Jméno studenta Jana Opletala bylo v povědomí národa do roku 1989 spojeno s jeho smrtelným zraněním 28. října 1939 při národní demonstraci proti okupantům a s brutální akcí nacistů po jeho pohřbu, která vedla k uzavření českých vysokých škol, popravám a žalářování. Už za války v Londýně vyhlášený Mezinárodní den studentstva ovšem získal v Československu po roce 1989 nový rozměr, když demonstrace 17. listopadu zahájila pád čtyřicetiletého komunistického režimu.
Jan Opletal se narodil 1. ledna 1915 ve Lhotě nad Moravou, do obecné školy chodil v obci Náklo, do reálného gymnázia pak v Litovli, kde ukončil studium roku 1934. Rodinná tradice ho ovlivnila v duchu české reformace a jeho mravní postoje byly určeny i příslušností k Sokolu. Jako maturant byl zařazen do školy pro záložní důstojníky v Hranicích, posléze ho přeložili do dělostřeleckých kasáren v Ruzyni. Studoval na francouzském institutu v Praze, od roku 1936 pak na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Byl ubytován v Hlávkově koleji a v roce 1939 působil v její samosprávě.
Účastnil se demonstrace 28. října roku 1939, při níž byl zraněn střelou do břicha. Ačkoliv byl okamžitě převezen na kliniku profesora A. Jiráska, vzdor snaze lékařů 11. listopadu zemřel. 15. listopadu se konalo v Praze rozloučení, které přerostlo v novou protifašistickou demonstraci. Opletal byl o den později pohřben v Nákle. Téhož dne probíhala porada u Adolfa Hitlera v Berlíně, na níž bylo rozhodnuto o uzavření českých vysokých škol na tři roky, zastřelení studentských představitelů a deportaci dalších do koncentračního tábora Sachsenhausen.
Akce proti českým vysokým školám a fakticky celé inteligenci byla zahájena v Praze, Příbrami, Brně a Olomouci 17. 11. 1939. Devět činitelů studentského hnutí – Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert – bylo zastřeleno. V noci na 18. 11. byli ještě v rámci akce popraveni tři občané ze Žižkova: František Löbner, Václav Nachtman a Antonín Valenta. Kolem 1100 českých studentů pak bylo odvlečeno do koncentračního tábora. Zatímco studenty se podařilo na naléhání protektorátní vlády po třech letech většinou dostat zpět na svobodu, české vysoké školy už okupanti neotevřeli.
Zdroj: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
