Kalendárium: 14. srpna 1431 – Bitva u Domažlic

Vše začalo na Chebském sněmu, kdy král Zikmund chtěl příliš mnoho po Husitech, a tak Husité prohlásili, že raději zemřou v rozhodné bitvě, než aby se podvolili a nechali se soudit Zikmundem. Když se všechny zprávy ze sněmu dostali k Prokopovi, tak svolal vojska a táhl na Plzeňsko k Horšovu Týnu.
Němci ale stále nepřicházeli a husitská vojska nemajíc dostatek zásob se pomalu rozcházela. Křížová výprava čítajíc nejméně 130 tisíc mužů, z toho 90 tisíc jezdců, tábořila u města Weidy(což je dle dobových pramenů 6 hodin cesty od českého pomezí). Když se křižáci dozvěděli, že husité opouští Horšův Týn, tak si pomysleli, že se jich asi bojí, a tak se, posilněni lacinou kuráží, vydali 1. srpna 1431 přes hranice k Tachovu. Husitům netrvalo dlouho, než se dozvěděli, že křižáci táhnou do Čech, protože křižáci zkusili obléhat město Tachov, které patřilo Sirotkům.

Pražané se spojili se Sirotky a se Zikmundem Korybutovičem (litevským knížetem) a dne 6. srpna vyrazili v síle 50 tisíc pěších, 5 tisíc jezdců a 3 tisíc vozů Němcům vstříc.

Křižácké vojsko se rozdělilo na tři sbory, které postupovali současně. Veleli jim vévoda saský s kardinálem Cesarinim, dalšímu sboru velel kurfiřt braniborský a třetímu veleli vévodové bavorští. Křižáci se dostali až ke Kladrubům a těšili se, jak rozpráší husity a budou utíkat, opak byl pravdou. Odhodlaní husité postupovali dál proti Němcům a ničeho se nebáli, skoro bych to přirovnal k fanatismu, avšak děkujme jim za to. Němci, když zjistili, že husité se nebojí a právě naopak dále postupují, se započali stahovat k Domažlicím.

Slavné je datum 14. srpna 1431, kdy Němci ve 3 hodiny odpoledne slyšeli a viděli 2 hodiny cesty od ležení husity. Odhodlávali se k tuhému odporu, ale zpěv, dusot koní a řičení vozů je natolik zaskočilo, že vzdali jakýkoli odpor a dali se na útěk, jediná Cesariniho garda zůstala a postavila se na odpor, avšak marně se snažili využít vozové hradby proti husitům. Cesarini osobně byl už dávno převlečen a na útěku s ostatními křižáky. Husité, kteří byli dopáleni německou pýchou a zbabělostí, se rozhodli prolít mnoho německé krve, a tak pronásledovali utíkající křižáky a na tisíce jich pobili.

Pro husity to znamenalo velkou válečnou kořist, tisíce plně naložených vozů, spoustu děl a pušek. Ale pro Němce to byl důvod k tomu, aby konečně změnili svou taktiku ze síly ke slovům. Další průběh tzv. husitských válek je nám znám.

Autor: Ondra

Zdroje: ao-institut.cz, referaty-seminarky.cz, www.wikipedie.cz.