Laskavý čtenář jistě odpustí poněkud provokativní nadpis. ČSR vznikla po dlouhých snahách různých skupin o založení českého státu a každá z těchto skupin si nárokovala rozhodující zásluhy. V táboře radikálních socialistů se zrodil nápad na skoncování s monarchií pomocí generální stávky (jak překvapivé! – pozn. autora), která se konala právě 14. října 1918. Stávka měla za úkol ochromit zásobování fronty a zamezit vývozu potravin. Po celé zemi se pořádaly manifestace a tábory lidu. Během stávky její akční výbor vyhlásil vznik československé socialistické republiky. Monarchii se tehdy ještě podařilo udržet si kontrolu nad naší zemí a stávka byla potlačena. Komunisté se dlouhá léta snažili o uznání vzniku republiky právě v tento den a připisovali si rozhodující vliv na vznik ČSR. Pravda je ovšem taková, že v době stávky ještě ani komunistická strana neexistovala a stávku iniciovali socialisté různých směrů. Tak se třeba ve stávkovém výboře objevil jeden z nejvýznamnějších odpůrců bolševismu a nejvýznamnějších českých politiků vůbec, muž 28. října, Jiří Stříbrný (zemřel ve Valdicích roku 1955).
Druhou událostí tohoto dne bylo oznámení Beneše o vzniku prozatímní československé vlády. Tuto vládu postupně uznaly státy Dohody, ovšem na dění u nás toto vyhlášení nemělo prakticky vliv. Již za 14 dní vyhlásil Národní výbor československý vznik nového státu a ujal se faktické vlády v novém státě.
Události 14. října by jistě bylo chybné přehlížet, byly to význam kroky k samostatnosti, ale zřejmě i bez nich by náš stát vznikl. Ještě necháme promluvit o významu tohoto data a dní následujících významného politika a strůjce říjnových dnů, Václava Klofáče:
„—odboj doma se zatím vzmáhá, naši námořníci v Pulji a v Kotoru, Rumburk a bouře v továrnách, 14. říjen, který nechce být 28.říjnem, ale chce říci celému světu, že za Rakouskem už není v českém lidu nikdo, už ani ne Šmeral a dává povel, že od tohoto dne nesmí z Čech přes zemské hranice ani jediný vagon potravin a střeliva (ze Škodovy továrny také ničeho víc jsme nepustili), k tomu spousta agitačních schůzí v národě, na italské frontě se jeví už rozklad, odboj začíná i v Budapešti, v noci z 27. na 28. říjen důvěrně přichází z Vídně do Prahy zpráva o odpovědi zahr. min. hr. Andrássyho, 28. října ráno je vyvěšena na tabulích novin – ale přirozený vývoj věcí, co zrálo, dozrálo, 28. října revoluční hnutí za hranicemi i doma splývá už v jedno hnutí, v Praze nikdo nepotřebuje lid svolávati a přesvědčovati, odboj probouzí se elementární silou, objevil se – jako všechna podobná hnutí – rázem a jako sám sebou a proto má svou strhující sílu a proto rázem zaplavuje všecko, nejen Prahu, všecka města i venkov.“
Připravil Milan Fatka
Zdroje:
Šantrůček Bohuslav: Václav Klofáč (1868-1928), pohledy do života a díla. Mladé Proudy Praha – Melantrich, 1928.
Tomeš Josef: rozhovor pro Český rozhlas dne 14. 10. 2008 (záznam)
www.komunisti.sk, www.libri.cz, www.tyden.cz, www.ucebni.estranky.cz, www.wikipedie.cz.
