Osmé září roku 1968 přineslo v Polsku ohnivou oběť, kterou bychom mohli zařadit po bok protestních sebeupálení se Jana Palacha a Jana Zajíce. Na rozdíl od obou mladých studentů byl čin našeho hrdiny – Ryszarda Siwiece – během doby polozapomenut, aby se znovu vynořil ze vzpomínek až v době poměrně nedávné. Naposledy pak odhalením pomníku na pražském Žižkově.
O činu tehdy téměř již šedesátiletého Siwiece se můžeme dočíst na Svornosti v Kalendáriu zde. Připomeňme si, že šlo nejen o otce pěti dětí, ale jak se shodují autoři, kteří v porevoluční době pátrali po stopách jeho příběhu, i o spořádaného a zásadového člověka, odmítajícímu sloužit jakékoliv totalitě. Ředitel Polského institutu v Praze Maciej Szymanowski ve svém článku pro Hospodářské noviny ze dne 19.08.2010 z jeho životopisu např. zmiňuje rok 1939, kdy po pádu Polska odmítl Siwiec sloužit nacistům a zapojil se do odbojové Zemské armády. Podobně pak po nástupu komunismu odmítl pracovat ve škole s tím, že „nebude učit nesmysly“. Nedlouho po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy pak učinil oběť nejvyšší – demonstrativní sebeupálení. Jednak pro značný chaos a rozlehlost největšího polského stadionu, jednak i díky vynucené touze komunistů nedosáhl čin ohlasu, který si Polák tehdy tak přál.
Loňský rok přinesl v Praze změnu. V sousedství žižkovského stadionu, kde nalezneme sídlo Ústavu pro studium totalitních režimů, byla pojmenována krátká přilehlá ulice jeho jménem. Letos, v předvečer výročí okupace, pak byl odhalen přímo v areálu institutu pomník jeho osobě. Proto jsme se rozhodli jej navštívit nyní, tentokrát předvečer onoho hrůzného činu, a položit k němu za Svornost symbolicky bílou růži. Navzdory poměrně chladnému počasí, skutečnosti, že pomník se nachází za plotem institutu či tomu, že v sousedství kotvilo značné množství policejních antonů hlídajících právě probíhající fotbalový zápas, se položení květiny s krátkým zavzpomínáním podařilo. Nápisy jsou do kamene ryté v češtině, polštině a angličtině a dlužno poznamenat, že ačkoliv není památník ani tři týdny starý, byla zejména jeho horní část již poměrně zašpiněná.
Na závěr bych pro případné zájemce ještě rád zmínil knihu Živá pochodeň na Stadionu desetiletí, kde se historik Petr Blažek věnuje popisu tohoto činu.
Připravil Michal.Anthropoi!D
Použitá literatura:
Ruczaj, M.: „Pochodeň“ : Ryszard Siwiec – Polák, který se ohněm očistil od okupace Československa, Hospodářské noviny dne 19.08.2010.
