Není to tak dávno co jsem v souvislosti s celosvětovými protestními akcemi namířenými proti korporátní nenasytnosti, kapitalismu atd. narazil na web, kde jistá skupina lidí propaguje koncepci „Skutečná demokracie teď“, hnutí inspirované původně španělským hnutím „Democracia Real Ya!“ (DRY). Podle svého webu prosazují koncepci přímé demokracie, ovšem tak, že občané vytvoří sněmy, kde se každý zapojí a může se k dané problematice vyjádřit, dále pak vytvářejí pracovní skupiny a kroužky, které jsou odpovědné za danou oblast. Tvůrci koncepce zdůrazňují apolitičnost a princip „bez vůdce“ (leaderless) – tolik oblíbená u neonacistů, ale i u jejich levicových oponentů a ekologických radikálů. Forma to může být pro mnohé líbivá, ale….
Je to celé postavené na hlavu a trošku to připomíná anarchokomunismus v tom aspektu. Základním pilířem koncepce je sněm. Zde se každý občan může svobodně vyjádřit a který, pouze z praktických důvodů, řídí moderátor. Tento model není žádnou novinkou – je jako by z oka vypadl koncepci plukovníka Kaddáfího a jeho Džamáhírije (arabsky „vláda lidu“), což je forma vlády založená na přímé demokracii bez politických stran, řízený lidem pomocí místních rad (nebo snad pracovních skupin?). Prakticky to byla, jak všichni víme, totální diktatura, teorie a praxe se v tomto případě ani nepřiblížily.
Nedovedu si takový sněm řízený moderátorem vůbec představit. Dle autorů se nepřekřikujeme a neskáčeme si do řeči, ale co když ano? Moderátor má právo odebrat slovo mluvčímu? V tom případě to přeci již není rovnostářské, ale máme tady první zárodek někoho „řídícího“, chcete-li vůdce. A doufat, že se nikdo nebude překřikovat, zejména pokud je tato koncepce multipolitická je naprosté absurdum. Kdo byl někdy na nějakém veřejném projednání v technické záležitosti asi ví o čem mluvím. Tam rádi hovoří různí lidé, často bez základní znalosti projednávaného tématu, pouze za účelem vlastního zviditelnění a úroveň projednání tomu pak odpovídá. Prostě je holým faktem, že lidé jsou různí, někteří jsou malí, jiní velcí, chytří, hloupí, černí, bílí.. prostě každý je nějaký a je třeba aby „systém“ s touto skutečností počítal, lidé prostě nejsou dokonalí. Považovat člověka za primárně „hodného“ je koncepce naprosto mylná.
Však i komunismus v praxi funguje, příkladem je židovský kibuc. Každý pracuje a dostane vše co potřebuje, bohužel (:)) se to týká jen 3% obyvatelstva, kteří jsou pro tento systém nějakým způsobem nadšení. Nezapomínejme, že celý ideál kibucu je dán historickou zkušeností a specifickým vývojem, který nelze jinde aplikovat.
Systém ovšem musí být nastaven tak aby odpovídal potřebám většiny a nikoliv jen 3% a tímto systémem je pouze demokracie. Ano, má své mouchy, ale ty spíše vyvěrají z obsahu, než z formy. Obsah formě dává každý z nás, tím, že sami se zapojujeme do korupčního prostředí, každý se snaží se obohatit bez jakéhokoliv přemýšlení o etice. Stejným způsobem se dá korumpovat jakýkoliv systém, vždyť za komunismu byli nejbohatší řezníci a zelináři, jen proto, že se zbožím v době nedostatku šmelili.
Přímá demokracie je pozitivní systém, pokud mají občané dostatek sebereflexe a odpovědnosti, což opět ne vždy odpovídá realitě. Funguje ve státech kde má historickou tradici a celospolečenský konsenzus jako např. ve Švýcarsku. Svým způsobem rozumím lidem, kteří stojí právě i za projektem „Skutečná demokracie teď“ a jejich odporu k aroganci mocných. Nicméně je úsměvné jak se levicoví aktivisté domáhají skutečné demokracie a neonacisté zase skutečné svobody, potažmo svobody slova (hlavně toho svého). Bohužel obdobné koncepty už nejednou skončily špatně (komunistické lidové tribunály, jakobínský konvent apod.), buďme proto velmi obezřetní vůči takovým experimentům – cesta do pekla byla vždy lemována dobrými úmysly.
Ano, současný stav naší politiky je neblahý a odpovídá morálnímu stavu celé společnosti. Vraťme se k hodnotám již vyzkoušeným, prověřeným a funkčním jako jsou rodina, národ a vlast, než se upneme k hledání nějaké „třetí“ cesty.
