Poslední prázdninový víkend jsem vyrazil s rodinou do Vojenského muzea na demarkační linii v Rokycanech. „Je to největší nestátní vojenské muzeum v České republice, vystavující přes 170 exponátů různé vojenské techniky, která je až na výjimky funkční a provozuschopná. Muzeum je zaměřeno na výzbroj a výstroj naší armády od roku 1918 do současnosti“ (jak praví oficiální informace muzea). Muzeum je prakticky rozděleno na kolovou techniku, pásovou techniku a dělostřelecký park.
V rámci výstavy kolové techniky mě osobně nejvíce zaujal štábní vůz ŠKODA 903 SUPERB. Další zastávkou pak byl dělostřelecký park, kde to kluci už nevydrželi a museli zasednout a vyzkoušet si každé vystavené dělo a houfnici a trošku si zahrát na naše válečné hrdiny. Největším magnetem pro návštěvníky, jak malé tak i velké, skutečným rájem pro všechny nadšence, je pak samozřejmě expozice pásových a polopásových vozidel. K vidění jsou legendární stroje T-34/85, které pamatují nejednu sovětskou ofenzivu a k vidění jsou pravidelně na Dnech pozemního vojska – Bahna. Dalším vděčným exponátem je polopásové OT-810, československá analogie německého stroje SdKfz 251. Zajímavé jsou i naše vyprošťovací tanky označované jako VT 34 a VT 55. Kluci i já jsme si prolezli a osahali skutečně každý tank i vozidlo. Kromě výstavy vozidel venku je v interiérech umístěna expozice výzbroje a výstroje nejen československé armády, ale i nacistického Německa a spojeneckých armád – Velké Británie, Spojených států i tehdejšího Sovětského svazu.
Kromě výstroje a výzbroje je ve vnitřní části muzea i ukázka čs. pohraničního opevnění s vystavěným autentickým interierem lehkého objektu vz. 37 a s také spousta bohaté fotodokumentace. Součástí areálu je i malý tankodrom, kde se konají místní ukázky a kluci objevili velmi vkusně ukrytou pozorovatelnu, odkud mohli přehlédnout celou dráhu. Takže jsem musel pomyšlení na nedělní oběd ještě na chvilku odložit.
Určitě tohle muzeum všem doporučuji, určitě není na škodu, neustále si připomínat, že naše samostatnost byla tvrdě vybojována a musela a musí být bráněna.
Autor: Petr Budín
