Tadeáš Hájek z Hájku, astronom z doby Rudolfa II., se narodil roku 1525. Zabýval se kromě astronomie i lékařstvím, botanikou a kartografií. Žil odmalička v prostředí plném knih, do domu U zelených hájků chodilo spousty velice významných a učených lidí a sám jeho otec nepřehlédl žádný užitečný rukopis. Na dvoře Rudolfa II. byl jednou z největších autorit.
Vstup do astronomie zahájil vydáváním kalendářů doplněných astrologickou předpovědí a základními údaji o polohách planet vzhledem k Praze a Vídni. V astronomii byl samouk.
Když v roce 1556 spatřil jasnou kometu, obohatil svoji zálibu v astronomii o přímé pozorování a měření. Jen těžko a pomalu se zbavoval astrologické zátěže. Ještě v roce 1580 ve spise O některých předešlých znameních nebeských a o kometě roku tohoto uvádí vliv komety z roku 1577 na války v Portugalsku, Polsku a Persii i na smrt knížat. Hájek zde však také zdokonalil metodu určování polohy tělesa na obloze.
Skutečně známým a vynikajícím astronomem se stal na sklonku roku 1572, kdy v souhvězdí Kassiopeja vybuchla supernova. Doposud silná Aristotelova představa o vesmíru nepřipouštěla vznik, zánik ani žádnou změnu za sférou Měsíce. První starostí astronomů bylo určit, jak je vlastně nová hvězda daleko. Jen asi deset jich to v Evropě dokázalo, mezi nimi i Tadeáš Hájek z Hájku. Nulová paralaxa, žádný zdánlivý pohyb tělesa, to vše svědčilo o příslušnosti objektu k hvězdnému vesmíru. A pokud jde o přesnost měření polohy objektu, Tycho de Brahe si právě Hájkova měření cenil nejvíce a později je převzal do svého díla. Vše co o supernově Hájek zjistil, shrnul do spisu Dialezis de novae stailae.
V 16. století byla aktuální otázka zda je planetární vesmír geocentrický nebo heliocentrický. Hájek znal už od mládí velmi dobře Koperníkův spis O obězích nebeských sfér z r. 1543, to však neznamenalo, že s ním souhlasil. Ze záznamů Hájkových pozorování soudíme, že se díval na vesmír očima geocentrika. Uznával Koperníkovy argumenty, avšak rád by je měl podepřeny přímým pozorováním, především nalezením paralaxy. Z tohoto důvodu měla Hájkova opatrnost vůči heliocentrismu své opodstatnění. Nikdo, ani Tycho de Brahe, paralaxu hvězd tehdy neprokázal. Chyba nebyla v metodě, nýbrž v neobyčejně velké vzdálenosti hvězd a v hluboce podprahové citlivosti tehdejších měření. Nepoužíval ani dalekohled. Hájek chápal i argumenty Koperníkovy, ale jeho systém, jehož správnost spíše tušil, chtěl mít podepřený přímým pozorováním.
Motivoval a organizoval příchod Tycha de Brahe do Prahy v roce 1599. Ten pak začal uskutečňovat velkolepý Hájkův projekt vybudovat v Praze středisko moderní astronomie. Pozval do Prahy také Johannese Keplera, který tu vydal nejvýznamnější dílo Astronomia nova.
Část svých spisů napsal Hájek česky. Patří k nimi O reformaci kalendáře dobré zdání pana doktora Thadeáše Hájka z Hájku odeslané do sněmu pánům Moravanům z roku 1584. Obsahuje Hájkův názor na kalendářní reformu z roku 1582. V době, kdy Hájek pojednání psal, platil už v Čechách nový kalendář. Hájek reformu schvaloval, ale velice nerad. Považoval za důležité, aby kalendář odpovídal ve své periodicitě astronomickým jevům. Uznával nutnost úpravy cyklu přestupných let, avšak neviděl důvod, proč by mělo být najednou vynecháno 10 kalendářních dní, když jde jen o konvenci při stanovení data. Není známo, zda se Hájkův rozbor problému vůbec dostal na jednání sněmu.
Tadeáš Hájek z Hájku zemřel roku 1600.
www.quido.cz