Autor: Ing. Jan Šneberk
No vidíš a i já jakožto „levicově“ smýšlející člověk, nepovažuju tyhle utopie komunismu a anarchismu za řešení. Navíc anarchokomunism fungoval jen právě během těch občanskejch válek (Rusko – machovčina nebo za španělský ob. války) zkrátka v dobách chaosu, neni možný zrušit stát, lidi nejsou natolik uvědomělý aby fungovala nějaká autoorganizace.
Já osobně se nejvíc směju tomu, jak mi většina „levicových aktivistů“ argumentuje tím, že (anarcho)komunismus fungoval. Pokaždé je nechám vyjmenovat kde, přidám k tomu, že podobně to tak trochu bývalo i před 600 lety v Táboře a 300 lety v Brazílii (stát Guaraní). Pak se jich zeptám, jestli jim to jen někdo nakukal, nebo nad tím sami uvažovali. Ale nejspíš neuvažovali, protože nikdo z nich mi pak nedokázal odpovědět, jak je možný, že to byl -vždycky- jen malý úsek populace, ostře se vymezující vůči opozici. Dokud se má člověk vůči čemu vymezovat a vidí na vlastní oči, vůči čemu se vymezuje, tak to v lidech probouzí jednotnou vizi, umocňovanou válečným stavem „nesouhlasíš – vypadni od nás“). Lidi na čas svou přirozenou soutěživost a přirozený sobectví přesměrujou jinam. Nejlíp je to vidět u občanských válek (Španělsko atd…), líp než u mezinárodních. U té občanské a domácí se skutečně bojuje s tím, co znám, tudíž se vůči tomu umím s určitou svou partou líp vymezit a říct si „sousedi odnaproti jsou fuj, proto my teď budeme bratři“. No a pak to nějak dopadne, hrozba společného nepřítele už je slabší a zrovna tak klesá solidarita a „bratři“ si začnou konkurovat a soutěžit mezi sebou. Jednoduchá šablona, uplatnitelná kdekoliv.
Romantická vize, že něco takovýho může fungovat nepřetržitě, buď skutečně předpovídá permanentní revoluci proti -někomu- a házení molotovů, nebo je utopií. Utopií už jen v tom, že až bude všude mír, lidi si budou navěky pamatovat hrůzy té permanentní revoluce a udrží solidaritu. Dokud zarytí komouši v ČSSR věřili komunismu, byli ochotni leccos obětovat (tak trochu i krky „odpůrců“). Až pak přišli jejich synové, nic si nepamatovali, po návštěvě Tuzexu začali spekulovat, jestli už opravdu Západ zaostává, potom i přestali věřit, že existuje mytologický nepřítel za hranicemi, kde nikdo nebyl. A režim hnil zevnitř a už ani pendreky ho neudržely.
Celé tyhle romantické utopie o věčném klidu a míru jsou pro mě směšné o to víc, že „levicoví aktivisté“ chtějí totální rovnost na straně jedné a naopak na straně druhé totální individualitu, specifičnost a svébytnost (nejspíš aby se mohli vymezit vůči bolševizmu a fašizmu, které vše unifikovaly). Realizovat něco takového jde snad jen mezi kyborgy…
a co řeší? Podle mě nevyřeší vůbec nic, zkušenost ukazuje, že tento směr není prakticky funkční. Koncept národa a národní pospolitost (kmen, klan, gens.. jedno jak se tomu říká) je koncept fungující po 1000 let, osvědčený a reálně existující, myslím, že nejsme vhodný objekt na experimenty…
Globálnější rozsah… Přijde mi to jako snaha šířit „pravdu“ o celosvětové demokracii ať se to někomu líbí nebo ne. Viz třeba aktuálně Libye. Myslim že rozsah demokracie úzce souvisí s počtem osob/velikostí území kterých se to týká. Platí nepřímá úměra. Úplnou a maximální demokracii může mít člověk asi tak jenom v rodině. Dohodnout se na čemkoliv, přehlasovávat se navzájem protože pro svoje nejbližší člověk lecos spolkne. Naopak celosvětově je to dost nesmysl už proto jak se lidi liší nejenom povahou ale i jejich podmínky a prostředí k životu jsou odlišné. Proto myslim že nejmenší možný celek který má ještě něco společného a může fungovat nějak demokraticky je národ a od něj by se měl odvíjet stát. Pokusy jaké se snaží nastolit EU nemaji jednak nic společného s demokracií a druhak je nesmysl snažit se spojovat pod jednu vlajku národy které se 2 tisíce let snaží navzájem vyvraždit. To už reálnější cestu globalizace zvolila fakt ta NSDAP.
Osobně jsem zastáncem co nejpřímější demokracie ale je mi jasné že to je dost utopie a je třeba zvolit kompromis daný celkovou „mentální“ úrovní společnosti. Nikym neopovrhuju ale bohužel mít teď absolutní demokracii tak tu máme vládu remcajících lopat
Myslím že problémi které řeší SDT, maj daleko globálnější rozsah, než aby se daly řešit hodnotami jako je národ.