseku ŽSV Hlučín u obce Darkovičky. Areál muzea československého opevnění Hlučín-Darkovičky je tvořen třemi pěchotními sruby, konkrétně se jedná o objekty MO-S 18 „v oboře“, MO-S 19„v aleji“ a MO-S 20 „u orla“.
Jako první jsme navštívili objekt MO-S 20 „u orla“, který je nejmohutnější IV. stupně odolnosti, původně určený pro osádku 40 mužů. Bohužel se nachází v nejhorším technickém stavu. Všechny tři zvony byly vytrženy, na jeho stavu se podepsalo, že při výstavbě se nepodařilo vytvořit dostatečně kvalitní beton. Je možné se k němu volně dostat a některým umělcům slouží jako podklad pro jejich radobyumělecké kreace, evidentně slouží (dle bordelu všude kolem) jako oblíbené místo pro alkodýchánky.
Druhým objektem je MO-S 19„v aleji“, který je zrekonstruovaný a nepřístupný. Rovněž se jedná o mohutnou stavbu III. stupně odolnosti, určenou pro 36 mužů. Jako „oplocení“ slouží různé protipěchotní překážky a nutno říci, po návštěvě předchozího objektu, že je tomu dobře. Bohužel v době naší návštěvy muzeum otevřeno nebylo, takže jsme mohli kvality stavby hodnotit pouze z exteriéru.
Třetím a posledním objektem je MO-S 18 „v oboře“. Je v dobrém stavu a je možno se dostat až k němu a zblízka si prohlédnout různé detaily. Je ze všech tří objektů „nejlehčí“, patří do II. stupně odolnosti a sloužil pro posádku o síle 21 mužů. Ve vstupní chodbičce je pamětní deska věnována veliteli srubu, Jaroslavu Švarcovi, který byl v době okupace vyslán na území Protektorátu Čechy a Morava, aby provedl atentát na Emanuela Moravce, avšak padl v kryptě kostela Sv. Cyrila a Metoděje.
Kromě tří TO je zde i řopík, konkrétně lehké opevnění vz.37, typ A-140Z. Zrovna u něj proběhla živá diskuze nad efektivitou krycí palby mezi jednotlivými objekty a využití granátových skluzů. Při hledání nějakého hluchého místa jsme nebyli úspěšní 
. K vidění je i nějaká vojenská technika (ruské tanky T-34 a samohybné dělo SU-100), ale dobově neodpovídá roku 1938, je spíše určena jako atrakce pro děti. Jako fanoušci veškerého čs.opevnění jsme z návštěvy měli opravdu radost, jen škoda, že nebylo možné si prohlédnout interiéry, přeci jen bývají plní různých technických vychytávek. Tak snad příště.
Autor: Jan Šneberk, Václav Dlesk
