Karel IV., jeden z nejvýznamnějších panovníků českého království, vystřídal na českém královském trůnu svého otce, Jana Lucemburského. Na trůn nastoupil sice až po jeho smrti v bitvě u Kresčaku 26. srpna 1346, je ale nutné si přiznat, že několik let před otcovým skonem už Karel Čechám fakticky vládl. Téhož roku před touto bitvou byl dne 11. července ještě jako údělný markrabě moravský Karel zvolen sborem kurfiřtů (voličů římskoněmeckého krále) králem Svaté říše římské.
Volba se konala ve městě Rhens (přibližně 80 km severozápadně od Frankfurtu nad Mohanem) a byla později stvrzena slavnostní korunovací v Bonnu 26. listopadu 1346. Pro Karla hlasovalo pět ze sedmi kurfiřtů, zbylí dva, markrabě braniborský a falckrabě rýnský, se k volbě ani nedostavili. Stáli totiž na straně dosavadního římského císaře Ludvíka Bavora. Ten však, než se dokázal proti této volbě obořit, zemřel, a tak usnadnil Karlovi cestu na evropské politické pole.
Tato volba byla důležitá jak pro lucemburský rod, tak především pro české království. Z pozice římského krále mohl totiž Karel IV. ovlivňovat postavení nově vznikajícího soustátí České koruny (české království, markrabství moravské, Slezsko, horní a dolní Lužice, Braniborsko, horní Falc, vévodství lucemburské) v rámci Svaté říše římské.
A Karel se skutečně o ovlivnění pozic českého státu, který považoval za svou pravou, jedinou a nade vše milovanou vlast, zarytě snažil. O jeho posílení pozic v evropském měřítku se zasloužil mnohými aktivitami, v roce 1348 nechal založit univerzitu v Praze (první univerzita na sever od Alp a na východ od Rýna) a téhož roku vydal řadu listin upravujících vztah českého krále vůči říši. Český král stál od této doby v čele kurfiřtů, voličů římského krále, a tím se ve spojitosti s faktem, že Karel vytvořil největší územní celek v rámci říše, stala pozice českého krále nejsilnější v rámci celé Svaté říše římské. Bohužel v kontextu následných událostí, apatické vlády jeho syna Václava IV. a chamtivé politiky Václavova bratra Zikmunda, tomu tak nebylo na dlouho.
Autor: Kuba
Zdroje:
Harna, J., Fišer, R.: Dějiny českých zemí. Praha: Fortuna, 1995
Kroniky doby Karla IV.: Ed. Bláhová, M. Praha: Svoboda, 1987
