Pravicový extremismus
Neonacistické hnutí
V roce 2006 se BIS stále, vzhledem ke své zákonem stanovené působnosti, zabývala situací na pravicově extremistické scéně, zejména pak jejím neonacistickým segmentem.
Čeští příznivci neonacismu různou měrou vycházejí z myšlenek současného mezinárodního neonacistického hnutí, tzv. white power, a z tradic historického nacismu (nacionálního socialismu). V roce 2006 se projevovaly trendy patrné již koncem roku 2005. Struktura pravicově extremistické scény se nezměnila, ale v charakteru činnosti doznala určitých změn.
Neonacistické hnutí v ČR je decentralizované a funguje podle koncepce tzv. autonomního nacionalismu, charakteristické pro činnost současného neonacistického hnutí v řadě evropských zemí.
Jedním ze základních principů je tzv. odpor bez vůdce. V praxi to znamená, že neonacistické organizace nepůsobí s hierarchickou strukturou a vedením na celostátní úrovni. Typická je naopak aktivita jednotlivců nebo malých, zpravidla regionálních skupin, které fungují na základě vlastní iniciativy. Tyto autonomní skupiny spolu vzájemně komunikují skrze své „vůdčí“ osobnosti, kterými jsou místní aktivisté s přirozenou autoritou. Jedním z hlavních témat společných všem skupinám je boj proti odpůrcům z levicově extremistického spektra.
Model autonomní činnosti je dobře patrný u nejvýznamnější české neonacistické organizace Národní odpor, která je tvořena nezávislými regionálními pobočkami. Skupiny se většinou zabývají činností lokálního charakteru a pouze několikrát za rok podpoří svou účastí společnou akci celostátního významu. Nejpočetnějším veřejným vystoupením neonacistů z Národního odporu byla demonstrace dne 1. května 2006 v Praze. Této dobře zorganizované demonstrace se zúčastnilo kolem 400 osob, což je nejvyšší účast na veřejné akci neonacistů v posledních letech.
Významným činitelem, který v roce 2006 ovlivnil vývoj české neonacistické scény, se stala neregistrovaná organizace Národní korporativismus. Vzhledem ke spíše ultranacionalistickým ideologickým východiskům, která prezentují jeho představitelé, jej nelze jednoznačně charakterizovat jako ryze neonacistický subjekt. Vedle ultranacionalistů se však jeho demonstrací zúčastňují ve velké míře i příznivci neonacismu. Národní korporativismus se tak stává určitým spojujícím článkem mezi ultranacionalisty a neonacisty.
BIS rovněž prověřovala a zjišťovala informace o aktivitách neonacistických skupin Blood and Honour Division Bohemia, Combat 18 nebo Bohemia Hammer Skins, o nichž se, zejména v médiích, objevovaly nepotvrzené informace jako o významných a nebezpečných skupinách. Podle zjištění BIS je činnost těchto skupin u nás v současné době minimální, resp. je představována pouze individuálními aktivitami jednotlivců z řad pravicových extremistů.
V roce 2006 mírně klesly počet i návštěvnost (V roce 2006 byla účast na koncertech v průměru 50 až 100 osob) pravicově extremistických akcí s hudební produkcí a částečně se změnil i jejich charakter. Často se konaly menší akce, které jejich organizátoři prezentovali nikoliv jako koncerty, ale jako oslavy narozenin či soukromé „párty“. Díky možnostem Internetu a digitálních technologií se snížil prodej různého zboží s pravicově extremistickou tématikou na koncertech. Prodej CD postupně nahradilo stahování a kopírování multimediálních souborů. Také prodej oblečení se z koncertů přesunul na různá internetová zasilatelství a do kamenných obchodů.
S poklesem počtu koncertů došlo ke zvýšení počtu veřejných akcí s politickým kontextem (shromáždění, demonstrací, pochodů nebo pietních aktů), jichž se zúčastnili neonacisté. Tyto akce se pro část neonacistů staly relativně bezpečným způsobem, jak veřejně prezentovat své postoje a upozornit na svou existenci. Organizátoři totiž všechny veřejné akce ve sledovaném období řádně oznámili, účastníci se chovali disciplinovaně a v jejich průběhu neporušovali zákon. Na rozdíl od levicových extrémistů se tak snaží vytvářet dojem „spořádané mládeže“. V pořádání veřejných akcí byl nejaktivnější Národní korporativismus, jehož akcí se průměrně zúčastnilo 100 osob.
V průběhu roku 2006 zaznamenala BIS u některých jednotlivců snahy oživit neonacistické prostředí. Nejviditelnějším projevem byla žádost o povolení vojenské služby v íránské armádě, kterou zaslalo v polovině srpna 2006 jednačtyřicet českých pravicových extremistů Kanceláři prezidenta republiky. Na žádost nepřímo navazovala demonstrace před izraelským velvyslanectvím, které se zúčastnili i někteří signatáři žádosti. Vzhledem k poznatkům o vysokém riziku provokací a excesů (Při kontrole účastníků policie zajistila tři plynové pistole a velké množství chladných zbraní) před velvyslanectvím policie proti účastníkům demonstrace zakročila ještě před jejich příchodem před budovu velvyslanectví. I když BIS obě aktivity vyhodnotila jako symbolické vyjádření protižidovských postojů a silácká gesta skupiny neonacistů s cílem zviditelnit se, mohla demonstrace poškodit diplomatické vztahy ČR a Izraele. Obě akce byly prezentovány jako iniciativa celorepublikové neonacistické organizace Národní odpor, ve skutečnosti se jednalo o aktivitu několika jejích členů a sympatizantů, kteří zastávají radikálnější postoje.
