V časných ranních hodinách dne 21. června roku 1621 započala na pražském Staroměstském náměstí hromadná poprava účastníků protikatolického odboje, namířeného zároveň proti absolutistickým snahám Habsburka Ferdinanda II. Této exemplární čistce iniciované samotným Ferdinandem padlo za oběť 27 účastníků odboje, z nichž lze jmenovat na příklad humanisticky smýšlejícího literáta Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic, nebo rektora pražské univerzity Jána Jesenského.
Staroměstská exekuce měla především odstrašující význam. Ferdinand, podobně jako jeho o dvě stě let starší předchůdce Zikmund Lucemburský, tímto svým činem dával najevo, kdo je v České koruně pánem. Avšak oproti Zikmundovi, kterého poprava Jana Roháče z Dubé a jeho spolubojovníků zbavila ve svém důsledku královské autority, Ferdinand, nacházející se v odlišných sociálních a politických poměrech, si tímto svým činem autoritu jen podepřel.
Poprava 27 účastníků odboje vykonaná dne 21. června 1621 neznamenala naprostý konec protikrálovského boje (v Kladsku se na příklad bojovalo až do roku 1622), avšak podařilo se jí zamezit silnému a jednotnému boji proti Ferdinandovi. Otázka, do jaké míry byl tento boj veden před a během bitvy na Bílé hoře, jak štědře ku příkladu čeští stavové tento boj financovali etc., je však vedlejší.
Nicméně je nutné si přiznat, že poprava 27 účastníků stavovského povstání byla tragickou událostí a předznamenávala charakter doby následujících tří set let.
Autor: Kuba
