Narozdíl od našich správců veřejných komunikací, kteří jsou každou zimu nemile zaskočeni jejím příchodem a „nevídaným“ průběhem, my ve východních Čechách tento čas vítáme, neboť nám skýtá možnost rozmanitých volnočasových aktivit. A jakožto milovníci běžek jsme v neděli 31. ledna přijeli za našimi přáteli do Červeného Kostelce a odtud se vydali na běžkařský přechod hřebene Jestřebích hor.
Pár okamžiků po deváté hodině dopolední jsme se vydali na cestu, a to na cestu vskutku krásnou. Příroda nám dopřála slunečné počasí a my jsme tedy směli spatřit panorama dalekého okolí, kraje bratří Čapků, Aloise Jiráska i panství Krakonošova. Nutno poznamenat, že nebýt rozhledny na vrchu Žaltman (739 m.n.m.), nejvyššího vrcholu Jestřebích hor, tento panoramatický obrázek okolí by se nám nenaskytl. Žaltman byl nevyřčeným cílem naší výpravy, i když pravda že ne každý její účastník by s tím souhlasil. Všichni se však shodneme, že hospůdka v Pasece, osadě blízko Žaltmanu, byla cílem ne ani tak vytyčeným, jako spíš, díky mrazivým podmínkám, žádaným až nutným. V této hospůdce jsme nabrali nové síly, a to nejen prostřednictvím tekutin, ale díky místním zde právě konaným vepřovým hodům i prostřednictvím pochutin masitých.
Paseka byla půlí naší cesty, návrat zpět do Kostelce jsme zvolili oproti původnímu plánu (cesta vlakem), který počítal s nemohoucností a únavou, opět „po svých,“ a tak jsme ve tři hodiny odpoledne, kdy byla tato výprava zakončena, v nohách měli pěkných 24 kilometrů.
Výlet to byl v mých očích vskutku vydařený, nálada jeho účastníků skvělá, a i když jsme ve společných rozhovorech během pochodu nedokázali opomenout naši děsivou politickou situaci, zajisté bude tento přelet Jestřebích hor hezkou vzpomínkou v očích všech zúčastněných.
Autor: Kuba
Vypadá to na bezva taškařici
Docela jste mě nadchli. Asi půjdu o víkendu taky na běžky.