Zahájila činnost Národní banka československá jako základní orgán měnové správy a ústřední cedulová (emisní) banka ČSR. Byla akciovou společností, v čele stál guvernér jmenovaný prezidentem na 5 let. Hlavním úkolem této banky byla správa československé měny, banka měla na 15 let výhradní právo emise (vydávání) bankovek. Zřízení banky bylo projevem postupující hospodářské stabilizace Československa a přechodu k výrazné konjunktuře. Vytvoření stabilní československé měny spolu s růstem produktivity práce a racionálními metodami řízení vedlo k hospodářskému růstu a také k růstu životní úrovně (klesl počet nezaměstnaných), takže ČSR se zařadila mezi dobře hospodářsky rozvinuté státy.
Národní banka Československá byla zřízena podle zákona o akciové bance cedulové ze dne 14. dubna 1920 č.347 Sb. zákonů a nařízení, změněného a doplněného zákonem ze dne 23. dubna 1925 č.102 Sb. zákonů a nařízení. Akciová jistina Kč 405,000.000.- byla rozdělena na 120.000 nedělitelných, rubopisem převoditelných akcií po Kč 3 375,-, znějících na jméno a zapsaných v knize akcionářů. Jednu třetinu akcií vlastnil stát. Akcie měla hodnotu 100 zlatých dolarů Spojených států amerických, přepočtených na Kč podle kursu.
Svoji činnost, jako cedulová banka Československé republiky, zahájila dne l. dubna 1926. Do této doby vykonával úkoly spojené se správou měny zvláštní Bankovní úřad ministerstva financí.
Bankovní úřad ministerstva financí byl zřízen vládním nařízením ze dne 6. března 1919 č. 119 Sb.z.a. n. a měl především provést dokonalou měnovou odluku. Jeho úkolem a poté i Národní banky Československé bylo především: spravovat zúročitelné státní zápůjčky založené stažením bankovek z oběhu při okolkovací akci – spravovat žirové účty a pokladniční poukázky Rakousko-Uherské banky, které byly uvedeny, resp. vydány u hlavního ústavu v Praze a u filiálek jmenované banky v oblasti Československé republiky – působit jako odborný poradní sbor v záležitostech úvěrování státu pro ministerstvo financí.
Bankovní úřad ministerstva financí od 28. listopadu 1919 shromažďoval devizy za vyvážené zboží a přiděloval je dovozcům, opatřoval devizy pro státní platby a staral se o stabilizaci československé koruny. Činnost Bankovního úřadu ministerstva financí skončila dnem 31. března 1926. Národní banka Československá se stala 1. dubna 1926 vrcholným orgánem, který spravoval naší měnu. Jejím cílem bylo dosáhnout zlaté parity, což se jí v roce 1929 ve velké míře podařilo. Na podzim roku 1929 byla totiž v Československé republice zavedena měna zlaté devizy. Nejvyšším orgánem Národní banky Československé byla devítičlenná bankovní rada, složená z guvernéra, viceguvernéra a sedmi členů. Její funkční období bylo pětileté. Guvernéra a viceguvernéra jmenoval a odvolával na návrh vlády prezident republiky, ostatní členy pak vláda na návrh ministra financi.
Vlastní bankovní agenda byla řízena obchodní správou (ředitelstvím). Vedoucím úředníkem byl vrchní ředitel (od roku 1945 generální ředitel). Banka měla výhradní právo vydávat bankovky, řídit v tuzemsku oběh platidel a dbát o jejich správnou funkci ve státě. Banka byla oprávněna provozovat následující obchody: eskontovat směnky, cenné papíry a kupony, půjčovat a přijímat vklady na žirové účty, kupovat a prodávat nemincované zlato a stříbro.
V roce 1948 nastala změna vydáním zákona o Národní bance Československé č. 38 Sb. zákonů a nařízení ze dne 11. března 1948. Podle zákona č. 38/1948 Sb. zákonů a nařízení byla Národní banka Československá veřejným státním ústavem. Zákonem č. 31 Sb. zákonů a nařízení ze dne 9. března 1950 byla zřízena Státní banka československá, která převzala veškerá práva a závazky m.j. také Národní banky Československé. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. dubna 1950.
Zdroj: www.cnb.cz, www.libri.cz