V průběhu roku 2006 zintenzívněl zájem neonacistů o revizionistickou tématiku (Revizionismus líčí historickou představu o nacionálním socialismu, která se odlišuje od uznávaných výsledků vědeckého bádání ohledně doby Třetí říše. Jedná se o politicky motivované pokusy, jak zbavit nacionálně socialistický režim jeho morální viny. V širším smyslu revizionismus zahrnuje všechny pravicově extremistické pokusy o omluvení nacionálního socialismu. V užším pojetí se vztahuje k popírání masového vyhlazování Židů v plynových komorách koncentračních táborů), který započal již koncem roku 2005. Významnou roli hraje v této oblasti internetový projekt Národně vzdělávací institut.
Komunikace a spolupráce neonacistů se zahraničními aktivisty probíhá převážně na úrovni individuálních kontaktů. Několika neonacistických koncertů u nás se zúčastnili i neonacisté ze zahraničí, zejména z Německa a Slovenska. Účast českých neonacistů na podobných akcích v zahraničí je malá a až na výjimky se pohybuje pouze v řádu několika jednotlivců.
Krajně nacionalistické subjekty
Součástí pravicově extremistického spektra jsou i krajně nacionalisticky až xenofobně zaměřené skupiny.
Jde především o řádně zaregistrované politické strany či hnutí a občanská sdružení. Přestože jejich představitelé mají často značně radikální názory, na veřejnosti se, až na výjimky, snaží v rámci své strategie vystupovat umírněně. V roce 2006 byly nejaktivnějšími ultranacionalistickými subjekty politická strana Národní strana, politické hnutí Právo a spravedlnost – ano tradiční rodině, ne korupci a kriminalitě (Za Právo a spravedlnost kandidovali v obecních volbách vedle členů a sympatizantů politické strany Národní sjednocení, několika nestraníků a představitelů menších politických stran i příznivci Národního korporativismu a neonacistického Národního odporu.) a občanské sdružení Vlastenecká fronta. Zahraniční spolupráce krajně nacionalistických subjektů byla v porovnání s neonacistickou scénou minimální, strany se v roce 2006 zabývaly především svou účastí v domácím politickém životě a svými vnitřními problémy.
Pozornost většiny ultranacionalistických subjektů se soustředila na parlamentní a obecní volby, které pro ně představovaly možnost upevnit pozici na české politické scéně a legálně získat podíl na politické moci. V parlamentních volbách ultranacionalistické subjekty neuspěly. Ve volbách do obecních zastupitelstev se jim podařilo posílit své postavení na úrovni komunální politiky a získat několik míst zastupitelů, ale v porovnání s jejich očekáváním byly pro ně výsledky voleb zklamáním. Minimální volební zisky potvrzují, že krajně nacionalistické subjekty nemají v současné době významnější podporu veřejnosti.
Stejně jako v předchozích letech se BIS zaměřila na spolupráci některých ultranacionalistů s neonacisty. Na krajně nacionalistické scéně lze nalézt subjekty, které se od neonacistů veřejně distancují, ale i subjekty, které svou spolupráci již tolik neskrývají. Důležitou roli v prohlubování spolupráce hraje právě již zmíněný Národní korporativismus.
Nejvýrazněji se během roku 2006 projevovala Národní strana, která připravila několik kontroverzních akcí.
V lednu 2006 na sebe upozornila umístěním pomníku v prostoru bývalého shromažďovacího tábora pro Romy v Letech u Písku, čímž vyvolala značnou mediální odezvu a diskuse odborné veřejnosti i české politické scény.
Na 28. října 2006 plánovala Národní strana demonstraci s mottem „Spalme nenávist“, kdy měla být na Václavském náměstí vztyčena šibenice, na které měla být oběšena a následně spálena figurína představující proroka Muhammada. Vzhledem k tomu, že vyznavači islámu jsou na jakékoliv znevažování proroka Muhammada velmi citliví, z otevřeného útoku proti němu mohlo vyplynout značné bezpečnostní riziko. Reakce islámských věřících nebylo možné předvídat, ale nešlo vyloučit paralelu s událostmi, které následovaly po zveřejnění karikatur proroka Muhammada v září 2005. Národní strana svým činem mohla vyvolat vlnu násilí proti českým velvyslanectvím, útoků na české státní občany a zviditelnit ČR jako vhodný cíl pro teroristický útok. Vzhledem k bezpečnostním rizikům plynoucím z této demonstrace policie ještě před jejím zahájením zadržela pro podezření ze spáchání přestupku proti právu shromažďovacímu předsedkyni Národní strany a pro podezření ze spáchání trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení další čtyři členy strany. Připravenou figurínu policie zabavila.
