V souvislosti se smrtí a pohřbem Milana Paumera se znovu vynořila diskuse o tom, jestli má být Komunistická strana Čech a Moravy postavena mimo zákon či nikoliv. Úvahy tohoto druhu většinou vycházejí z intuitivní představy protiprávnosti režimu, který tu fungoval v letech 1948 – 1989. Tuto představu odráží i zákon č. 198/1993 sb. „o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu“. V úvodních odstavcích se píše následující:
„Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, jejíž vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody, a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.“
KSČ – Komunistická strana Československa – dnes již sice neexistuje, ovšem její přeměnou po roce 1990 vznikla dnešní Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) a Komunistická strana Slovenska, která byla později přejmenována na Stranu demokratické ľavice (SDĽ). Důležité je i to, že touto přeměnou strana převzala původní členskou základnu KSČ v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a k původní KSČ, kterou výše citovaný zákon č. 198/1993 sb. označuje v § 2 za „organizaci zločinnou a zavrženíhodnou“, se nadále hlásí. Někteří komunisté sice neváhají tvrdit, že dnešní KSČM se z chyb své předchůdkyně KSČ poučila a označují svou stranu za demokratickou, nicméně jde o výroky dosti neurčité povahy, podobně jako tato anonymní Teze k 60. výročí únorové revoluce 1948. (Úryvek článku nepostačuje, pro řádné posouzení je nutné jej přečíst celý.)
O komunistickém režimu je zmínka i v mnohokrát novelizovaném starém trestním zákoně č. 140/1961 sb. (Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka v § 260, projev sympatii v § 261, popírání zločinů v § 261a), jakož i v novém trestním zákoníku č. 40/2009 sb. (Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v § 403, projev sympatií v § 404, popírání zločinů v § 405). I pokud bychom připustili, že současná KSČM k potlačení práv a svobod člověka nesměřuje, nebo jí přinejmenším nelze takové směřování dokázat, Teze k 60. výročí únorové revoluce 1948, které před dvěma lety zveřejnila, jsou projevem sympatií k tehdejší KSČ a zlehčováním a popíráním zločinů této organizace.
Přestože platný právní řád obsahuje zmiňované paragrafy, lze namítnout, že Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, ve článku 17 zaručuje svobodu projevu a ve článku 20 sdružování se a zakládání politických stran a hnutí, ačkoli tato dovoluje omezit zmiňovaná práva zákonem. Osobně se domnívám, že tyto svobody by neměly být dalším zákonem omezovány. Svoboda projevu musí zahrnovat i právo lhát, a to i promyšleně, jako je tomu u polopravd ve výše zmíněných tezích k výročí únorového puče. Svoboda projevu totiž umožňuje takovou lež vyvrátit. Udělat z komunistů novodobé oběti politické zvůle by bylo velmi hloupé. Naopak by bylo správné, a to i s dvacetiletým zpožděním, dostat před soud dosud žijící komunistické zločince provinivší se i proti tehdy platným zákonům. Ke škodě celé společnosti se jednalo jen o několik případů.
Navzdory tomu, že uvedené paragrafy regulující svobodu projevu a politického sdružování tu platí dosti dlouho, a jsou i běžně používány vůči lidem hlásícím se k německé podobě národního socialismu, je podivné, že vůči členům KSČM ani celé straně dosud nebyly uplatněny. Že by státní instituce (zejména úřad vlády) neměly dostatek vůle či odvahy navrhnout Nejvyššímu správnímu soudu rozpuštění politické strany, kterou podporuje desetina až pětina voličů? U Dělnické strany byl vůle dostatek. Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozsudku rozpouštějícího tuto stranu přitom nejmenoval jen návaznost na německý nacismus, ale i programové body o znárodňování (odst. 253 rozsudku). Podobného zločinu se, jak zmiňuje zákon o protiprávnosti komunistického režimu, dopustila Komunistická strana Československa, a který se dnešní KSČM snaží ospravedlnit.
Rozpustit KSČM či nerozpustit? Současný právní řád ve mně budí dojem, že možnost rozpuštění připadá v úvahu. Pokud by byla politická vůle, mohlo k rozpuštění dojít již začátkem 90. let, leč nestalo se tak dodnes. O to zvláštnější je, že nevýznamná Dělnická strana, která se pohybovala hluboko pod hranicí vstupu do Parlamentu, rozpuštěna byla, byť až na druhý pokus. Dvojí přístup k těmto stranám ovšem poškozuje důvěru v právní řád naší země.
