Dnes, 22. prosince, je tomu 184 let od narození vlastence, učitele, filologa a spisovatele Jana Evangelisty Kosiny. Narodil se v pevnostním městě Josefově, kde jeho otec, plukovní kovář, sídlil se svým plukem. Jeho matka byla dcerou ředitele Bohdanečské školy Steimanna. Možná právě díky svému dědečkovi si vybudoval již od útlého dětství, kdy u prarodičů v Bohdanči často pobýval, vztah ke vzdělání a vzdělávání. Vzhledem k tomu, že jeho otec byl vojákem Rakouské armády 19. století, musel se rodinný život Kosinových podřídit vojenskému režimu, a tak se rodina často stěhovala, podle toho, kam byl pluk odvelen. Jan tedy velmi často měnil školy, avšak nijaké potíže mu to nečinilo, většinou mezi vrstevníky vynikal, mnoho ho naučil děda.
Dva roky před jeho osmými narozeninami byl pluk, při kterém se rodina Kosinova držela, vyslán do Břežan v oblasti Haliče, kde strávila několik let a do Čech se vracela jen výjimečně na krátké návštěvy. Vzhledem k tomu, jaké panovaly v tehdejší době poměry v Haliči, nebyl mladý Jan Kosina místními Poláky přijat, považovali ho za cizáka, „švába“. Tyto ústrky však nepřicházely jen ze stran spolužáků, ale i ze stran učitelů, paradoxně Čechů, kteří byli na Haličské školy umístěni. Nutno dodat, že většina haličských Poláků nahlížela na Čechy velmi negativně, český národ byl pro ně nevhodný k čemukoliv a jen velmi nelibě nesli fakt, že čeští učitelé a úředníci byli často vyslání na pracovní místo v Haliči. Právě pod vlivem ostrakizace s nacionálním podtextem se Kosina začal skutečně zajímat o svůj původ, o svůj rodný jazyk. Byl povahy velmi odbojné, což mu vydrželo po celý jeho život. Dalším důvodem, který vedl k propuknutí silného vlasteneckého cítění, bylo tedy zřejmě i to, že otec mu češtinu zakazoval jako jazyk podřadný a naopak nutil synovi němčinu, kterou následně Kosina ve svých pamětech s nádechem sarkasmu označuje za jazyk samospásný. Při jedné návštěvě Čech ho náhoda svedla ke střetu s Václavem Klimentem Klicperou, potkali se v knihkupectví Jana Hostivíta Pospíšila v Hradci Králové, kam se Kosina vydal nakoupit české knihy a Klicpera zde právě diskutoval s Pospíšilem. Pověst Pospíšilova knihkupectví přesahovala hranice Českých zemí, Kosina se o něm dozvěděl právě v Haliči. Bohužel je dostupných jen velmi málo informací z doby, kdy Kosina studoval vysokou školu, ale poměrně mnoho jich je z doby, kdy se začal realizovat profesně. Jeho prvním působištěm bylo královehradecké gymnázium. V této době započal s překlady Platóna a Sokrata, zároveň napsal učebnici latiny. Jeho hlavní zásluhy však jsou spjaty s Moravou a městem Olomouc. Zde založil 1. října 1867 po mnoha komplikacích Slovanské gymnázium, první střední školu na Moravě, kde se vyučovalo v českém jazyce. Byl velkým vlastencem a je možné konstatovat, že rozproudil vlastenecký život na Moravě. Založil nebo se angažoval v založení mnoha vlasteneckých, literárních a vědeckých spolků a institucí, mezi které patří Matice školská, Spolek učitelů moravských, Sokol, Vlastivědná společnost muze1jní, Vlastivědné muzeum a další. Dále se spolupodílel na založení časopisu Komenský, který vychází dodnes. Slovanské gymnázium vedl deset let, poté se stal zemským školním inspektorem a zemským školním radou.
Do penze odchází roku 1888, kdy se rozhodl vrátit do milovaného Bohdanče. Bohužel zde nebyl spokojený, místní poměry a maloměstské smýšlení ho po sedmi letech takřka vyštvaly zpět do Olomouce, kde se ještě znovu zapojil do veřejného života, avšak zdraví měl již podlomené a o 4 roky později 11. prosince 1899 umírá. Zemřel však jako velmi vážený občan města Olomouce a jeho pohřeb byl smutnou společenskou událostí pro spoustu osobností té doby.
Za Kosinovo stěžejní literární dílo lze označit Hovory Olympské, které jsou formou inspirovány Sokratovými hovory, obsahem pak hovory olomoucké inteligence, tématicky jsou věnovány jak otázkám filozofickým, tak i filologickým a literárním. Jan Evangelista Kosina byl vášnivým filologem, který se bránil germanismům a byl řazen mezi tzv. brusiče, kteří dbali na co nejpřesnější dodržování jazykových pravidel. V případě, že nesouhlasil, nebál se pustit do sporu s osobnostmi jako byl Jaroslav Vrchlický či Jan Gebauer. Napsal několik učebnic, mezi nimi ve spolupráci s Františkem Bartošem i Malou Slovesnost, která byla oblíbenou dobovou učebnicí češtiny a vyšla v několika upravených vydáních. Na sklonku života začal sepisovat své paměti nesoucí název Život starého kantora, které pojal jako velmi obsáhlé dílo, bohužel však nedokončil ani druhý díl, ve kterém popisuje svůj pobyt v Břežanech v době, kdy studoval na místním gymnasiu. Třetím dílem udělal za těmito paměťmi tečku Kosinův žák Arnošt Vávra, který v něm shrnul život a dílo Jana Evangelisty Kosiny.
Zdroje:
KOSINA, J. E.: Život starého kantora.
VÁVRA, Arnošt: Život starého kantora: epilog k autobiografické lícni Jana Ev. Kosiny
Slovanské gymnázium Olomouc, http://sgo.cz/oskole_osobnosti.php
Autor: Jaroslav Žákech
