Datum 5. května je dnes v našich kalendářích označeno jako významný den, kdy si připomínáme květnové povstání českého lidu proti nacistické okupační moci.
Konec války byl v prvních květnových dnech roku 1945 již na dosah ruky. Ovšem kdy přesně k německé kapitulaci dojde, to nemohl nikdo z tehdejších obyvatel protektorátu Čechy a Morava tušit. Sovětská armáda se koncem dubna nacházela v Ostravě a od západu k nám mířily americké jednotky pod velením generála Pattona, které ovšem nesměly přijet Praze na pomoc.
Domácí odboj spolu s exilovou vládou připravoval již od počátku roku 1945 celonárodní povstání proti německé nacistické moci. Centrem tohoto povstání se stala 5. května Praha. Lidé frustrovaní několikaletým životem v neustálém strachu a pod neustálým nátlakem s radostí přivítali oznámení vydané protektorátní vládou, které rušilo oficiální používání němčiny na úřadech a dvojjazyčné nápisy. Opět se mohly vyvěšovat československé vlajky, lidé v ulicích svévolně strhávali německé cedule a v této neklidné atmosféře začalo docházet i k prvním potyčkám mezi německými vojáky a civilisty.
Důležitou roli sehrál v pražském povstání rozhlas. Ten začal 5. května vysílat jak je v Čechách zvykem vtipem a tak hlasatel Zdeněk Mančál ráno přivítal posluchače slovy „Je právě sechs hodin“. Pak už hlasatelé vysílali jen české hlášení a hudbu. Pak nastala záplava telefonátů plných gratulací. Nacisté si strategický význam rozhlasového vysílání dobře uvědomovali a rychle se proto rozhořela bitva o rozhlas, která je dodnes jedním z nejvýraznějších symbolů pražského povstání.
Před hlavním vchodem na tehdy Schwerinově (Vinohradské) třídě Němci zesilují zátarasy z ostnatého drátu a z pytlů s pískem. Posila 65 vojáků SS přijíždí na kolech v 11:45 a do rozhlasu pronikají vchodem z Balbínovy ulice. Esesáci hledají vysílací studio, ale čeští zaměstnanci předtím odstranili německé nápisy a orientační tabulky, takže se chodby a schodiště pro Němce stávají velkým bludištěm.
V té době z povstaleckého velitelství v Bartolomějské ulici vyráží přes Václavské náměstí autokar se 16 policisty. Ve 12:10 zastavují policisté před rozhlasem na Schwerinově (Vinohradské) třídě a hrnou se dovnitř. Venku stojí pouze dvoučlenná hlídka esesáků. Nikdo z policistů netuší, že v budově je už 90 vojáků Waffen SS vyzbrojených granáty, samopaly, kulomety a pancéřovými pěstmi.
Kapitán Suchánek jako první seskakuje z vozu na pomoc Českému rozhlasu a vbíhá do vchodu, za ním další policisté. Stráž vchodu je tak překvapena, že chvíli neklade odpor. Pak ale z budovy zapráskají první výstřely. Asi čtrnáct policistů za pomoci českých zaměstnanců obsazuje rozhodující pozice, vysílací pracoviště a hlavní přepojovač, takzvanou galerii. Dovnitř se však nedostali všichni – dva policisté jsou obklopeni davem německých civilních zaměstnanců, kteří se hrnou z budovy s rukama nad hlavou s výkřiky „Hochverrat, Hochverrat! (velezrada)“. Teprve výstřely do vzduchu je rozhánějí.
Ve 12:15 vyvěšují čeští zaměstnanci z balkonu nad průčelím rozhlasu nejprve československou a poté americkou vlajku. Sovětskou a britskou vlajku už vyvěsit nestihnou, protože na ně ze spodního balkonu střílejí Němci. Několik českých policistů a povstalců vyběhne na ulici a střílejí na esesmany v prvním patře budovy. Ve 12:33 se z přijímačů v celé zemi ozývá: „Voláme českou policii, české četnictvo a vládní vojsko na pomoc Českému rozhlasu!“ Z budovy duní výbuchy granátů a výstřely ručních zbraní. Ve 12:45 rádio zoufale vysílá: „Voláme vše české na pomoc Českému rozhlasu, esesáci zde vraždí české lidi…!“ a z amplionů a reproduktorů přijímačů se za jejich hlasy ozývá prudká střelba.
Waffen SS přesouvají k rozhlasu další posily k rozhodující bitvě. Jejich autokar je však na Schwerinově (Vinohradské) třídě rozstřílen, několik esesáků je zabito nebo zraněno a čeští bojovníci jim berou tolik potřebné zbraně,…. Situace v Českém rozhlasu je nepřehledná. Bojuje se o každou místnost, o každý metr budovy. Ve většině prostor budovy, zejména v traktu směrem na Schwerinovu (Vinohradskou) třídu, se pevně zabarikádovali esesáci. Z oken se ozývá krycí palba a Němci také házejí na ulici granáty. V celé Balbínově ulici až po spodní roh rozhlasové budovy umírají němečtí civilisté, kteří sem nešťastně vběhli.