Nerozpuštění KSČM (a také DS) by, na druhou stranu, poskytovalo mnohem více prostoru k vymezení se vůči takovým stranám, ke kritice jejich programů i názorů. Členové by nemohli získat líbivý argument o politické persekuci v naší zemi. Proto jsem zastáncem druhé možnosti.
Tomáš Záležák
Je neslučitelné s demokracii jakékoli zákazy a rozpouštění stran a spolků,pokud jejich činnost neporušuje ústavu.
Já osobně jsem proti rušení jakýchkoliv stran zleva/zprava, bez ohledu na jejich minulost. Jejich rušením se jen vkládají do rukou vyšinutců, co je volí, argumenty pro to, že jejich role trpitele v demokratickém systému je pravdivá, tudíž opodstatnělá.
Ať si lidi volí, čemu věří a ať volby nikdo nemanipuluje. Potom si, Vážený národe, zvol třeba nějaký „Národně sociální bolševiky“ a ztroskotej na tom. Smůla pro Tebe, ale aspoň ostatní národy ze z Tvé chyby mohou poučit.
pozdě bycha honit, zakazal bych asi nazev komunisticka.. ale jak psal dusan, dneska je to pase, estébaci a ty „svine“ uz jsou jinde. Vidim to na tom bonzakovi co udal myho dedu kulaka a deda pak prisel na pankraci o zuby pri vyslechu. A ten praskac se stal po „revoluci“ starostou za ODS v te obci
Bohužel v reálu tyhle čistky dopadají tak, že velké ryby a Ti s pružnou páteří a převlekači kabátů proklouznou a společnost se pomstí na těch bezvýznamných. Bylo to tak vždy při jakémkoli „čištění“. Dnes už je to stejně jedno….lidi co před rokem 89 v KSČ něco znamenali už jsou minimálně v důchodu…. zůstávají Ti, kteří by vlezli do jakékoli partaje, která přináší prospěch, KSČ nebo NSDAP to je jedno….a to myšlení lidí je vidět pořád kolem….jiná hesla, jiný nátěr, ale způsoby stejné…. Vlastně to nemá nic společného s nějakým komunismem, ale bohužel je fakt, že ten režim v obrovské míře reprodukoval ten styl chování, který se navíc dnes velmi dobře hodí do dnešní doby globálního kapitalismu…ten totiž pro co nejefektivnější fungování žádnou demokracii nepotřebuje.
Obecně jsem pro maximální svobodu slova a volnost, ale u komunistů jsem principiálně pro jejich zrušení a veřejnou perzekuci všech bývalých členů KSČ (zákaz činnosti ve všech veřejných funkcích, nemožnost být členem představenstva akciových společností či jednateli společností s ručením omezeným, atd.). Bez řádné očisty společnosti se si s sebou stále potáhneme ten stín minulosti. Příklad můžeme ještě stále vidět v Německu, kde se díky počínající studené válce nikdy neuskutečnila důsledna denacifikace. Demokracie musí umět vycenit zuby a v případě nutnosti provést i korekci.
Pro Toma:Aby nevznikla mýlka.Já neteskním nad necelým milionem ze státního rozpočtu.Vím, že v porovnání, co se promrhá běžně, to není ani zrnko písku.Mě vadí, že ty peníze jdou do ruk takovým lidem, protože s každou korunou mají více možností (ať už na propagaci, organizaci, nebo cokoliv jiného…).S poslední větou naprosto souhlasím.Bohužel republika je taková, jaká je většina občanů (T.G.M.).
K vytěsnění komunistů ze společnosti nemusí dojít jen z jejich vlastního přičinění. Pokud se neznemožní sami, je možné jim k tomu trochu dopomoci. Kromě věcné kritiky programových bodů a jednání jednotlivých politiků, kterou lze uplatnit i u ostatních stran, lze kritizovat jejich vztah k minulosti – o to jsem se mj. pokoušel v tomto článku. Politická soutěž, která probíhá před zrakem veřejnosti, je ale příliš emotivní a bezobsažná. S takovými způsoby lze sice prosadit leccos, ale vždycky to stojí na písku. Potom nelze čekat, že by to byli zrovna komunisté nebo DS, kteří by svá líbivá tvrzení měli něčím podložená.
