Pohřeb brig. generála Antonína Husníka – 7. dubna 2011, Plzeň

Ve čtvrtek 7. dubna se v chrámu Sv. Bartoloměje na plzeňském náměstí Republiky konalo poslední rozloučení s hrdinou 2. a 3. odboje brigádním generálem Antonínem Husníkem. Obřad vedl plzeňský biskup František Radkovský a proběhl náležitě i se všemi vojenskými poctami. Neinformovanou veřejnost nejvíce zaujala zejména čestná salva, která na plzeňském hlavním náměstí třikrát zaburácela.

V jeho osobě odešel člověk, který se nikdy neohnul před totalitou, ať už nacistickou nebo komunistickou. Bohužel jsem se ze zaměstnání nedostal včas, abych vzdal čest panu generálovi přímo v kostele. Před chrámem jsem alespoň pohovořil s přáteli z řad bezpečnostních složek a vlastenců, kteří se tak jako já alespoň na chvilku zastavili, aby vzdali na poslední cestě hold zásadovému člověku, vlastenci a hrdinovi… Čest jeho památce!

PS: V pondělí 11.4. ve 21.00 na ČT2 odvysílá Česká televize v premiéře v cyklu Neznámí hrdinové – Pohnuté osudy jeho filmový portrét.

Ing. Jan Šneberk

Krátky rozhovor s panem generálem z roku 2009 ze setkání bývalých vězňů jáchymovského lágru. Přestože to byl pán v letech, velmi dobře chápal aktuální nebezpečí neonacismu. Stejně tak si uvědomoval i neduhy dnešní mládeže, která ve velké většině už vůbec nečte kvalitní literaturu a prolistuje maximálně Facebook.

Curriculum vitae Antonína Husníka

Narodil se v Plzni 17. listopadu 1921. Narodil se vlastenecky orientované rodiny a od malička byl veden k úctě k rodné zemi. Studoval plzeňskou strojní průmyslovou školu a již jako mladý se stal členem Sokola, v budoucnu se chtěl stát příslušníkem armády. Po okupace chtěl spolu s kamarádem utéct přes Jugoslávii do Francie, kde se organizovala československá zahraniční jednotka. Po překročení hranice byl v roce v lednu 1941 v Maďarsku chyceni a deportováni zpět na slovenské hranice, kde je Slováci zatkli a po měsíčním věznění vydali v Hodoníně Němcům. Za velezradu pak byl v Norimberku odsouzen na 3,5 roku těžkého žaláře, které strávil ve vězení v saském Waldheimu.Po propuštění z vězení ho gestapo opět zatklo a na Pankráci se ho čtyři měsíce neúspěšně snažili získat pro spolupráci.

Po válce si chtěl splnit svůj sen a podal si přihlášku na vojenskou akademii v Hranicích, při založení paradesantního praporu si zažádal o přeřazení k této elitní jednotce, byl mezi 17 vybranými mezi tisícem žadatelů. Po únoru 1948 byl pro své protikomunistické smýšlení přeřazen na posádku do Čáslavi, kam směřovali všichni kádrově nespolehliví vojáci a důstojníci. Těsně před procesem s Miladou Horákovou byl Antonín Husník zatčen a 3 měsíce vyslýchán v proslulém „Domečku“. Nakonec byl odsouzen na 13 let za velezradu.

Prošel všemi výslechy v nechvalně známém „Domečku“. Osm let pak strávil v jáchymovských lágrech, např. známé věži smrti zvané „L-ko“ a věznicích v Leopoldově a Valdicích. Podmínečně propuštěn byl v roce 1958, kdy také poprvé uviděl svoji osmiletou dceru. Až do důchodu se živil jako dělník v plzeňské Škodovce. Rehabilitace se dočkal v roce 1990, odkdy trvale besedoval ve školách i na vzpomínkových akcích po celé zemi. Za účast ve dvou odbojích byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti brigádního generála a později vyznamenán státním vyznamenáním. Brigádní generál Antonín Husník, hrdina 2. i 3. odboje, zemřel 29. března 2011.

Připravil: Marek Štěpán, zdroj: www.politictivezni.cz, http://kpv-cr.nomi.cz/, www.plzen.eu, www.pametnaroda.cz