Asi dva týdny před plánovanou demonstrací byli všichni pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci naší školy svoláni na odborářskou schůzi, na které jsme byli seznámeni se změnami v platových tarifech a také s možností zúčastnit se demonstrace. Pokud patříte mezi sympatizanty ministra Dobeše, který tvrdí, že nechápe, proč učitelé demonstrují, když mají dostat přidáno, doufám, že tento článek vám naše důvody objasní.
Začnu tedy u nových platových tarifů. Tak konkrétně já, po 15 letech učitelské praxe, bych dostala podle nového “přidáno” -4.000 korun českých, jelikož nyní je má hrubá mzda 20.010 a od 1. ledna 2011 by měla být 16.100. Takže stačí umět počítat, což asi pan Dobeš neumí, protože jinak by nemohl tvrdit, že dostaneme přidáno. Navíc tento tarif by zůstal stejný až do důchodu (dalších 30 let), navzdory inflaci. Momentálně sice ministr Dobeš slibuje, že bude ještě druhá část platu, která tento schodek dorovná. Ovšem, tato druhá část nebude ustanovena vyhláškou. Je tedy jasné, že toto rozdělení peněz má jen jediný cíl, a to snížení platů. Chvíli možná budeme dostávat obě složky platu a pak, jen co se namane první příležitost, jak nám tu druhou vzít, tak o ni přijdeme. Samozřejmě, snížení platů se plánuje i u nepedagogických pracovníků ve školství (sekretářky, účetní, vedoucí školní jídelny, kuchařky, uklízečky, školníci atd). Bohužel, těm není slíbena ona druhá část platu, takže jistý skok dolů o pár tisíc. Proto se naše škola rozhodla, s plnou podporou vedení, se demonstrace v Praze zúčastnit, a já byla mezi dobrovolníky, kteří šli do toho.
Sraz v Českém Těšíně byl už ve 4.15 a na 4.30 byl naplánován odjezd, jelikož jsme měli před sebou pořádný kus cesty. Cesta ubíhala docela v pohodě, samozřejmě, jsme museli občas zastavit na kafe a následně na WC. Právě při těchto zastávkách jsme potkávali další budoucí demonstranty, a tedy rostly emoce. Například ve frontě na kafe jsme se seznámily s policistkami z Břeclavi a dobře jsme si pokecaly. Také mužů kolem nás bylo hodně, což jsme zejména my ze školství kvitovaly s povděkem. Nicméně, to už jsme byli v Praze a po opuštění autobusu jsme prošli přes Kampu, již v plné zbroji (píšťalky, bubny, řehtačky, transparenty), na Maltézské náměstí, kde sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a náš nejvyšší šéf, pan Dobeš. Kolem 11.45 jsme dorazili na místo, oblékli jsme si dresy Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství a hlukem jsme se snažili upozornit na svou mnohočetnou přítomnost. Bohužel, pan Dobeš mezi nás nepřišel ani po skandování hesel typu “Dobeši, Dobeši, učit už nás netěší!” Reakce kolemjdoucích byly různé: jedna slečna s psem nám nadávala, což docela chápu, jelikož sama pejska mám a vím, že nesnáší hluk; další paní nás posílala do práce; pro turisty jsme byli zpestřením a mnozí se vyptávali, o co jde, o čemž jsem je ráda svou plynulou angličtinou informovala. Myslím, že jsme pro ně byli zajímavější než Tom Cruise. V plánu bylo, že se potkáme s hlavním proudem demonstrujících na Letenské. Asi 40 minut kolem nás procházeli demonstrující policisté a hasiči, kterých nebyl konec. Nakonec se nám podařilo dostat se z vedlejší Malostranské ulice do hlavního proudu. Atmosféra byla naprosto úžasná, pocit jednoty, spousta energie… Na shromaždiště, což bylo náměstí J. Palacha, se všichni opravdu nevešli. Údajně nás bylo kolem 40.000, ale náš školník, který dříve pracoval jako horník a často demonstroval, říkal, že nás jistě bylo více. My jsme se tedy na náměstí dostali, ale jelikož jsme byli už tři hodiny vystaveni hluku píšťalek a řehtaček, tak jsme z projevů skoro nic neslyšeli. Nicméně víme, že za školství hovořila paní Bieleszová, která byla vedoucí právě našeho autobusu, a která pracuje jako vedoucí školní kuchyně na jedné těšínské základce. Akce byla ukončena kolem třetí hodiny.