Pravidla jsou navíc nastavena tak, že občané si to stamilionové předvolební divadlo platí ze svých daní. Tesknit nad necelým milionem pro Dělnickou stranu nemá smysl. Voliči by po politicích měli vyžadovat, aby se namísto hraní divadla věnovali práci.
Jsem taky – když k tomu nedošlo hned po „plyšáku“ roku 1989 – pro, aby se nezakazovala/y. Myslím, že není tak daleko doba, kdy se (KSČM) zúčastní voleb, ale nedostane potřebný počet hlasů občanů/voličů, čímž dojde k její definitivní „dehonestaci“ ve společnosti… „P“
Nerad to připomínám, ale Havel říkal v r.1990 ,že není třeba zakázat KSČ, protože bude poražena ve volbách. Bylo to od něj naivní, protože si myslel ,že dokážeme rychle vyspět. Dnes jí rozpustit by bylo nejspíš nemožné a mohli by se stát v očích lidí mučedníky. V přímé demokracii u VV bylo referendum o tom zda zrušit KSČM jenže to dopadlo díky straníkům tak,že 60% lidí bylo proti zrušení. Více o referendu najdete na http://stefanak.blog.idnes.cz/c/148461/Referendum-klik-Hitler-Ano.html Pokud by se však měla KSČM rozpustit muselo by to dopadnout tak,že každý kdo byl či stále volil komunisty by se po rozpuštění nesměl stát příslušníkem žádní politické strany. Jenže to v demokracii nejspíš nepůjde. Jinak se mi článek libí. A dávám zapravdu i komentátorům.
V KSČ bylo za dobu její existence z různých důvodů ohromné množství lidí. Prakticky v každé rodině byl někdy někdo kdo měl s KSČ v historii něco společného. Navíc česká společnost je docela silně sociální a rovnostářská což je vidět i na charakteru českých formálně pravicových stran (v reálu jsou všechny „catch all“). Navíc narozdíl od německého nacismu u nás jsme si komunismus nainstalovali a ve volbách schválili sami. Následně se tento režim samovolně rozložil a zhroutil vlastní vahou a vyhnil….narozdíl od nacismu v Německu, který byl poražen silou, načež následovala denacifikace. Naše schovívavost a tolerance ke komunistům je myslím podobná, jako je tolerance fašismu v Itálii, zejména v Římě a okolí. Formálně je odsuzujeme, ale podvědomě nám až tolik nevadí, pokud nehrozí uchvácením moci, stejně jako Italům fašisté.
Nemyslím si, že jejich nerozpuštění vede k jejich znemožnění.Naopak.A to jde vidět i dle toho, kolik lidí komunisty volí.Navíc díky tomu, že se neúčastní na vládě (hlavně DS), tak můžou vyvolávat jakákoliv líbivá a populistická hesla a určití voliči jim to tzv. „baští“ + jsou medializování=> mají i větši podporu mezi lidmi.Viz DS,která se sice pohybovala hluboko pod hranicí vstupu do parlamentu, ale v Evropských volbách přesáhla hranici 1%, což znamená, že dostala vyplaceno okolo třičtvrtě milionu korun (1 jednoho voliče tuším 30 kč).Tím stát prakticky nepřímo sponzoruje neonacistickou scénu.Navíc dost lidem je bohužel jedno, jestli jsou to neonacisti,komunisti, nebo kdokoliv jiný.Slibuje jim práci, pořádek od cikánů, zrušení korupce atd., tak proč bych je nevolil…To, že jsou sliby nereálné a jen prostředkem, jak získat víc voličů a moc jim bohužel nedochází.Vím, že na zakázání je už pozdě, rozpuštění komunisti, by stejně založili stranu s novým názvem a nebo by se rozplynuly do jiné strany,vypořádat se s nima mělo hned po roku 89, aby to k něčemu bylo, ale už z morálního hlediska jsem pro zrušení jakýchkoliv totalitních stran.
Zdravím, článek je to pěkný a s osobním názorem autora souhlasím, tedy nechat těmto stranám prostor se znemožnit, jestliže žijeme v demokratické společnosti a tedy musíme očekávat určitou vlastní odpovědnost občanů, tak by tyto strany neměly šanci se udržet. Avšak lidé ještě neumějí smýšlet demokraticky a být odpovědný za své činy, tudíž asi potřebují tvrdé zkušenosti než dospějí. Ne nadarmo se říká, že lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží->ona vláda je právě vzorkem společnosti. Přeji hezký den