Povstalci se dobývají do budovy rozhlasu také z Balbínovy ulice. Nákladní Pragou A prorážejí vrata. Kulomet esesáků umístěný v palpostu na dvoře rozhlasu však kosí hned prvního útočícího českého policistu. Jeho kolega bere ukořistěný panzerfaust a vzápětí s ním německé kulometné hnízdo umlčuje.
Na Vinohrady zalétají i střely od Petschkova paláce, kde sídlí pražské gestapo. Němci jsou zas ostřelováni z oken sousedních domů loveckými puškami. To už ale ze smíchovských kasáren přijíždí k rozhlasu četa českých protektorátních vojáků pod velením hejtmana Záruby. Další čeští bojovníci pronikají z Římské ulice přes střechy do horních pater rozhlasu a prorážejí také otvory v bočních zdech budovy. K vládním vojákům se mezitím přidávají se zbraněmi, i bez nich, civilisté. Jednotku četníků přiváží na Schwerinovu (Vinohradskou) třídu také tramvaják, který kvůli tomu změnil trasu jízdy tramvaje.
Nacisté jsou dezorientovaní, a proto vyhánějí na zastřešení prvního patra telefonistku Antonii Brabcovou a nařizují jí hlásit, kudy se povstalci dostávají po střechách do budovy. Ta ale neustále volá, že je všude klid. Když Němci zjišťují, že lže, srážejí ji z okna dolů na zem. Povstalci pozvolna získávají převahu a esesmani se stahují do sklepů budovy a střílejí sklepními okénky. To je však jejich osudná chyba, protože povstalci se rozhodnou vyplavit je „jako krysy“. Před 17. hodinou rozvinují hasiči hadice a do německých postavení se valí proudy vody. Za necelou hodinu jejich velitel nabízí jednání o kapitulaci. Následuje obvyklé německé divadlo s hrou na vojenskou čest, ale když se objeví v uniformě hejtman vládního vojska Záruba, Němci konečně odhazují zbraně a vylézají ze sklepa. K dalšímu vyjednávání dochází i ve vchodu na Schwerinově (Vinohradské) třídě. V 18 hodin začínají Němci pod dohledem povstalců vynášet své zraněné a nakládají je na vůz Červeného kříže. Čeští policisté, rozhlasáci a další povstalci nad nacisty zvítězili. Budova je v českých rukou a Český rozhlas bez přerušení svobodně vysílá.
Boje v hlavním městě jsou stále vyhrocenější. Český rozhlas v angličtině a ruštině volá spojenecké armády na pomoc Praze. Bitvu na Vinohradech Němci prohráli, ale nevzdali se naděje na obsazení nebo zničení strategicky významného rádia. Povstalci proto v noci na 6. května staví kolem Českého rozhlasu na Vinohradech barikády, aby znesnadnili postup německým jednotkám, které se stahovaly do Prahy. Němečtí vojáci, kteří již neměli co ztratit, brali jako rukojmí četné civilisty, ženy, děti i staré lidi. Některé z nich dokonce používali jako jakési živé štíty před svými tanky.
Až do příchodu Rudé armády obránci Českého rozhlasu vytrvali i přes ostřelování a bombardování až do 9. května, kdy do Prahy vjíždí Rudá armáda. Téhož dne večer bylo slavnostně obnoveno vysílání nyní už Československého rozhlasu. Při povstání v Praze zahynulo na 1700 Čechů, asi 300 vlasovců a 1000 Němců a 30 sovětských vojáků. Jen v hlavní budově Českého rozhlasu padlo 89 rozhlasáků, českých policistů a dalších povstalců. Díky jejich hrdinství se Praha za 2. světové války stala jediným osvobozovaným městem, jehož svobodný rozhlas nepřestal vysílat ani v nejprudších bojích.
Pražské povstání zkrátka ukázalo, že ani léta života v Protektorátu Čechy a Morava, kdy se rozhodně nevyplácelo být v opozici, nevzala některým lidem úplně všechnu odvahu, statečnost a morální sílu, která v nich vzrostla roznětkou, když čeští hlasatelé začínají ráno 5. května 1945 vysílat jen česky a hrát zakázané české písně. Svobodné vysílání je pro národ ohromným povzbuzením a vysílané informace mají strategický význam pro začínající povstání.
Zdroje: www.rozhlas.cz, www.mluveny.panacek.com, www.skoly.praha-mesto.cz, www.aliance-liberec.cz