Přinese demonstrace nějaké ovoce nebo sloužila jen k tomu, abychom si udělali výlet do Prahy, jak si veřejnost mnohdy myslí? Hned druhý den ráno jsem sledovala v televizi a na internetu, jaký má celá akce ohlas. Pan Dobeš nechápal, proč zrovna učitelé, kterým chce přidat, demonstrují, a cítil to jako ránu pod pás. Mnohá média ani neuveřejnila, že školské odbory se účastnily, většinou zmiňovaly policii, hasiče, soudy, zdravotníky. Já to neřeším. Neúčastnila jsem se pouze za sebe, ale za naši školu, také za kamarádku zdravotní sestru, za kamarády, kteří by měsíčně jako rodina (učitel a úřednice) přišli o 10 tisíc korun a přitom jejich syn právě začal studovat na vysoké škole, za manželova bratrance policistu, a také za mnoho jiných lidí, které ani neznám. Chápu situaci, ve které se náš stát nachází, a že šetřit se musí, ale jistě se peníze dají ušetřit jinde. Kdybychom například neprohrávali miliardové arbitráže, neživili Senát a necpali peníze Evropské unii.
Mgr. Libuše Kohutová
Co se intelektuální úrovně budoucích a nastupujících učitelů týče, byl jsem nemile překvapen, když jsem měl možnost pravidelně se setkávat s těmi, kdo chodí na „peďák“. O úrovni jejich kantorů, kteří je k učení „vychovávali“, ani nemluvě. Myslím, že něco jako „poslání“, jak píše pode mnou Pavel, už je dneska navíc ve většině poměrně pasé. Mnohým „učitelům“ mnou stále častěji zaznamenávaného typu bych opravdu nedal ani korunu navíc. Bohužel jak k tomu přijdou ti, kteří nestudovali „peďák“ jen proto, aby se na pár let zašili a pak šli učit, aby „se holt uživili“? Demotivace z nedocenění vlastních schopností a zvažování odchodu ze zaměstnání jinam? A kolik potom těchto Učitelů s velkým U na školách zbyde?
Je to dost složité. Třeba právě v případě učitelů chápu jejich nevoli (jde tzv. o poslání), ale pro ostatní nemůže být stát „kojeňákem“… „P_32″
Přesně tak to je, Jakube. Já bych velice nerada odcházela ze školství, protože tam jsem ráda, baví mě to,a občas se najdou studenti, kteří mi dají najevo, že i oni jsou rádi, že s nimi jsem, a tedy mám pozitivní zpětnou vazbu. Odejít opravdu můžu, práce se nebojím, na trhu práce se určitě (nejen díky svému oboru-AJ) uplatním. Možná to bude znít jako klišé, ale svůj odchod bych obrečela. Řešení problematiky školství ale také znám: dětí je méně, zejména v těch ročnících, které přicházejí na střední školy. Ale snižují se počty nabízených míst na SŠ, zejména na maturitních oborech? Ne. Pokud by ale došlo k takovému snížení,tak zabijeme dvě mouchy jednou ranou: 1. nebudou se dostávat na střední školy s maturitou ti, kteří tam nepatří;2, sníží se počty pedagogů, a třeba by právě toto bylo sítem. Skola by si jistě ponechala pracovníky, kteří dělají svou práci dobře a zodpovědně.
Další peníze se dají sehnat, pokud nebudeme nesmyslně plýtvat miliardy za momentální verzi státní maturity. Jak jsem již několikrát uvedla, jsem pro standardizaci maturitní zkoušky, ale proč to dělat tak složitě a hlavně nákladně? Myslím si, že mám státní maturitu z českého jazyka. Celá republika tehdy psala písemku z češtiny ve stejný den a všichni studenti měli stejná témata. To je státní maturita. A kolik stála daňové poplatníky? Kromě papírů, na které jsme psali, nic. Standardizace může vypadat tak, že by se maturity odehrávaly ve stejný den, byla by stejná témata a hlavně by muselo být všude stejné hodnocení. Potom by všichni věděli, co je to trojka u maturity z anglického jazyka, ne tak jak to funguje dnes, že hodnocení je subjektivní a trojka je u každého učitele něco jiného, trojka na střední odborné škole je úplně jiná trojka než na gymplu atd. Máme na každé škole hodnotitele ústního i písemného projevu, kteří touto standardizací prošli, takže už stačí pouze stanovit témata pro všechny cizí jazyka stejná, další témata do češtiny atd, ušetříme miliardy. A pak nemusíme snižovat platy nikomu!
Milane, jde o to, že někteří učitelé učí i z jiných důvodů, než je výplatní páska. Ale ta samozřejmě musí odpovídat zodpovědné práci, kterou kantor má s přípravami, vedením třídy a konkrétní realizací samotných vyučovacích hodin. Ano, nikdo je nedrží, to máš samozřejmě pravdu, ale jakým právem podceňuješ učitelský sektor, ty snad chceš, aby tvoje děti byly vyučovány, vzdělávány a vychovávány totálně demotivovanými učiteli? Jak to pak asi s jejich vzděláváním bude vypadat…
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale já si prostě nemůžu pomoci.
Copak učitele někdo násilím drží? Nemáme tržní ekonomiku.
Pokud se někdo cítí nedoceněn ve své práci, tak si může najít jinou. Jelikož tito demonstranti jsou státními zaměstnanci, potažmo zaměstnanci nás všech, tak za sebe říkám, že do těchto sektorů bych nedal ani halíř navíc.