Sešla se mimořádná schůze vlády, na níž měl ministr Nosek podat zprávu k usnesení z 13. února. Ministři tří nekomunistických stran – národně socialistické, lidové a slovenské Demokratické strany se jednání nezúčastnili a poté podali demisi (celkem 12 ministrů z 26). Vypukla vládní krize.
Komunistické převzetí moci se připravovalo delší dobu. Vyvrcholení nastalo v únoru roku 1948. Nekomunističtí ministři v Gottwaldově vládě uložili ministru vnitra Noskovi, aby zastavil plánované přemísťování obvodních velitelů Sboru národní bezpečnosti v Praze ve prospěch komunistů. S napravením poměrů v Bezpečnosti spojili nekomunistické strany otázku svého dalšího setrvání ve vládě. Václav Nosek (KSČ) však odmítl podřídit se nařízení vlády a ministři tří nekomunistických stran podali 20. února demisi. Tato demise se pak stala impulsem pro Gottwalda a celé komunistické vedení, aby spustili akce na převzetí absolutní vlády v Československu.
Průběh dne
V 10 hodin začala očekávaná schůze vlády. Na této schůzi měl přednést ministr vnitra Nosek zprávu o poměrech a personálních změnách v Bezpečnosti, ke které ho zavázalo usnesení vlády z 13. Února. Již před desátou hodinou byli v budově předsednictva vlády přítomni všichni ministři vlády, nicméně v 10 hodin se do zasedací místnosti dostavili pouze komunisté a ministři za sociální demokracii.
Ministr Zenkl (Čs. národně socialistická strana) poslal za ministry své strany Gottwaldovi dopis, ve kterém se ho dotázal na splnění usnesení vlády z 13. února. Gottwald odpověděl v 11 hodin dopisem, že o celé záležitosti bude referovat ministr Nosek. V 11:25 dostal Gottwald druhý Zenklův dopis, v němž byl Gottwald opět dotazován, zda bylo usnesení splněno.
Nato se sešli ministři a generální tajemníci tří stran k poradě. Národní socialisté zde oznámili své definitivní rozhodnutí podat demisi. Ministři lidové strany a slovenské strany se k demisi připojili. Doufali, že se připojí 3 ministři sociální demokracie a tím padne vláda (protože by nebyla usnášeníschopná; stačilo by aby odstoupili 2 ministři soc. dem.) a Beneš by měl právo jmenovat novou vládu nebo rozpustit parlament a vyhlásit předčasné volby (doufali, že by komunisté nestihli volby zmanipulovat).
Následně byl telefonicky informován ministr zahraničí Jan Masaryk. Masaryk byl touto zprávou velmi překvapen a demisi odmítl. Sociální demokraté byli vyzváni, aby se přidali k demisi. Sešlo se předsednictvo, které potvrdilo dřívější stanovisko strany, tedy odmítnout jak demisi, tak vytvoření většinové vlády s komunisty. Ve 12 hodin Zenkl oznámil rozhodnutí ministrů tří stran podat demisi prezidentu republiky.
V 15:40 přijel za prezidentem republiky Gottwald s dalším představiteli KSČ. Gottwald jasně deklaroval postoje komunistů – přijmout demisi a doplnit existující vládu na základě jeho návrhu. Gottwaldův nátlak byl značně nevybíravý a hrozili masovými akcemi v ulicích.
Večer se sešlo předsednictvo ÚV KSČ. Zrodila se myšlenka na ustavení tzv. akčních výborů Národní fronty. Stoupenci radikálního řešení (Ďuriš, Kopecký) považovali dosavadní postup za málo revoluční, neodpovídající představám o bolševické revoluci a tlačili na „ráznější postup proti reakci“. Po skončení schůze předsednictva KSČ rozhodli Gottwald a Slánský o svolání velké demonstrace na Staroměstské náměstí na druhý den. Oba chápali tuto demonstraci jako nejvhodnější prostředek, jak přenést řešení vládní krize na ulici.
Zdroj: www.totalita.cz, Wikipedie, www.rozhlas.cz
