Polovina prázdnin je za námi, proto jsme se rozhodli, že si krásné letní dny zpestříme nějakým hezkým výletem. Jako ideální nápad se nám zdálo navštívit muzeum čs. opevnění Klášter II a areál ve Slavonicích. Slovo dalo slovo a v sobotu 20. srpna jsme vyrazili vstříc „betonové hranici“ na Jindřichohradecku.
V dopoledních hodinách jsme s předstihem vyrazili z Písku a Českých Budějovic na místo plánovaného srazu v Nové Bystřici. Přesnost je výsadou králů, proto jsme ostatně do Nové Bystřice dorazili akorát. Po krátkém bloudění, kvůli slabšímu značení, a vlastně i náhodou, jsme konečně nalezli náš první cíl muzeum Klášter II. Objektů v rámci naučné stezky tam bylo nespočet, každý po 50 metrech od předchozího, tak aby se navzájem mohli krýt střelbou. Jeden řopík byl otevřen veřejnosti a plně vybaven, uvnitř jsme dostali stručný výklad. Další objekty byly jen natřeny či vůbec neupravovány. Zajímavostí muzea byly i dochované základy chaty, určené pro strážné oddíly a osádky lehkého opevnění, která poskytovala zázemí pro 40 vojáků. Takové stavby částečně řešili problémy spojené se značnou vzdáleností tehdejších vojenských ubytoven od samotné linie opevnění. Kromě osobní výzbroje a výstroje osádky se v těchto chatách skladovalo i vybavení pro objekty, které měly být obsazovány až v případě poplachu, záložní součástky, konzervační materiál, munici, signální rakety, zdravotnický materiál, záložní dávky proviantu, kuchyňské náčiní pro přípravu stravy a spoustu dalšího potřebného materiálu.
Druhým cílem naší cesty pak byl pevnostní areál ve Slavonicích. Tentokrát jsme díky perfektně značené cestě nebloudili. Jen co jsme vystoupili z auta, těšil nás pohled na první objekt, kterým byl řopík vz. 37, typ A-140. Zajímavostí bylo, že se dosud dochovala část původního dřevěného bednění, které sloužilo jako forma při tuhnutí betonu, a stavební výkop 1m pod úrovní terénu. Další objekty následovaly v blízkém lese. Po zaplacení vstupného a zakoupení upomínkových předmětů jsme již trpělivě čekali na uvolnění objektu předchozí skupinou. V prvním objektu byla umístěna expozice věnována poválečným létům, kdy část opevnění byla v letech1949-53 reaktivována. Průvodce nás seznámil s obdobím, kdy se komunistický režim obával útoku „západních imperialistů“ a pro zastavení očekávané invaze hodlal využít i předválečná opevnění. Zajímavost, která mi ještě uvízla v paměti, bylo, že vojáci té doby používali veškeré dostupné uniformy, od převlečníků wehrmachtu po kombinace ukořistěných uniforem různé provenience, pouze uniforma SS nebyla pro odpor našich vojáků nikdy použita.
Druhý řopík byl kompletně uveden do reálného stavu z mobilizačního týdne na konci září roku 1938. Takže nechybělo kompletní vyzbrojení a výstroj osádky objektu. Pro malé i velké zájemce tu dokonce byla možnost vystřelit si z pušky vz. 24 ráže 7, 92 mm, ale bohužel jen slepými náboji. 
Po prohlédnutí linie celého opevnění, kde bych ještě zmínil zajímavý jednostranný objekt, vybudovaný pouze s jednou boční střílnou, jsme se pomalu vraceli zpět. Pro umocnění dojmu byla na prohlídkové trase umístěna i dvouřadá protipěchotní překážka z ostnatého drátu, postavená na stabilních železných kolících tzv. prasečích ocáskách i dobová improvizace na dřevěných kůlech, která byla běžné pro úseky v lesích. Nechyběly ani další překážky, např. řada železných protitankových rozsocháčů tzv. českých ježků, které byli československým patentem a za druhé světové války se rozšířili prakticky po celém světě.
Tato prohlídka naši vlastivědnou akci prakticky zakončila a my se těšíme (snad příští rok) na shledanou.
Aleš Procházka
