Pod vedením Jindřicha Honzla a Jiřího Frejky zahájilo svou činnost Osvobozené divadlo. Prvním počinem bylo nepříliš úspěšné uvedení Moliérovy hry Georges Dandin. Původně vzniklo Osvobozené divadlo jako divadelní sekce Děvětsilu, založená na striktním pojetí revoluční přestavby společnosti a umění, později sdružovalo různé avantgardní umělce. Přesto Osvobozené divadlo získalo největší popularitu až s příchodem dvojice V+W – Jana Wericha a Jiřího Voskovce v roce 1927, kterou později ještě doplnil skladatel Jaroslav Ježek.
Velkou pozornost se dvojice V+W dočkala zejména svým protinacistickým postojem po roce 1933. Asi nejznámější jsou v tomto směru hry Osel a stín, kde jako hlas Osla byly pouštěny originální projevy Adolfa Hitlera, ve hře se běžně hajlovalo. Proti této hře podalo nacistické Německo i oficiální protest za urážku hlavy státu. Přestože divadlo podpořil československý ministr zahraničí Edvard Beneš, který připomněl ústavu Republiky Československé a poukázal na svobodu projevu, byly ze hry hlas Hitlera i pojmenovaní osla odstraněny. Německá mládež tuto hru narušovala, což vedlo často ke konfliktům s policií a českou mládeží. Němci zřejmě připravovali i fyzickou likvidaci Voskovce a Wericha.
Další jasně ideovou hrou bylo i dílo Kat a blázen, přestože se odehrávala mimo „čas a realitu“ objevovaly se v ní narážky na některé politicky aktivní činitele a totalitaristické praktiky některých politiků první republiky. Tuto hru pro změnu často narušovali čeští fašisté placení národnědemokratickým poslancem Františkem Hodáčem, kteří rozbíjeli okna divadla a různě poškozovali jeho chod. I s nimi se ovšem policie a diváci dokázali vypořádat.
Po okupaci Sudet a vzniku tzv. druhé republiky se již dvojici V+W přestalo dařit, potlačování demokratických svobod samozřejmě vedlo i k odebrání divadelní koncese, přičemž důvodem byly mj. i údajné prokomunistické sympatie Voskovce a Wericha. Často jim byla předhazována účast na divadelním festivalu v Moskvě v roce 1935. Poněkud se pozapomnělo na fakt, že Jiří Voskovec tam třeba vůbec nejel, protože jako syn ruského legionáře nedostal sovětské vízum. Rovněž Jaroslav Ježek byl velmi kritický z celkové situace života v Rusku, byť profesně se mu v Moskvě líbilo.
Jiřímu Voskovcovi bylo stejně často předhazováno na základě jeho původního jména Wachsmann, že je původem Žid, což se také nikdy neprokázalo a ani mezi jeho předky nebyl nikdy žádný nalezen. Přesto podobná nařčení byla mezi nacisty a českými fašisty pro své oponenty ráda a hojně používána.
V lednu 1939 oba odešli do Francie a později do USA. Poválečný pokus obnovit Osvobozené divadlo v letech 1946-1948 se již nezdařil, příčinou byla i nová atmosféra ve společnosti a politická satira již nebyla nastupujícími komunisty akceptována.
Jiří Voskovec se nemohl smířit s novým pořádkem, kdy si někteří kolaboranti pořídili rudé knížky, aby si zabezpečili nedotknutelnost a prebendy, a natrvalo odešel do Spojených států. Zajímavým faktem zůstává, že odpůrce komunismu Voskovec byl pod vlivem protikomunistické hysterie v USA držen skoro rok na Ellis Island, a to jen na základě faktu, že pocházel ze země, tehdy již komunistického bloku. Přestože Voskovec opustil rodnou zemi, až do své smrti se hrdě hlásil ke svým kořenům, že se narodil a byl vychován jako Čech.
Autor: Mgr. Petr Svoboda
Děje vybraných divadelních her: (externí zdroje)
Osel a stín – Tato hra se odehrává ve starověkých Athénách a komicky znázorňuje život tamějších obyvatel. V některých směrech připomíná jednaní postav chování občanů Kocourkova. Hlavním motivem je spor Nejezchleba (nájemce) a Skočdopolise (vlastníka) o to, komu patří stín z osla – zda tomu, jehož je osel majetkem či tomu, kdo si ho pronajal.
Kat a blázen – Hra začíná prologem – Rodrigo Ibayo (děj v Mexiku – řečník obecenstvu připomíná dva národní hrdiny Radúza a Mahulena, kteří zemřeli hrdinnou smrtí. Ve skutečnosti jsou naživu a žijí na ostrově sv. Pankráce). Radúzo byl kat a měl popravit Mahulena za to, že řekl císaři „fuj“ – ten to však řekl jezevčíkovi. Po dlouhé době se dostanou do svého rodiště, provolávají slávu císaři, protože nevědí, že už je 25 let republika. Nakonec se stanou diktátory, ale Ibane a Ibayo /jeho syn/ a Almara se chtějí zmocnit vlády, chtějí odstranit Radúze a Mahulena. Těm se jejich nové funkce nelíbí a chtějí uprchnout. To se jim podaří a dají moc Carriérovi, který byl „triumvirátem“ najat jako vrah. Měl je zabít. Carriéra má strach, aby nikdo nezabil jeho, proto kolem sebe všechny vraždí. Byla to hra o zrození diktátora.
